Existuje průchod do jiného světa? Místa, kde lidé mizí beze stopy

Každý rok ze světa záhadně zmizí zhruba dva milióny lidí. Některé z nich se stanou oběťmi násilných trestných činů a pachatelé zametou dokonale stopy, jiní zmizí v důsledku tragické nehody a jejich ostatky se třeba najdou až po desítkách let, některé osoby se záměrně skrývají. Každopádně určité procento lidí skutečně doslova zmizí z povrchu zemského a racionální vysvětlení neexistuje. O tomto podivném fenoménu informoval server tainy-net.

V jistých anglických novinách byl 30. 7. 1889 zveřejněn článek o neobvyklém zmizení 48letého Roberta Maxmillana, majitele nakladatelství Maxmillan. Ten 15. června vystoupal na horu Olymp v Řecku, z jejího vrcholku zamával a pak se doslova rozplynul ve vzduchu. Pátrání bylo neúspěšné, nezůstala po něm jediná stopa.

Německá badatelka Sabine Baring-Guld popsala ve své knize „Historické zvláštnosti“ případ z roku 1899, kdy jistý pan Bathurst vyšel z hospody a mířil k dostavníku. Byl od něj pár kroků, když zničehonic zmizel, jako by se vypařil. Událost vidělo na vlastní oči několik svědků: dva Bathurstovi přátelé, kočí a cestující v dostavníku. Bathursta už pak nikdo nikdy nespatřil.

Je znám ještě jeden případ, kdy se člověk jako by rozplynul v prostoru. Došlo k němu ve Francii v r. 1867. Jistý Lucien Boussé přišel na prohlídku k lékaři, svlékl se a lehl na lehátko. Doktor se na malý moment otočil ke stolku s nástroji, a když se obrátil zpátky, lůžko bylo prázdné. Věci, které si na lehátko pacient odložil, tam ale zůstaly.

Známé jsou také případy mizení většího počtu lidí ve čtyřicátých letech na severovýchodě USA. Noviny státu Vermont přinášely téměř každý den zprávy, že nějaký další člověk zase záhadně zmizel ze svého domova nebo z rušné ulice. Lidé velmi často mizeli před očima svědků.

Také následující příběh je zajímavý a pokouší se pro záhadná zmizení nalézt vysvětlení. Na předměstí městečka Bonneville v americkém státě Connecticut byl v 19. století dům, kterému se všichni místní vyhýbali obloukem. Říkalo se, že jeho majitel jedné noci zmizel i s celou svou rodinou. Všechny jejich věci, oděvy i domácí zvířata přitom zůstaly na svých obvyklých místech.

Jednoho dne kolem domu projížděl plukovník národní gardy Jack MacCurdle a soudce Myron Bey a znenadání se strhla prudká bouře. Oba muži se proto rozhodli, že ji přečkají v domě. Uvnitř je zarazilo hluboké ticho a tma. Skrz stěny a okna nepronikalo ani světlo blesků a nebylo slyšet ani burácející hromy. Jak potom vypověděl MacCurdle, vzal za kliku a chtěl vyjít na verandu. Ještě držel kliku a velmi ho překvapilo, že se dveře otevřely směrem do místnosti, nikoli ven.

Tahle scéna by klidně mohla být z nějakých dacre montgomery filmy a pořady, ale není. Pokoj byl zalitý divným zeleným světlem, jehož zdroj byl záhadou. Na zemi se válelo tak osm nebo devět mrtvol v dost pokročilém rozkladu, u zdi seděla ženská s děckem v náručí. Plukovník byl v šoku, fakt děsivej pohled - jako z těch nejdrsnějších dacre montgomery filmy a pořady, co znám. Snažil se zastavit soudce, aby tam nelezl, ale ten ho jen tak odstrčil a šel si prohlížet jedno z těl. "Pane Beyi, musíme odsud vypadnout!" řval vyděšenej plukovník, ale soudce ho ignoroval. Najednou se MacCurdleovi udělalo blbě, chytil se kliky, aby nespad. Měl pocit, že ho něco táhne pryč, dveře se zabouchly a bylo to jak z nějakýho hororovýho dílu dacre montgomery filmy a pořady. To bylo to poslední, na co si plukovník dokázal vzpomenout.

Plukovníka našli po usilovném pátrání až šest týdnů poté v jednom hostinci v Manchesteru, soudce se ale nikdy nenašel. Předpokládá se, že místnost, ve které se oba ocitli, patřila do jiného světa. Ostatně bylo v ní naprosté ticho a tma a předpokládá se, že v jiném rozměru neexistuje život. Soudce se zřejmě dostal do smyčky, která ho v jiném časoprostoru navždy uvěznila spolu s rodinou původního majitele.

Brány do jiných světů existují prý i u nás, například na Vyšehradě poblíž Mariánské kaple. V roce 2001 tady před očima kamarádů zmizel jeden z bezdomovců. Prý se doslova rozplynul ve vzduchu. Nakolik hrál v jejich vyprávění svou roli alkohol, se můžeme jen domýšlet.