Co skrývá tajemné město Ninfa

Je to prokletý svět, nebo ráj na Zemi? Tak se ptá snad každý, koho zavedou kroky do Ninfy, pozoruhodného místa vzdáleného jen 60 kilometrů od italské metropole Říma. V renesanci se Ninfě přezdívalo Město mrtvých a lidé si o ní říkali, že nad ní visí odvěké prokletí, dnes je tu jedna z nejpozoruhodnějších botanických zahrad na světě. Přesto nepatří mezi zprofanované turistické atrakce a její půvab i tajemná atmosféra jsou zjevně určeny jen těm, kteří dovedou hledat pod povrchem a naslouchat ozvěnám dávných století. Historie Ninfy sahá až do starověku, protože stojí na základech města, které založil italický kmen Volsků. Město vzkvétalo i ve středověku, nacházelo se ostatně na proslulé obchodní cestě Via Appia. Roku 1159 tu byl dokonce korunován papež Alexander III. Tento vrchol slávy byl ale pro prosperující komunitu osudný. Papež zde totiž našel útočiště před svým úhlavním nepřítelem, římským císařem Friedrichem Barbarossou (Rudovousem). A ten na Ninfu zaútočil a zničil ji. Ještě jednou se Ninfa měla jako Fénix zvednout z popela. To když se stala majetkem významné šlechtické rodiny Caetaniů, kteří měli většinu svých majetků v Pise a v Římě. Jenže nad městem už se začalo vznášet jakési divné prokletí. Během jednoho z nekonečných konfliktů mezi italskou šlechtou a svatým otcem bylo roku 1381 opět zničeno. Navíc se začaly „roztahovat“ okolní mokřady, které část města podmáčely a hlavně se tu kvůli nim objevili nevítaní obyvatelé – moskyti –, ¬ kteří ve velkém šířili malárii. A pak v 2. polovině 15. století Ninfu opustili i poslední obyvatelé. Nechali tu ale po sobě výstavné budovy, které jako by nechtěl zničit zub času. Tehdy se místu začalo říkat Mrtvé město a velmi záhy se sem začaly stahovat podivné živly, včetně spiklenců. Domlouvaly se zde akce odporu proti papežovi či některým z vládnoucích italských rodin. Ninfa byla ale stále majetkem Caetaniů a ti také ve 20. letech 20. století usoudili, že je škoda nevyužít potenciálu, který se zde skrývá. Ač několik století neobydleno, město se nestalo jen hromadou rozvalin, ale zůstaly tu zachovány některé krásné stavby a močály částečně ustoupily. Příroda vstoupila do ulic a vytvořila unikátní lokalitu, která si doslova říkala o ochranu. Caetaniové investovali nemalé peníze do vyčištění Ninfy i do parkových úprav, jejichž výsledkem byla kombinace anglického a přírodního parku. Ten se záhy po svém vzniku stal oblíbeným místem, kde rádi hledali klid intelektuálové i politikové, včetně Benita Mussoliniho. Před 13 lety se pak zahrada v Ninfě a celá oblast dočkaly oficiální ochrany, v parku ostatně rostou stovky druhů vzácných rostlin. Nic ale nemůže předčít neuvěřitelnou atmosféru, kterou Ninfa má. Jako by ve starých zdech a stoletých stromech zůstalo ukryto vše, co se tu během více než dvou tisíc let odehrálo. Chvíle radosti, bohatství a slávy i momenty zoufalství. Jako by tu stále zněla hudba ze zdí chrámů, řinčely zbraně papežských i císařských vojsk, zněl pláč umírajících i ševelil šepot tajných spiklenců…