Jaderná válka ve starověké Indii?

Expedice vedená v roce 1922 indickým archeologem Rakhaldasem Bandyopadhyayem objevila na břehu řeky Indu (v dnešním Pákistánu) ruiny starověkého města Mohendžodaro obývaného v letech 3000 až 2000 let př. n. l. Při vykopávkách archeology zaskočila vyspělost jeho dávných obyvatel i jejich smysl pro urbanistické plánování. Jenže záhady, které současná věda řeší, nesouvisí s rozkvětem starověké civilizace, nýbrž s jejím náhlým zánikem. Město s mimořádně vyspělou infrastrukturou protínaly rovnoběžné hlavní třídy v pravém úhlu o šířce až 10 metrů. Většinou dvou- a vícepatrové domy, vybudované z pálených cihel, mají vnitřní dvorky s ohništi a studnami. Jsou vybaveny koupelnami i splachovacími záchody, které měly vyvedený odtok do krytých kanálů pod ulicemi. Mohendžodaru vévodí citadela postavená na hliněném návrší o výšce 16 metrů a rozměrech 200 x 400 metrů. Její centrum tvoří komplex velkých lázní – bazén s dlážděným dnem, který je navíc obehnán místnostmi. Lázně zřejmě sloužily kultovním účelům. Ve městě nenajdeme paláce ani chrámy. Další promyšlenou stavbou je sýpka se systémem větrání uskladněného zrní a nakládacími rampami. Město obklopovalo úrodné území a díky své poloze ovládalo říční obchod. Podle velikosti vykopávek v něm žilo na 100 tisíc obyvatel.  Přesto bylo okolo roku 1900 př. n. l. náhle opuštěno. Co se stalo?

Mohendžodaru vévodí citadela postavená na hliněném návrší o výšce 16 metrů a rozměrech 200 x 400 metrů. Město obklopovalo úrodné území a díky své poloze ovládalo říční obchod.

Všechny hypotézy, ke kterým vědci zatím dospěli, se pokaždé sesypaly jako domečky z karet. V rozvalinách nebyly nalezeny stopy po katastrofálních záplavách, které by svědčily o tom, že město smetl vodní živel. Na některých kostrách se našla sečná poranění, takže se archeologové zpočátku domnívali, že zde mohlo k ozbrojenému konfliktu. Jenže většina kosterních pozůstatků byla neporušena. Očividné bylo pouze to, že katastrofa přišla náhle a trvala velmi krátce.

"Little boy" v Mohendžodaru

S překvapivým závěrem přišli před časem Angličan Jayce Davenport a Ital Enrico Vincenti. Ti tvrdí, že Mohendžodaro postihl osud Hirošimy a Nagasaki. O tom, že starobylou megalopoli smetl jaderný výbuch, podle nich svědčí řada důkazů: Místo sežehl mimořádný žár, protože uprostřed ruin se našlo velké množství úlomků zeleného radioaktivního skla – stejného, jaké se nachází v nevadské poušti, kde USA testují své jaderné zbraně. „Teplota tu dosáhla minimálně 1500 stupňů Celsia,“ tvrdí zastánci jaderné teorie. V epicentru výbuchu byly všechny domy srovnány se zemí, směrem od epicentra je rozsah škod postupně nižší. A zmiňují i další detail: Lidé z Mohendžodara byli vystaveni radioaktivnímu záření, protože v desítkách koster bylo naměřeno 50x vyšší množství radiace, než je obvyklé. Že by starověcí Indové opravdu znali jaderné zbraně? Nechce se tomu věřit, ale podle Davenporta a Vincentiho to naznačuje i starobylý indický epos Mahábhárata. V něm se popisuje síla neznámé zbraně „zářící jako oheň, ale bez dýmu“. Po jejím použití na zemi „zavládla hluboká tma, která zahalila celá nebesa. Zvedly se vichřice a smrště, které přinesly bídu a zmar. Tisíce domácích i divokých zvířat a desetitisíce lidí se vmžiku proměnily v popel, přeživší rolníci, měšťané i vojáci se vrhali do říčních vod, aby ze sebe smyli jedovatý prach“. Zdroj: tainy.net