Domácí mazlíčci jako časované bomby

Kdyby v 16. století existovalo nějaké hnutí na ochranu práv zvířat, jeho zástupci by se rozhodně nenudili. Jeho přívrženci by se mohli například věnovat kampani proti tomu, aby se z domácích mazlíčků staly „zbraně hromadného ničení“. Stačilo by jim, kdyby nahlédli do tzv. Ohnivé knihy (Feuer Büch), rukopisu z poloviny 16. století, který se nachází v knihovně univerzity v německém Heidelbergu. Ten je věnován bojovým technikám používaným při dobývání měst a mimo jiné je tam popsána i taková, při které se nejen současným ekologickým aktivistům, ale všem laskavým majitelům psů a koček zježí vlasy hrůzou na hlavě. Autoři rukopisu totiž navrhují, aby na hřbety domácích zvířat byly přivázány  výbušné časované nálože a nebohá zvířata byla tajně vhozena do obléhaných měst, kde by se změnila v obdobu současných sebevražedných islámských útočníků. Ještě promyšlenější je pak instalace těchto bomb mezi křídla holubů, kteří by létali nad hlavami obyvatel dobývaných měst a shazovali na ně výbušniny. Milovníky zvířat ale můžeme uklidnit. Podobná metoda nebyla ve skutečnosti nikdy použita a zůstala jen mírně mrazivým důkazem toho, že militantní šílenci žili v každé době. A omluvou jim není ani to, že podobný nápad se jim v mozku zrodil v době, kdy Evropa čelila stále sílícímu nebezpečí turecké invaze.