Jak komunikovat s mimozemšťany
Existuje ve vesmíru inteligentní život? A přivítáme na Zemi někdy vyslance mimozemské civilizace? Jsou pozemšťané vůbec připraveni na případný první kontakt? Tyto otázky rozdělují vědce na dva tábory. Skeptici tvrdí, že rozumný život se zrodil výhradně v pozemských podmínkách a ve vesmíru se můžeme setkat pouze s jeho primitivními formami. Jako důkazy předkládají unikátní prostředí, kterým disponuje naše Země, mj. její magnetické pole, které odráží kosmické záření, a také Měsíc, jenž zachycuje nebezpečné planetky.
Na opačné straně stojí vědci, kteří argumentují Drakeovou rovnicí. To je matematický zápis, který teoreticky umožňuje spočítat počet inteligentních forem mimozemského života ve vesmíru, se kterými je možné navázat kontakt. Rovnici zformuloval americký astronom Frank Drake v 60. letech minulého století, ovšem vzhledem k neznalosti většího množství proměnných jde spíše jen o odhad, kde lze získat výsledky pohybující se od 10-8 do 109 (samotný Drake se dopočítal k číslu 10). Každopádně s objevem každé nové planety za hranicemi naší Sluneční soustavy – a těch už je více než stovka –, se zvyšuje pravděpodobnost, že by na některé z nich mohl existovat inteligentní život. Je možné, že jednou dojde ke vzájemnému kontaktu?
Pokud by se nám chtěli mimozemšťané někdy ukázat, nejspíš o tom budeme vědět předem. Otázkou je, jak moc předem to bude, resp., kdo je zaregistruje první. Bude to Institut SETI, který za pomoci teleskopů pročesává oblohu a hledá signály inteligentního života? Jestli budou mimozemšťané dostatečně zdvořilí a dají o sobě vědět s předstihem, budeme se na jejich návštěvu moci připravovat roky i celá desetiletí. Jenže projekt SETI se potýká s nedostatkem financí a oblohu teď zkoumá jen nahodile, takže případné „mimozemské avízo“ může přehlédnout.
Pravděpodobnější scénář je následující: mimozemskou loď na dráze mezi Zemí a Měsícem zachytí některý z amerických teleskopů, které jsou rozmístěné na Havajských ostrovech, v Grónsku, na Floridě a v Indickém oceánu, aby neustále monitorovaly dráhy družic, starty raket i vesmírný odpad, který je viditelný za předpokladu, že je velký alespoň jako basebalový míč. Toto nepřetržité sledování je důležité nejen kvůli bezpečí posádek kosmických lodí, ale i Mezinárodní vesmírné stanice ISS. Pokud by se ale nějaké mimozemské plavidlo objevilo na radarech Centra pro řízení letů, bude to znamenat, že do setkání nám zbývají hodiny nebo dokonce jen minuty.
Pozemská strategie pro tento případ je nastíněna v mezinárodní dohodě „O postupech v případě zjištění mimozemské inteligence“. Dokument připravil vědecký výbor pod záštitou SETI. Zmiňuje se v něm mimo jiné, co v případě prvního kontaktu musí a naopak nesmí udělat astronomové. Za zmínku určitě stojí bod, který astronomům doporučuje, že informaci nesmí pustit do světa do chvíle, než k tomu dostanou oficiální svolení.
Autoři dokumentu vycházeli z předpokladu, že mimozemská inteligence, která projeví zájem o kontakt s pozemšťany, bude dostatečně dlouho předem zkoumat naši planetu, aby se nedopustila nějakého přehmatu a nezablokovala nám třeba mobilní sítě.
Před šesti lety si astronomové ze SETI toto doporučení ověřili v praxi. Uvedli, že zaznamenali pravidelný signál ze vzdálenosti 1,5 miliónu kilometrů, který se opakoval po dobu 12 hodin. Požádali proto kolegy z ostatních stanic, aby své teleskopy nasměrovali do uvedeného místa. Signál ze vzdáleného stacionárního objektu po čase zmizel, protože se vlivem zemské rotace dostal mimo viditelnou zónu. Douglas Bacon, který v SETI odpovídá za postup v případě signálů inteligentního života, uvedl pro magazín Popular Mechanics, že veškerá tajemství byla okamžitě vyzrazena. „Nakonec nám kvůli tomu volali i novináři z listu New York Times,“ řekl.
