Radily Keltům mimozemské civilizace?

Už před přelomem letopočtu stavěli Keltové „skleněná hradiště“. Používali přitom pozoruhodnou technologii, kterou nejsme schopni napodobit. Otázkou dodnes zůstává, zda to dokázali díky svým dosud neobjeveným znalostem, nebo zda jim v tom pomáhali nějací učitelé, kteří přišli „z hvězd“. Asi nejznámějším skleněným opevněním je Tap o' Noth v severovýchodním Skotsku. Ve výšce 563 m. n. m. se nachází objekt o rozloze 21 hektarů. Keltský kmen Piktů jej začal budovat někdy kolem roku 50 př. n. l. Celý val je sice vystavěn z kamene, ale vypadá, jako by byl z hrubě vypalovaného skla. Podobných staveb známe ve Skotsku asi 60 a to ještě mnohé nemusely být objeveny. Kameny z těchto pevností prošly tavbou při teplotě kolem 1100 stupňů Celsia. Toho lze sice zdánlivě jednoduše dosáhnout jenom při pálení dřeva, ovšem tavba by musela probíhat třeba i několik dní a spotřeba dřeva by byla taková, že by při ní zmizela zalesněná plocha o rozloze poloviny Skotska. [caption id="attachment_9565" align="alignnone" width="600" caption="Nikde v Evropě ale kameny nejsou tak dokonale zesklovatělé jako v Tap o' Noth. A nikdo zatím neví, jak se k této znalosti Keltové dostali."][/caption] Během minulých desetiletí se různí amatérští nadšenci i vědecké týmy pokoušeli o rekonstrukci této stavební metody. Rovnou uveďme, že neúspěšně. Asi nejblíže úspěchu byli tvůrci dokumentárního televizního cyklu „Záhady světa A. C. Clarka“, který jsme měli kdysi možnost vidět i u nás v televizi. Příprava na tavbu tehdy trvala několik dní, samotný „tvůrčí požár“ pak 22 hodin nepřetržitého hoření. A výsledek? Zesklovatěly jen některé kameny. Ale v případě prehistorických hradišť vytvořily kameny jednotnou skelnou plochu a hmotu. Moderní archeologie tak prokázala jediné, že tuto techniku ovládali Keltové v celé Evropě. „Skleněné pevnosti“ se nacházejí ve Francii, v Německu, v Lužici, na Slovensku a také u nás. Jako tuzemské příklady můžeme za všechny uvést keltské oppidum na Zvíkově a hradiště Ovčí vrch u Bukovce, Tuhošť u Švihova nebo Úhošť u Kadaně. Nikde v Evropě ale kameny nejsou tak dokonale zesklovatělé jako v Tap o' Noth. A nikdo zatím neví, jak se k této znalosti Keltové dostali. Opravdu ji vyvinuli sami a věnovali jí tolik času a lesního bohatství? Nebo i oni rozmlouvali s „učiteli z hvězd“, kteří jim poradili nějaký fígl, na který jsme my nepřišli? Mohli také používat nějaké tavicí metody a stroje, které jim poskytli příslušníci mnohem rozvinutějších civilizací. Tak alespoň vysvětlují vznik záhadných staveb někteří záhadologové.