Jak vytvořit zombie

Oživlé mrtvoly, které vstanou z hrobů, aby uspokojily svou touhu po krvi pojídáním čerstvého lidského masa nebo mozku… Tato děsivá monstra si oblíbili především tvůrci hororových filmů.  O úplně zotročených „neživých – nemrtvých“ osobách, slepě vykonávajících příkazy jiného člověka, který je ovládá, ale existují i hodnověrná svědectví.  Lze fenomén zombie vysvětlit racionálně, nebo i nadále zůstane mimo hranice našeho chápání? Jak známo, pojem zombie se odvozuje od kultu voodoo. Kult je nejvíc rozšířen na Haiti a také víra v zombie je na tomto ostrově všeobecně rozšířená. Místní věří, že šaman (bokor) dokáže mrtvého člověka znovu navrátit k životu i několik dní po pohřbu. Takovou živou mrtvolu bez vlastní vůle pak ovládá a používá ji k nejrůznějším pracím. Jenže žádná mrtvola přece nemůže obživnout, a to ani za přispění šamana. Takže musí jít o živého člověka. Proč se tedy chová jako zombie a nemá žádnou vlastní vůli?

Šamanův chemický koktejl

Podle všeho jde o lidi, které bokor omámí narkotiky nebo jedy. Součástí „chemického receptu“ by měl být údajně tetrodoxin. Tento prudký jed obsahuje třeba legendární japonská ryba fugu. Například japonští kuchaři musí projít dvouletým výcvikem, než se ji naučí připravit tak, aby své hosty nezabili. Do rodiny fugu patří několik desítek druhů; vyskytují se v mořích po celém světě mezi 45° severní a 45° jižní šířky. Šaman ale musí namíchat „koktejl“ velmi přesně, jinak by svou oběť skutečně zabil. Kromě tetrodoxinu, který oběť paralyzuje, obsahuje zřejmě bufotenin, jenž způsobuje smyslové halucinace, dále pak durman, který postiženému způsobí ztrátu paměti a orientace. Součástí směsi jsou pravděpodobně i další halucinogeny. Intoxikovaná oběť je tedy zdánlivě mrtvá a oficiálně pohřbená. Za nějakou dobu po pohřbu látka vyprchá a dezorientovaný člověk se probere. Bokor se pro něj později nepozorovaně vrátí, exhumuje jeho tělo a pravidelným podáváním drog ho udržuje v halucinogenním stavu. V tom pak „zombie“ vykonává činnosti, které mu šaman přikáže.

Kromě tetrodoxinu, který oběť paralyzuje, obsahuje zřejmě bufotenin, jenž způsobuje smyslové halucinace, dále pak durman, který postiženému způsobí ztrátu paměti a orientace

Jak je ale možné, že oběť, která je zasypaná v hrobě, přežije i několik dnů? Ruští vědci A. Malenkov a V. Sarbaš tvrdí, že tělo, ve kterém po podání smrtícího koktejlu dojde k zástavě srdeční činnosti a dechu, může žít. Roli srdce převezmou v tomto případě játra, která slouží také jako krevní pumpa. A játra vydrží bez přístupu kyslíku fungovat relativně dlouho.

Živí mrtví na scéně

Takže kněz může klidně tvrdit, že „zesnulého“ dokáže vrátit k životu i devět dnů po jeho „smrti“. A pak jde skutečně o zombie, bytost bez paměti a bez vlastního já. Jeden takový případ zmiňují policejní záznamy z Haiti. V roce 1966 zemřela Natagetta Josephová. Šest let po smrti se objevila v rodné vesnici, ale nikoho z místních nepoznávala, ani svého muže ani děti. Trpěla těžkou mentální retardací a až do skutečné smrti se jí paměť nevrátila. Prameny zmiňují ještě starší příběh. V roce 1907 podlehla Haiťanka Felicia Felixmenterová neznámé nemoci. Rodina ji oplakala a pochovala na místním katolickém hřbitově. Duchovní odsloužil mši a sám zasypal hrob. Na ten pak Feliciin muž umístil náhrobní kámen. Třicet let poté potkal jeden z příbuzných poblíž své farmy ženu se strnulým výrazem a nepřítomným pohledem. Domníval se, že jde o Felicii, a zavolal jejího muže a bratra. Ti o tom nezapochybovali ani na vteřinu, ona je ale nepoznala.  Ani s nimi nemohla komunikovat, protože její řeč nedávala vůbec žádný smysl. Felicii odvezli do nemocnice, kde za několik dnů zemřela – tentokrát definitivně.