Jak si vlci ochočili člověka

Předkové dnešních psů doprovázeli už jeskynního člověka. S největší pravděpodobností se v samotném prvopočátku soužití jednalo o vlky, které člověk údajně cíleně domestikoval. Jenže co když to bylo naopak a právě vlci si tak trochu domestikovali nás? V učebnicích i historických knihách se běžně dočteme, že pravěcí lidé si ochočili vlky mimo jiné proto, aby si z nich udělali pomocníky při lovu zvířat. Ale moderní archeologové a antropologové jsou přesvědčeni, že takové pomocníky pralidé vlastně nepotřebovali. Byly zdatnými lovci sami o sobě a navíc vlci, kteří se ve smečkách pohybovali kolem pravěkých sídlišť, byli určitě považování spíše za škůdce než za přátele. Zvláště nežádoucí museli být agresivní vlci samotáři nebo útoční vůdci smeček, kteří měli zálusk na zásoby, jež si lidé v jeskyních a zásobních jamách vytvářeli. A dozajista občas napadali i nemocné a slabé lidské jedince. Ale na druhou stranu je velmi pravděpodobné, že i ve vlčích smečkách se objevovali slabší a mladí jedinci, kteří svým neomylným instinktem pochopili, že člověk by nemusel být jen nepřítel, ale vlastně něco jako „otvírák konzerv“. Ti pak mohli opustit smečku a zkusili se vnutit do smečky lidské. Což se jim s úspěchem podařilo. Naši dávní předkové navíc nebyli určitě lhostejní k roztomilým vlčatům, která přinášeli domů jako hračku a společníka svým dětem.

Ale na druhou stranu je velmi pravděpodobné, že i ve vlčích smečkách se objevovali slabší a mladí jedinci, kteří svým neomylným instinktem pochopili, že člověk by nemusel být jen nepřítel, ale vlastně něco jako „otvírák konzerv“.

Z prvních náhodných kontaktů podobného druhu se pak vyvinulo partnerství, bez kterého si my dnes už jen stěží dokážeme představit náš svět. Člověk asi rychle poznal, že vlk má vysokou inteligenci a nechá se nejen ochočit, ale také vychovávat a učit různým, nejen loveckým dovednostem. A tak bychom měli nějakému z praotců vlků poděkovat, protože jen díky jejich chytrosti a zvědavosti si můžeme dnes užívat psího přátelství. A vůbec nevadí, že naši miláčci mají do divokých a krvelačných šelem často hodně daleko.