Jsme prožraní jako opice?

Zvířata nás dovedou někdy překvapit. Hlavně tím, jak nám jsou podobná. Nedávno to opět potvrdila série „počtářských« pokusů“ které vědci prováděli s opicemi. O tom, že některé druhy zvířat jsou schopná jednoduchého matematického vnímání, je řada vědců přesvědčena už dlouho. Dovedou ale zvířata třeba odlišit, co je víc a co je míň? Teď už máme důkaz, že ano. Postarali se o něj výzkumníci z německého Göttingenu, kteří provedli několik pozorování, jejichž hlavními hrdiny se stali vychytralí makakové dlouhoocasí. Do dvou misek jim nasypali rozinky, v jedné misce jich bylo míň a v druhé víc. Makakové si misky chvilku prohlíželi a pak se bez rozdílu vrhli na obě dávky rozinek a sežrali je. Někdo by možná řekl, že tohle byl jasný důkaz, že opice zas tak chytré nejsou. Ale vědci si vzpomněli, že i my, moudří lidé, občas u jídla ztrácíme rozum a cpeme se tím, co je po ruce. A místo rozinek použili kamínky. Opět do dvou misek nasypali různý počet oblázků. A makakové se najednou chovali úplně jinak. Hopkali kolem misek, přemýšleli, a pak sáhli po té, kde bylo kamínků víc. A zvládli to, i když se pokusy opakovaly několik dní po sobě. Oblázky, s nimiž si pak šikovné opičky hrály, sice byly mocným lákadlem, ale rozhodně ne takovým jako jídlo, u kterého makakové ztráceli soudnost. Odborníci dodávají, že i většina malých dětí ve věku, kdy ještě neumějí počítat ani do deseti, dovede rozlišit, co je víc a co míň, ale jakmile jim dáte třeba bonbony či jiné dobroty, tak tuto znalost v prvotním impulsu ztrácejí. Zajímá je hlavně, zda je to k jídlu, případně se jim může líbit barva potravin. Takže makakové na tom zase tak špatně nejsou. A kdo někdy viděl na nějakém rautu některé nenasytné hosty, kteří dokážou nacpat lahůdky i do kapes od saka, si celkem oprávněně může myslet, jestli by se podobné pokusy neměly dělat také s některými dospělými lidmi.