Jak pohané přelstili křesťany
Gotické katedrály skrývají nejedno tajemství. Někdo dokonce tvrdí, že středověcí kameníci dokázali do reliéfů, sošek, maleb a další výzdoby skrýt nejen mnohé alchymistické tajemství, ale také prapodstatu našeho světa.
Stačí se jenom podívat do některé takové katedrály a nemusíme proto jezdit do Francie nebo Anglie, zemí proslulých gotickými památkami. Stačí navštívit Svatovítský chrám v Praze nebo chrám sv. Barbory v Kutné Hoře.
Nemáme tu prostor, abychom zmapovali jedno tajemství vedle druhého, ale pojďme se podívat aspoň za jedním z nich. Nemá mnoho společného s tajnými rovnicemi o stvoření našeho všehomíra, či kamenem mudrců. Ale i proto nám může být bližší.
V pozdně románském období a na počátku gotiky se mezi všemi možnými gryfy, draky, skřítky a podivnými obludami začal objevovat, a to nejen na církevních stavbách, zelený muž. Jeho nesčetné podoby nacházíme po celé Evropě, od Anglie po Polsko. Ten úplně nejpravější má tvář zahalenou nebo porostlou listím a z úst mu mohou rašit stromové větvičky, velmi často to jsou větévky dubu se žaludy. Tedy stromu, který je pro evropský kontinent velmi typický.
Kde se tenhle tak trochu skřítek a tak trochu faun z pohanských dávnověků vlastně vzal? Je právě vzpomínkou na dobu, kdy lidé věřili místo v Nejsvětější trojici v bohy, kteří vládli blesků, vodám a také hustým lesům, které se táhly po celé střední a severní Evropě.
podobu a je možné, že kameníci ani netušili, s tváří jak mocné bytosti se tu dostali do styku. Dva zelení muži jsou i na Prašné bráně. A když navštívíte Lapidárium hl. města Prahy, pár jich tam na zbytcích kamenických děl také spí svůj zelený sen.
Mimo Prahu je asi nejznámějším zelený mužík v kutnohorském chrámu sv. Barbory. Jenže ten je docela mladík, při rekonstrukci a dostavbě zdejší katedrály ke konci 19. století si na tento symbol vzpomněl stavitel J.Mocker. Starší bratři kutnohorského „lesůpána“ pak sledují dění na našem podivném světě například na Křivoklátě nebo na biskupském hradě v Horšovském Týně.
Ale když budete pozorně koukat a hledat, najdete je určitě i leckde jinde. Starých kostelů je u nás dostatek a jejich tajemství čekají jen na své objevitele.
Potomek dávných bohů
V pozdně románském období a na počátku gotiky se mezi všemi možnými gryfy, draky, skřítky a podivnými obludami začal objevovat, a to nejen na církevních stavbách, zelený muž. Jeho nesčetné podoby nacházíme po celé Evropě, od Anglie po Polsko. Ten úplně nejpravější má tvář zahalenou nebo porostlou listím a z úst mu mohou rašit stromové větvičky, velmi často to jsou větévky dubu se žaludy. Tedy stromu, který je pro evropský kontinent velmi typický.
Kde se tenhle tak trochu skřítek a tak trochu faun z pohanských dávnověků vlastně vzal? Je právě vzpomínkou na dobu, kdy lidé věřili místo v Nejsvětější trojici v bohy, kteří vládli blesků, vodám a také hustým lesům, které se táhly po celé střední a severní Evropě.
Smutný konec
Navzdory křesťanské „masáži“ lidé dál toužili po spojení s přírodou, která jim byla po století nejen krutou vládkyní, ale i přítelkyní, v které hledali obživu. A tak se právě na místech nejkřesťanštějších, tedy katedrálách a kostelech, objevovaly ve výzdobě motivy, které každému připomínaly, že Evropa je zeleným kontinentem, na rozdíl od oblastí, odkud k nám přišlo původní křesťanství. Zelený muž bývá považován za jeden z těchto „vzpomínkových“ symbolů. Je prý nelidského rodu, snad duch stojící blízko keltským bohům. Možná byl dokonce protipólem dávné matriarchální bohyně matky Země. Pochází zkrátka z těch časů, kdy byl les ještě silný, nezničený působením člověka. Jak ale vliv civilizace sílil, pán lesa se měnil v podstatě ubohou figurku na kostelní zdi nebo na reliéfu. Přežil pak ještě v postavách lidových slavností, například v Británii jako Jack in The Green, který se objevuje během oslav prvního máje. Tedy těch, které souvisejí s jarem, a nikoliv se svátkem práce.Kdo hledá, najde
A kam se za Zeleným mužem vydat? Třeba do podloubí Týnské školy na Staroměstském náměstí v Praze. Usídlil se také na arkýři pražského Karolina. Tam už má ale hodně stylizovanoupodobu a je možné, že kameníci ani netušili, s tváří jak mocné bytosti se tu dostali do styku. Dva zelení muži jsou i na Prašné bráně. A když navštívíte Lapidárium hl. města Prahy, pár jich tam na zbytcích kamenických děl také spí svůj zelený sen.
Mimo Prahu je asi nejznámějším zelený mužík v kutnohorském chrámu sv. Barbory. Jenže ten je docela mladík, při rekonstrukci a dostavbě zdejší katedrály ke konci 19. století si na tento symbol vzpomněl stavitel J.Mocker. Starší bratři kutnohorského „lesůpána“ pak sledují dění na našem podivném světě například na Křivoklátě nebo na biskupském hradě v Horšovském Týně.
Ale když budete pozorně koukat a hledat, najdete je určitě i leckde jinde. Starých kostelů je u nás dostatek a jejich tajemství čekají jen na své objevitele.
Publikováno: 19. 05. 2011
Kategorie: Historie
