Jak vypadal svět keltských bohů?

[dropcap]B[/dropcap]ýt Keltem je v Evropě už hodně dlouho velmi „in“. Hlásíme se k jejich odkazu, považujeme se za jejich potomky. Přitom o nich ale mnoho nevíme, v podstatě jen to, co o nich napsali Římané, pro které se na velmi dlouhou dobu stali nepřítelem číslo jedna. Tyto zprávy jsou mnohdy velmi podrobné, ale psané z pohledu „nadlidí“, kteří sami sebe viděli jako nositele jediné přijatelné kultury, tj. té římské. Mnoho věcí z keltského světa jim přišlo nepochopitelné a považovali to za něco barbarského. Nedokázali se například zorientovat v keltském náboženství, které tak zůstávalo dlouho obestřeno mlhou neznalosti. Ani my na tom nejsme o moc lépe. Známe hlavně druidy, mnozí bohužel jen jako jednu z hlavních postav komiksu o Astérixovi a Obelixovi. Keltský duchovní svět byl ale velmi bohatý a zcela odpovídal tomu, v jakém prostředí Keltové žili. I oni měli své bohy, kteří se v lecčems podobali svým germánských a římským kolegům, ale v mnohém se také odlišovali.

Bozi s kladivem i s řetězy

Klíčová byla trojice ve složení Taranis, Teutates a Esus. Někdy bývají dokonce přirovnáváni ke křesťanské trojici, kterou tvoří Otec, Syn a Duch svatí. Taranis byl ale spíše obdobou germánského Thora, tedy boha, který vládl hromu a býval zpodobňován s kladivem. Taranis se objevuje na mnoha keltských uměleckých dílech a často si s sebou nosí malou kovadlinu a mlat (druh kladiva). Teutates byl trochu podobný římskému Merkurovi, který měl na starost obchod a byl také spolehlivým božským poslem. Keltové ho měli ve velké úctě, byl bohem, který ochraňoval stromy a lesy, a na jeho počest sbírali první noc v novém roce v dubových lesích jmelí. Jeho svatyně stála nejspíš na místě dnešního proslulého chrámu Notre-Dame v Paříži. [two_third] Keltové byli proslulí svou výřečností a vážili si každého, kdo byl zdatným řečníkem. Snad i proto měli boha jménem Ogmios, který bych ochráncem všech výmluvných a býval zobrazován s řetězy, které mu vycházejí z úst a jsou upevněny k uším posluchačů.

Kult posvátného jelena

Někdy se po boku bohů objevují zvířata, která byla pro Kelty ztělesněním stínů a duchů, jako tomu bylo třeba v případě hada nebo kočky. Nebohé kočky byly dokonce považovány za převtělení čarodějnic a při některých náboženských rituálech byly týrány nebo upalovány, například během oslav letního slunovratu. Roli oblíbené „spojky“ mezi světem živých a mrtvých plnila labuť, ale snad nejdůležitějšími zvířaty keltského náboženství byli jelen a kůň. Jelen, to byl fantastický a tajuplný tvor, který dokázal neopatrného lovce zlákat na neznámé stezky směřující na onen svět. Božský jelen Cernunnos byl průvodcem duší, a protože jelen shazuje pravidelně parohy, symbolizoval zároveň hojnost a obnovu. S kultem koně souvisel kult Epony, ochránkyně jezdců a pocestných. Bývá často zobrazována právě na koni v doprovodu hříběte a psa a její kult se rozšířil i za hranice keltského světa do jiných indoevropských kultur. [/two_third] [one_third_last] [divider]

Odkud pocházejí Kelti? Přece z Čech!

[dropcap]O[/dropcap] jejich původu se vedou spory už několik století. Teorie stíhá teorii, ale skutečná pravda stále odolává. Otázkou pochopitelně zůstává, zda se ji někdy dozvíme, protože potřebné informace jsou zaváty kdesi v propadlišti dějin. [/one_third_last]

Bohové, které uctíval i Caesar

Keltové své bohy uctívali hlavně v přírodě, například na opuštěných vřesovištích, kde konali poutě k menhirům, které sice vztyčily jiné národy, ale to rozhodně nebránilo v jejich uctívání. Významnou roli hrála v keltské kultuře voda, zvláště řeky a jejich prameny. Sem nosili lidé své oběti a dary, které dodnes na podobných místech nacházíme. Takovým proslulým posvátným „vodním“ okrskem byl pramen Seiny, která měla i svou vlastní bohyni Sequanu. Evropa byla ve starověku doslova pokryta lesy, proto se právě ony staly pro Kelty přírodními chrámy, kam se rádi uchylovali ke svým rituálům, a to zvláště do lesů dubových. Hory pro ně zase zosobňovaly místa, která jsou blízko bohům, a proto na jejich vrcholech často budovali svatyně. Mnoho toho nevíme o tom, jaké si Keltové stavěli umělé chrámy. Víme, že v severní a střední Evropě, kde byl dostatek dřeva, to byly stavby dřevěné, na jihu Francie pak svatyně kamenné. Vnitřky těchto chrámů byly kruhové a obklopené sloupy nebo ochozem, aby mohla dokola obcházet procesí. Určitě byly i zdobeny, například válečnými trofejemi. Tak se do jednoho galského chrámu dostal i bojový meč Gaia Julia Caesara, o nějž přišel v některé z četných bitev, které mezi s sebou Římané a Galové často sváděli. Když pak získalo římské vojsko meč zpět, chtěli ho vojáci vrátit svému milovanému veliteli. Ten jej ale s díky odmítl, protože už patřil bohům, třebaže jiným než těm římským.