„Jdi do pr----, fellatore,“ aneb nejsprostší slova starých Římanů

Lidstvo nadávalo nejspíše vždycky. Co taky může člověku ulevit od pořádného naštvání lépe než pár slov, která by pravá dáma či gentleman v životě nevypustili z úst?  Nadávkami nešetřili už staří Římané, i když my si dnes jen těžko umíme představit důstojné pány v tógách, jak se častují peprnými výrazy. Ale dobové prameny jsou neúprosné a odhalují nám ony sympatické lidské stránky mužů i žen, o nichž jsme se učili ve škole, a které známe z historických her a filmů.. I předkové dnešních Italů byli lidé vášniví a rádi na veřejnosti vyjadřovali své překvapení či úžas. Když je něco překvapilo, a to i mírně negativně, většinou vykřikli »Ecastor!« nebo »Edepol!«. Prvního slůvka používaly spíše ženy, druhého muži. Jednalo se výrazy velmi mírné a nikdo se nad nimi nepohoršoval. Znalci latiny jistě dobře odhadují, že těmito výkřiky se Římané dovolávali svých oblíbených božských dvojčat Castora a Polluka. Stejně mírné bylo i zvolání »Gerrae«, jímž latina označovala nějaký nesmysl nebo naprostou hloupost. A nadávkou vhodnou i pro děti bylo slovo »Citocacacia«, které ve svém původním významu označovalo druh nepříjemně vonící byliny. Ze stejné rodiny je i »Ineptus«, tedy někdo, kdo se choval jako neschopný hlupák.

I tenkrát se našli pěkní sprosťáci…

Je jasné, že podobné nevinné hříčky nemohly uspokojit někoho hodně rozčileného. Ve vášnivých hádkách a sporech zaznívaly termíny mnohem šťavnatější, z nichž řada mohla přivést citlivější povahy do skutečných rozpaků. Když po vás někdo požadoval něco, do čeho se vám vůbec nechtělo, a vy jste se s takovým šťouralem potřebovali rychle vypořádat, mohli jste mu říct jednoduše »Cacat!«, což znamenalo mnohem hrubější vyjádření našeho »Trhni si nohou!«. Římané, na rozdíl od starých Řeků, pohlíželi na homosexualitu s despektem, třebaže mnozí z nich tajně udržovali homosexuální vztahy. Patřilo tedy jaksi k jazykovému bontonu mít v zásobě nějakou tu nadávku a urážku, která homosexualitu znevažovala. Na římském fóru jste mohli klidně zaslechnout zaklení »Verpa« označující penis ve ztopořeném stavu, zvláště při homosexuálních hrátkách, jak lze alespoň soudit z dochovaných textových souvislostí. Mladík, o němž se vědělo, že se nechává najímat jako prostitut, se mohl velmi často dočkat označení »Catamita«. Z této kategorie jsou hodně tvrdé nadávky »Fellator« a »Irrumator«. Ta první patřila muži, který vkleče pohlavní úd sál tomu druhému, tedy irrumatorovi. Netřeba snad ani zmiňovat, že se jednalo o urážky takřka smrtelné, kdy bylo zcela pochopitelné, že poškozená strana sáhla k násilí. Římané, stejně jako snad všechny civilizace světa, měli v zásobě i několik užitečných slovíček, jimiž se nelichotivě označovaly ženské i mužské pohlavní orgány. Velice pohoršlivý byl například výraz »Cunnus«, což byl termín pro ženský pohlavní orgán (...odkud pak asi vzešlo naše, rovněž nelichotivé slůvko kunda?). Penisu se zase hanlivě říkalo »Mentula«, neboli ocas. »Podex« představoval velmi vulgární pojmenování konečníku. Vedle těchto těžkých kalibrů se jako pochvala vyjímalo slovo »Porcella«, jímž šlo nazvat ženské genitálie dokonce i ve chvíli, kdy chtěl některý z pánů vyslovit své zalíbení, byť trochu oplzlé. A jestli máte pocit, že všichni Římané byli pěkní sprosťáci, uvědomte si, že žili v době, kdy ještě nikdo nic nevěděl o křesťanské, tak trochu pokrytecké morálce. Nazývali zkrátka věci pravými jmény a o tom, že nadávání považovali za zcela normální věc, svědčí i to, že mnohé z výše uvedených termínů jste mohli zaslechnout při jednání slovutného senátu. A díky tomu, že se senátní jednání zapisovala a řada těchto zápisů se nám dochovala dodnes, známe právě i tato hanlivá a urážlivá slůvka.