Co by se stalo, kdyby posádka Apolla 11 musela zůstat na Měsíci?

Historický let Apolla 11 byl mimořádně riskantní podnik: 20. 7. 1969 přistáli na Měsíci Neil Armstrong a Edwin „Buzz“ Aldrin, ale nebylo stoprocentně jisté, zda se jim z něj podaří odstartovat zpátky. Inženýři a technici udělali vše, co bylo v jejich silách, aby lunární modul fungoval perfektně, ale všichni počítali i s tou nejhorší variantou. Navzdory sloganu, že „selhání nepřichází v úvahu“ (Failure is not an option) si v NASA byli vědomi, že elektronika selhat může a v úvahu se tak brala i obávaná jedna desetina procenta možného neúspěchu. Nikdo také neuměl odhadnout, k jakým překvapením může na povrchu dojít a zda bude terén vůbec vhodný k přistání, neboť ačkoli byly všechny fáze letu dokonale propočítány, samotný Měsíc byl v celém projektu jednou velkou neznámou. Varianta, že astronauti na něm budou muset z jakéhokoli důvodu zůstat, byla proto reálná. Pokud by se návratový modul nemohl spojit s Michaelem Collinsem čekajícím na orbitě, NASA by samozřejmě zkusila všechno možné, aby poruchu na dálku opravila, ale tento plán jí nemusel vyjít. [quote]„Osud tomu chtěl, aby dva muži, kteří přišli zkoumat Měsíc v míru, na něm v míru spočinou. Tito dva stateční muži, Neil Armstrong a Edwin Aldrin, vědí, že není šance na jejich záchranu. Ale vědí také, že jejich oběť přináší lidstvu naději. Tito dva muži položili své životy za nejušlechtilejší cíl lidstva – hledání pravdy a porozumění. Budou oplakáváni svými rodinami a přáteli, budou oplakáváni svým národem, bude je oplakávat Matka Země, která si dovolila poslat své dva syny do neznáma. ..“[/quote] Agentura pro letectví a vesmír NASA i tehdejší americký prezident Richard Nixon měli proto pohotovostní scénář pro případ, že první posádka se z Měsíce nevrátí. V tomto případě by prezident Nixon osobně zavolal oběma manželkám Janet Armstrongové a Marion Aldrinové. Světu by pak přednesl předem připravené prohlášení: „Osud tomu chtěl, aby dva muži, kteří přišli zkoumat Měsíc v míru, na něm v míru spočinou. Tito dva stateční muži, Neil Armstrong a Edwin Aldrin, vědí, že není šance na jejich záchranu. Ale vědí také, že jejich oběť přináší lidstvu naději. Tito dva muži položili své životy za nejušlechtilejší cíl lidstva – hledání pravdy a porozumění. Budou oplakáváni svými rodinami a přáteli, budou oplakáváni svým národem, bude je oplakávat Matka Země, která si dovolila poslat své dva syny do neznáma. ..“ [caption id="attachment_11661" align="alignnone" width="600"] Agentura pro letectví a vesmír NASA i tehdejší americký prezident Richard Nixon měli proto pohotovostní scénář pro případ, že první posádka se z Měsíce nevrátí.[/caption] Předpokládalo se také, že NASA bude s oběma astronauty udržovat kontakt do doby, než v lunárním modulu dojdou zásoby kyslíku. Po přerušení rádiové komunikace, zřejmě ještě za života astronautů, by kněz pronesl smuteční řeč, pronesl modlitbu a pohřeb by pak sledoval celý svět. Plán ale naštěstí nebylo potřeba použít, protože posádka Apolla 11 (i všechny ostatní) se z Měsíce vrátily bezpečně domů. Zdroj: news.discovery.com