Kde leželo Hitlerovo poslední útočiště?

Na rodné Rakousko měl Adolf Hitler rozporuplné vzpomínky z mladí, kdy se snažil prosadit jako malíř obrazů pochybné kvality. Na druhou stranu právě náš jižní soused byl zemí, která si za války rozhodně nezachovala čistý štít. V Rakušanech našel fašistický režim velké obdivovatele a jenom skutečnost, že Spojenci potřebovali z téhle alpské zemičky udělat po válce „neutrální“ stát na dostřel ruského režimu, zachránilo Rakousko od toho, aby se tamější nepříliš chvályhodné postoje v době války přetřásaly ve větší míře. Hitler nakonec na svou vlast dost spoléhal, o čemž svědčí i to, že si ve Vídni, nechal vybudovat podzemní bunkr, který mu měl sloužit jako případné poslední útočiště. Nacházel se přímo pod slavnou vídeňskou galerií Belveder. Tento na první pohled půvabný barokní skvost, který si pro sebe a pro své četné milence nechal postavit rakouský vojevůdce Evžen Savojský na konci 17. století, se pro tajné účely vysloveně hodil. Zatímco v nadzemních patrech probíhalo ve válečných letech velké shromažďování nakradených uměleckých děl z majetku bohatých rakouských židovských rodin, v podzemí nařídil německý ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop vybudovat rozsáhlé prostory, které měly mimo jiné sloužit jako možné velitelství exilové vlády, pro případ, že Německo přece jen nezvítězí. Právě jeho součástí byl i zmiňovaný Hitlerův bunkr. Vůdci na něm muselo skutečně záležet, protože se přijel na jeho budování dokonce osobně podívat. Tajná stavba, o které se po Vídni vyprávěly nejneuvěřitelnější báchorky, protože hodnověrné informace pochopitelně chyběly, byla dokončena v roce 1944. Hned se sem přestěhovalo velitelství protiletecké obrany a na střeše barokního zámku byla umístěna kontrolní věž. V parku nainstalovala armáda světlomety a „zaparkovala“ těžkou protiletadlovou techniku. Je jasné, že ochránci uměleckých sbírek (byť poplatní fašistickému režimu) z toho nadšeni nebyli. Obrazy a další exponáty byly v přímém ohrožení, což se ostatně v posledních válečných bojích potvrdilo, protože Spojenci Belveder bombardovali a zničili tehdy vzácné střechy, které měly tvar tureckých stanů (Evžen Savojský byl totiž slavný vítěz v bitvě s Turky). Hitler a jeho spolubojovníci nakonec skončili tak, že se do Vídně ani nestačili přemístit. Po válce byly podzemní prostory Belvederu zazděny a k použití zůstala jen menší část, která sloužila jako depozitář „židovských“ obrazů. A o jedné neslavné kapitole rakouských dějin se raději mlčí i dnes, 70 let po skončení války.