Hitler - pravda o jeho slepotě

Adolf Hitler sám sebe rád prezentoval jako velkého hrdinu a statečného člověka. S oblibou například zmiňoval svou smutnou zkušenost vojáka z 1. světové války, kdy byl u belgického Ypres zasažen bojovým plynem a na nějakou dobu oslepl. Podle oficiální verze se budoucí diktátor uzdravil jen silou vůle a touhou po plnohodnotném životě. Velkou motivací mu prý bylo i to, že se už tehdy cítil povolán bojovat v následujících letech za velkou budoucnost vyvoleného německého národa. O svém „válečném zranění“ se Hitler zmiňuje ostatně i v nechvalně proslulém Mein Kampfu. Existují ale dokumenty z pera jeho tehdejších ošetřujících lékařů, které vrhají na tuto epizodu z Hitlerova života zcela jiné světlo. „Velký“ Adolf nejspíš vůbec nepatřil k nespočetnému zástupu mužů, kteří ve vřavě válečného konfliktu z let 1914 – 1918 utrpěli zranění, často taková, kvůli nimž byli doživotními mrzáky. Hitlerova porucha zraku byla totiž diagnostikována jako hysterická slepota, což je jednoduše řečeno dočasná ztráta zraku způsobená nervovou nevyrovnaností a kterou mohou onemocnět hlavně jedinci s chorobně labilní povahou. [pullquote_right]Čtěte dále na ProcProto.cz: Ukrýval se Hitler v Argentině?[/pullquote_right] Je jasné, že právě tuto skutečnost se Hitler snažil za každou cenu ututlat. Portrét německého národního hrdiny by tím značně utrpěl a zaroveň by se velmi rychle odhalilo i to, že jeho duševní zdraví nebylo zcela v pořádku. Na to se ostatně přišlo stejně, ale lidstvo to stálo kolem 60 milionů mrtvých, z čehož 40 milionů tvořilo civilní obyvatelstvo. Německý diktátor si byl dobře vědom, že někde existují dokumenty, které by někdo mohl vytáhnout na světlo boží a zdiskreditovat tak jeho „bezchybnou“ osobnost. Jenže od roku 1918 uplynulo ještě hodně vody, než se Hitler dostal na takovou politickou pozici, že mohl přikázat, aby příslušná lékařská dokumentace byla vyhledána a bezezbytku zničena. K nežádoucím informacím se tak dostal mimo jiné také Otfried Förster, v 30. letech 20. století velmi uznávaný německý neurochirurg, a ten si pikantní poznatky pochopitelně nenechal pro sebe. Stálo ho to život, stejně jako další lidi, kteří o Hitlerově tajemství i třeba jen něco málo věděli. Diktátorovy tajné služby je zavraždily nebo je přinutily k sebevraždě. Naštěstí zůstala zachována korespondence, kterou vedl Förster a jeho kolegové s dalšími lékaři a z té vyplývá, jaký byl obsah „ztracené“ dokumentace o Hitlerově duševní poruše. Zdroj: Independent