Rychlost, s jakou informace unikla na veřejnost, nikoho nepřekvapila. Dokument SETI není totiž závazný, jde jen o doporučení. Vláda USA se jím určitě nemíní řídit a vlastní rozhodnutí přijala už před více než 40 lety. A na jeho základě předpokládá, že úmysly mimozemšťanů budou nepřátelské a nebezpečné.
Nicméně USA se v roce 1972 doporučením skupiny Brookings neřídily. Tehdy do mezihvězdného prostoru vyslaly sondu Pioneer 10 a na hliníkové desce pokryté zlatem pozvaly na návštěvu všechny „vesmířany“, kteří naše poselství obdrží. Na plaketě jim navíc poskytli podrobný návod, kde nás mají hledat. Poslední signál ze sondy obdržela Země v roce 2003 - tehdy už byla od naší planety vzdálená 10 miliard kilometrů a směřuje někam ke hvězdě Aldebaran.
Jestliže toto poselství mimozemšťané jednou zachytí a přiletí se na nás podívat, čeká je na Zemi nepříjemné překvapení. Nepřivítají je někdejší nadšení zástupci z NASA, ale budou zadrženi agenty z FBI v kombinézách biologické ochrany stupně č. 4. Místo přijetí v Oválné pracovně Bílého domu je čeká karanténa, kde je budou podrobně sledovat lékaři z amerického Národního ústavu zdraví. Jejich loď převezmou odborníci z jaderného výzkumu při ministerstvu energetiky.
Událost tohoto typu totiž spadá současně do tří kategorií: letecká havárie, únik radioaktivních látek a izolace organismů, které by mohly být přenašeči nakažlivých chorob. Na všechny tyto případy se vztahují zvláštní opatření.
Ale co by se dělo, kdyby na Zemi ve skutečnosti přistála mimozemská loď, neví nikdo. Kdo by měl mít pravomoci, když to nebude zrovna na území USA? Podle skeptiků je právě tohle možná důvodem, proč se UFO zjevují na odlehlých místech. „Zjevně vědí, co by je na naší planetě čekalo,“ žertují skeptici.
Dostaneme upozornění předem?
Pokud by se nám chtěli mimozemšťané někdy ukázat, nejspíš o tom budeme vědět předem. Otázkou je, jak moc předem to bude, resp., kdo je zaregistruje první. Bude to Institut SETI, který za pomoci teleskopů pročesává oblohu a hledá signály inteligentního života? Jestli budou mimozemšťané dostatečně zdvořilí a dají o sobě vědět s předstihem, budeme se na jejich návštěvu moci připravovat roky i celá desetiletí. Jenže projekt SETI se potýká s nedostatkem financí a oblohu teď zkoumá jen nahodile, takže případné „mimozemské avízo“ může přehlédnout.
Pravděpodobnější scénář je následující: mimozemskou loď na dráze mezi Zemí a Měsícem zachytí některý z amerických teleskopů, které jsou rozmístěné na Havajských ostrovech, v Grónsku, na Floridě a v Indickém oceánu, aby neustále monitorovaly dráhy družic, starty raket i vesmírný odpad, který je viditelný za předpokladu, že je velký alespoň jako basebalový míč. Toto nepřetržité sledování je důležité nejen kvůli bezpečí posádek kosmických lodí, ale i Mezinárodní vesmírné stanice ISS. Pokud by se ale nějaké mimozemské plavidlo objevilo na radarech Centra pro řízení letů, bude to znamenat, že do setkání nám zbývají hodiny nebo dokonce jen minuty.
Do setkání zbývá…
Pozemská strategie pro tento případ je nastíněna v mezinárodní dohodě „O postupech v případě zjištění mimozemské inteligence“. Dokument připravil vědecký výbor pod záštitou SETI. Zmiňuje se v něm mimo jiné, co v případě prvního kontaktu musí a naopak nesmí udělat astronomové. Za zmínku určitě stojí bod, který astronomům doporučuje, že informaci nesmí pustit do světa do chvíle, než k tomu dostanou oficiální svolení.
Autoři dokumentu vycházeli z předpokladu, že mimozemská inteligence, která projeví zájem o kontakt s pozemšťany, bude dostatečně dlouho předem zkoumat naši planetu, aby se nedopustila nějakého přehmatu a nezablokovala nám třeba mobilní sítě.
