„Dress code“ doby kamenné

Pro krásu se musí trpět… Tohle rčení vám potvrdí každá žena, která je módnímu diktátu schopna přinést téměř jakoukoli oběť. Svému zevnějšku věnovaly pozornost i ženy doby kamenné, i když nejspíš nešly do takových extrémů jako ty dnešní. Nenechte se mýlit soškou Věstonické Venuše, která pochází z mladého paleolitu a je datovaná do období 29 000 až 25 000 př. n. l.  To, že je nahá, byl zcela jistě umělcův záměr, nikoli fakt, že by dotyčná neměla co na sebe. Její kyprá postava byla ideálem dobové krásy, podle archeologů symbolizovala plodnost, a to se tehdy cenilo.  Trend pořádně zaoblených ženských křivek ostatně přetrvává u některých etnik dodnes, například saharští Tuarégové si stále potrpí na dámy velikosti XXXL (a větší). Tady je ale tloušťka znakem bohatství a slečny při těle mají oproti hubeným dívkám mnohem větší šanci na vdavky. Ať se podíváme na kterýkoli kontinent, všichni naši předkové se zdobili a všelijak experimentovali se svými těly. Mnohé z jejich nápadů nám připadají hodně výstřední, ale móda si vždy žádala své. Takže někde si roztahovali rty do délky, jinde se posekali všelijakými rádoby elegantními šrámy a jizvami, v některých částech světa si propichovali nejrůznější části těla, v dalších si začerňovali zuby... Mnohé z těchto „módních“ praktik přetrvaly dodnes, třeba v některých částech Konga a Angoly se dodnes považuje za velmi elegantní chodit se zlomenými řezáky, v Polynésii jsou zase „in“ lidé, kteří si nechají zbrousit zuby do trojúhelníkového tvaru, takže vypadají spíš jako žraloci.

Pravěký „Tiffany“

[pullquote_right]Trend pořádně zaoblených ženských křivek ostatně přetrvává u některých etnik dodnes, například saharští Tuarégové si stále potrpí na dámy velikosti XXXL (a větší). [/pullquote_right] Nedílnou součástí dokonalého outfitu jsou pochopitelně šperky. Ty nejjednodušší tvořily zřejmě lastury zavěšené na šňůrce z kokosového vlákna. Ale z jeskynních maleb a nálezů ve starých hrobech je zřejmé, že co se bižuterie týče, byli naši předkové mnohem nápaditější. Jako materiál jim sloužily nejrůznější barevné kamínky, ulity, rybí kostičky, zvířecí zuby, vaječné skořápky, ořechy a semena – na výrobu náhrdelníků a přívěsků se hodily skoro všechny přírodní materiály. Vysoce ceněné byly mořské lastury a mnohé z nich byly objeveny hodně daleko od místa svého nalezení. Později se začaly vyrábět korálky z jantaru, nefritu, achátu a hlíny. Navlékaly se na tenké kožené šňůrky nebo na rostlinná vlákna. Lidé z doby kamenné věřili, že náhrdelník zhotovený ze spárů medvěda nebo leoparda jim dodá magické schopnosti.  Oblíbené byly také šperky zhotovené ze sloních či mamutích klů. Zuby dravců sloužily i jako ozdoba vlasů, ženy si je všelijak splétaly a vetkávaly si je do nich jako hřebeny nebo sponky. Barevné symboly na těle měly chránit člověka před zlými duchy i před nepříjemným hmyzem. Tento zvyk přetrvává dodnes i u primitivních kmenů. Lidé v paleolitu používali 17 různých barev včetně běloby a černých sazí. A pomocí okru vytvářeli řadu odstínů, od světle žlutého přes oranžový do skořicového. Barvení těla a tváře bylo magickým rituálem. Odlišovalo dospělého muže – bojovníka od dítěte a poprvé se aplikovalo při iniciačním obřadu. Dnes je v módě tetování, ale to znali naši dávní předkové pochopitelně také. Tetování mělo především informační funkci: sdělovalo kmenovou příslušnost, sociální postavení a bylo do jisté míry i kronikou úspěchů dotyčného.  Známý byl také piercing. [caption id="attachment_5639" align="alignleft" width="147" caption="K základní výbavě pravěkého horala patřil opasek z kůže tura s taškou podobnou dnešní „ledvince“."][/caption]

Ötzi byl ryze praktický člověk

V roce 1991 byla v Alpách ve výšce 3210 m objevena přirozená mumie člověka uchovaná v ledu, stará asi 5300 let. Ötzi, jak se pravěkému člověku začalo říkat, zemřel přibližně ve věku 35 až 40 let na následky zranění, když jej někdo střelil šípem do zad. Nález vyvolal velkou senzaci, protože tělo bylo tak dobře zachovalé, že se nálezci původně domnívali, že se jedná o ostatky člověka, který zahynul v horách před pouhými několika desítkami let. Ötziho tělo bylo pokryté tetováním a jeho oděv byl velmi praktický a pohodlný.  K základní výbavě pravěkého horala patřil opasek z kůže tura s taškou podobnou dnešní „ledvince“. Na sobě měl košili sešitou z tenkých proužků barvené kůže, jelenicové kalhoty a čepici z medvědí kůže. Proti nepřízni počasí ho chránil svrchní nepromokavý plášť obalený vrstvou slámy a kožené boty vystlané travou, které by ve vysokohorských podmínkách dokonale obstály i dnes. Kdy vlastně vznikl první oděv, nevíme. Je ale zřejmé, že měl sloužit jako ochrana před nepřízní počasí, souvisel možná i s vývojem lidského mozku a pocity studu. Každopádně již v době kamenné nosili lovci a jejich ženy vzácné a kvalitní kožešiny doplněné různými šperky, v mladší době kamenné pak lidé začali vyrábět tkaniny pomocí primitivního tkacího zařízení.