Je možné spatřit v očích oběti vrahův obraz?

[dropcap]N[/dropcap]a konci 19. století mezi kriminalisty převládal názor, že v očích mrtvého je možné zahlédnout portrét vraha nebo poslední vteřiny před smrtí. V ruském Petrohradě se v roce 1891 konala výstava, kde fotograf Fortejl představil snímek, na kterém byli zachyceni zavraždění manželé Bělousovovi ze Saratova. Na žádost vyšetřovatele pořídil fotograf zvlášť snímky očí obou obětí. V očích Anny Bělousovové byl zachycen obrázek vraha - pravda, trochu rozmazaný. Jenže Fortejl pak Petrohradské fotografické společnosti přiznal, že retušoval negativ. Přitom právě podle tohoto "snímku" byl pachatel dopaden a dokonce se k činu doznal! Jev, kterým se označuje schopnost oční sítnice fixovat okolní předměty, byl pojmenován "optografie". Je prý vlastní všem savcům, ale jen po dobu zlomku sekundy. Optografií se před časem zabývali kriminalisté a soudní lékaři v Německu a její existenci se jim prokázat nepodařilo. Oční sítnice podle nich nedokáže pořídit otisk viděného předmětu či člověka. Výzkumem na téma „oko a lidská tvář“ se zabývali i odborníci z Americké psychologické asociace a došli k závěru, že lidské oko má skutečně překvapivě dobrou paměť na tváře (optografickými schopnostmi se ale nezabývali). Vycházejí z experimentu provedeného na studentech, kterým předložili 36 portrétů. Poté každý obrázek změnili k nepoznání, ale některé obličejové rysy nechali v původní podobě. Dobrovolníci o tomto zásahu pochopitelně nic nevěděli. Poté každé testované osobě předložili vždy tři snímky, mezi kterými byly i ty se změněnými tvářemi. Psychologové přitom pozorně sledovali, jak se studenti při prohlížení snímků tváří – zajímalo je především, který z nich si prohlédnou jako první. Zjistili, že všichni účastníci se ze všeho nejdřív zaměřili na již známou tvář, a to i přesto, že její vzhled podstatně změnili. Zdroj: kp.ru