Existuje tajná země velká jako USA, o které nikdo neví, tvrdil polárník Richard E. Byrd

Americký letec a polárník Richard Evelyn Byrd (1888 – 1957), který v roce 1929 přeletěl jako první přes jižní pól, a absolvoval také čtyři velké antarktické expedice, v jednom z mála TV rozhovorů uvedl zajímavou věc. Podle něj na Antarktidě existuje část souše o rozloze USA, o které nikdo nemá tušení, a leží v blízkosti jižního pólu. Tvrdil, že šlo zřejmě o základnu, kterou zde vybudovali nacisté. Tady jsou zápisky z jeho deníku, kterým popisoval svůj antarktický let z 19. února 1947. Byrdův palubní deník: 19/02/1947 6.00 Vše je připraveno na náš let severním směrem, kam se chystáme s plnými nádržemi v 6.10. 6.20 Palivová směs v pravém motoru je příliš nasycená, po úpravách pracují motory Pratt Whittneys normálně. 7.30 Rádiový kontakt se základnou. Vše je v pořádku a rádiový signál funguje normálně. 7.40 Zaregistroval jsem drobný únik oleje z pravého motoru, nicméně indikátor ukazuje, že je vše v pořádku. 8.00 Drobná turbulence ve východním směru ve výšce 2321 stop. Změna výšky na 1700 stop, další turbulence pak už nejsou zaznamenány, každopádně zadní vítr zesiluje. Letadlo se ale řídí výborně. 8.15 Rádiový kontakt se základnou, vše je v normě. 9.10 Pod námi všude led a sníh, otáčíme se, abychom lépe prostudovali oblast. Zaznamenáváme červenou a purpurovou barvu. Děláme dva obraty nad daným místem a vracíme se. Rádiový kontakt se základnou je v pořádku. Magnetický kompas i gyroskop se začínají chovat tak, že není možné udržet kurs. Používáme sluneční kompas, abychom ho mohli udržet. Letadlo se ovládá poměrně těžce, i když na trupu nepozorujeme žádnou námrazu. 9.15 V dálce vidíme něco, co připomíná hory. 9.49 Vidíme, že jde opravdu o hory. Je to horský hřbet, který jsem dosud nikdy neviděl. 9.55 Měníme výšku na 2950 stop. Takže opět cítíme silné turbulence. 10.00 Letíme nad nevelkým horským hřbetem. V jeho blízkosti vidíme mýtinu, přes kterou protéká řeka nebo potok. Ale pod námi přece nemůže být zelená mýtina! Měli bychom letět nad ledem a sněhem. Na levé straně vidíme les, který roste na svazích hor. Naše navigační přístroje se stále protáčejí, gyroskop nefunguje. 10.05 Měníme výšku na 1400 stop a pozorujeme levou stranu. Je úplně zelená, buď jde o mech, nebo trávu. Svět pod námi vypadá úplně jinak. Nevidím slunce. Děláme ještě levý obrat a pod námi vidíme nějaké velké zvíře. Vypadá to na slona. NE! Vypadá spíš jako mamut! Neuvěřitelné! Klesáme na 1000 stop a já si beru dalekohled, abych se na zvíře podíval podrobněji. A mám jasno, jde opravdu o živočicha, který vypadá jako mamut. Hlásím svůj objev na základnu. 10.30 Objevujeme další kopce porostlé zelení. Indikátor teploty ukazuje 74 stupňů Fahrenheita (23 stupňů Celsia). Pokračujeme dál na sever. Navigační přístroje fungují nyní normálně. Zkoušíme kontakt se základnou. Nedaří se ho navázat. 11.30 Země pod námi je rovnější a vypadá normálně, jestli je možné ji tak popsat. Před námi vidíme cosi, co připomíná město!!! Letadlo je najednou strašně lehké a řízení vypadává. Bože! Podél jeho křídel pozorujeme neznámé létající stroje. Rychle se přibližují. Jsou tak blízko nás, že můžeme vidět jejich výsostné znaky. Jde o svastiku! Fikce! Kde to jsme? Co se to stalo? Pokouším se vytáhnout knipl a nic se neděje. Jako by nás do svých spárů chytlo něco neznámého. 11.35 Naše rádio začne praskat a ozývá se z něj angličtina s drobným skandinávským nebo německým přízvukem. „Admirále, vítejte na našem území. Přistání bude možné za sedm minut. Jste v dobrých rukou,“ ozývá se z rádia. Letadlo je pod nějakou neznámou kontrolou a dělá obrat. 11.40 Další rádiové spojení. „Zahajujeme klesání,“ ozývá se, a záhadně řízené letadlo najednou klesá. Přistání je velmi hladké. 11.45 Dělám poslední záznam do palubního deníku. K našemu letadlu se blíží několik mužů. Jsou vysocí a mají světlé vlasy. V dálce vidím velké město, které kypí životem i všemi barvami duhy. Nevím, co se bude dít, ale u mužů, kteří se blíží, nevidím žádné zbraně. Slyším hlas, který mě vyzývá, abych otevřel nákladový prostor. Plním rozkaz. Konec deníku. Zdroj: oko-planet.su