Před šesti lety si astronomové ze SETI toto doporučení ověřili v praxi. Uvedli, že zaznamenali pravidelný signál ze vzdálenosti 1,5 miliónu kilometrů, který se opakoval po dobu 12 hodin. Požádali proto kolegy z ostatních stanic, aby své teleskopy nasměrovali do uvedeného místa. Signál ze vzdáleného stacionárního objektu po čase zmizel, protože se vlivem zemské rotace dostal mimo viditelnou zónu. Douglas Bacon, který v SETI odpovídá za postup v případě signálů inteligentního života, uvedl pro magazín Popular Mechanics, že veškerá tajemství byla okamžitě vyzrazena. „Nakonec nám kvůli tomu volali i novináři z listu New York Times,“ řekl.
Rychlost, s jakou informace unikla na veřejnost, nikoho nepřekvapila. Dokument SETI není totiž závazný, jde jen o doporučení. Vláda USA se jím určitě nemíní řídit a vlastní rozhodnutí přijala už před více než 40 lety. A na jeho základě předpokládá, že úmysly mimozemšťanů budou nepřátelské a nebezpečné.
S nedůvěrou
USA do mezihvězdného prostoru vyslaly sondu Pioneer 10 a na hliníkové desce pokryté zlatem pozvaly na návštěvu všechny „vesmířany“, kteří naše poselství obdrží. Na plaketě jim navíc poskytli podrobný návod, kde nás mají hledat.
Nicméně USA se v roce 1972 doporučením skupiny Brookings neřídily. Tehdy do mezihvězdného prostoru vyslaly sondu Pioneer 10 a na hliníkové desce pokryté zlatem pozvaly na návštěvu všechny „vesmířany“, kteří naše poselství obdrží. Na plaketě jim navíc poskytli podrobný návod, kde nás mají hledat. Poslední signál ze sondy obdržela Země v roce 2003 - tehdy už byla od naší planety vzdálená 10 miliard kilometrů a směřuje někam ke hvězdě Aldebaran.
Jestliže toto poselství mimozemšťané jednou zachytí a přiletí se na nás podívat, čeká je na Zemi nepříjemné překvapení. Nepřivítají je někdejší nadšení zástupci z NASA, ale budou zadrženi agenty z FBI v kombinézách biologické ochrany stupně č. 4. Místo přijetí v Oválné pracovně Bílého domu je čeká karanténa, kde je budou podrobně sledovat lékaři z amerického Národního ústavu zdraví. Jejich loď převezmou odborníci z jaderného výzkumu při ministerstvu energetiky.
Událost tohoto typu totiž spadá současně do tří kategorií: letecká havárie, únik radioaktivních látek a izolace organismů, které by mohly být přenašeči nakažlivých chorob. Na všechny tyto případy se vztahují zvláštní opatření.
Ale co by se dělo, kdyby na Zemi ve skutečnosti přistála mimozemská loď, neví nikdo. Kdo by měl mít pravomoci, když to nebude zrovna na území USA? Podle skeptiků je právě tohle možná důvodem, proč se UFO zjevují na odlehlých místech. „Zjevně vědí, co by je na naší planetě čekalo,“ žertují skeptici.
Tváří v tvář?
V roce 1977 zaznamenali astronomové SETI první úspěch v podobě neobvyklého rádiového signálu a záznam to byl opravdu podivný. Signál s délkou vlny blízkou 21 centimetrům odpovídal představám astronomů o frekvenci, na které je nejvýhodnější realizovat pokusy o spojení s cizími inteligencemi. Zjevně vypadal jako umělý. Přitom nepocházel z pozemského zdroje a byl téměř třicetkrát silnější než běžné pozadí rádiového šumu vesmíru. Ve směru, odkud dorazil, se nenacházelo žádné známé těleso sluneční soustavy. Mnohé nasvědčovalo tomu, že depeše přišla v podobě úzce směrovaného paprsku z velmi vzdálených končin vesmíru. Signál, známý dnes jako „Wow!, trval pouhých 72 vteřin. Proč by se ale neznámá civilizace ozvala jen jednou, a to ještě na tak krátkou dobu? Někteří vědci soudí, že záhadný zdroj možná ve skutečnosti vysílal déle nebo dokonce stále vysílá, ale že jej nějaké fyzikální příčiny zesílily jen na krátkou dobu. Příjem se od té doby nepodařilo už nikdy zopakovat. A protože věda bere na vědomí jen to, co je možné za přesně stanovených podmínek znovu ověřit, nebyl signál „Wow!“ uznán za důkaz existence jiných civilizací. Možná je to dobře. Zdroj: tainy.netPublikováno: 09. 05. 2011
Kategorie: Záhady
