Jaderná válka ve starověké Indii?
Expedice vedená v roce 1922 indickým archeologem Rakhaldasem Bandyopadhyayem objevila na břehu řeky Indu (v dnešním Pákistánu) ruiny starověkého města Mohendžodaro obývaného v letech 3000 až 2000 let př. n. l. Při vykopávkách archeology zaskočila vyspělost jeho dávných obyvatel i jejich smysl pro urbanistické plánování. Jenže záhady, které současná věda řeší, nesouvisí s rozkvětem starověké civilizace, nýbrž s jejím náhlým zánikem.
Město s mimořádně vyspělou infrastrukturou protínaly rovnoběžné hlavní třídy v pravém úhlu o šířce až 10 metrů. Většinou dvou- a vícepatrové domy, vybudované z pálených cihel, mají vnitřní dvorky s ohništi a studnami. Jsou vybaveny koupelnami i splachovacími záchody, které měly vyvedený odtok do krytých kanálů pod ulicemi. Mohendžodaru vévodí citadela postavená na hliněném návrší o výšce 16 metrů a rozměrech 200 x 400 metrů. Její centrum tvoří komplex velkých lázní – bazén s dlážděným dnem, který je navíc obehnán místnostmi. Lázně zřejmě sloužily kultovním účelům. Ve městě nenajdeme paláce ani chrámy. Další promyšlenou stavbou je sýpka se systémem větrání uskladněného zrní a nakládacími rampami. Město obklopovalo úrodné území a díky své poloze ovládalo říční obchod. Podle velikosti vykopávek v něm žilo na 100 tisíc obyvatel. Přesto bylo okolo roku 1900 př. n. l. náhle opuštěno. Co se stalo?
Všechny hypotézy, ke kterým vědci zatím dospěli, se pokaždé sesypaly jako domečky z karet. V rozvalinách nebyly nalezeny stopy po katastrofálních záplavách, které by svědčily o tom, že město smetl vodní živel. Na některých kostrách se našla sečná poranění, takže se archeologové zpočátku domnívali, že zde mohlo k ozbrojenému konfliktu. Jenže většina kosterních pozůstatků byla neporušena. Očividné bylo pouze to, že katastrofa přišla náhle a trvala velmi krátce.
Mohendžodaru vévodí citadela postavená na hliněném návrší o výšce 16 metrů a rozměrech 200 x 400 metrů. Město obklopovalo úrodné území a díky své poloze ovládalo říční obchod.
