Když lidským dějinám vládne počasí…

Ne za všechny úspěchy a neúspěchy, o nichž se pak nebozí studenti učí v hodinách dějepisu, může člověk. I největší světoví diktátoři a slavní světoví vojevůdci někdy doplatili na to, že Matka Příroda udělala nějaký krok, který se pak neblaze projevil na osudech mnohdy statisíců lidí. A jiným zase pomohla k vítězství. V 5. století př. n. l. byla celá antická řecká civilizace ohrožena rozpínavými Peršany. Pak ale přišla v roce 480 př. n. l. námořní bitva u Salamíny v níž velitel řeckého loďstva Themistoklés využil svých znalostí, odkud a v jaké síle vane vítr, a Peršany porazil. Vyhrál tak rozhodující střetnutí vlekoucího se řecko-perského válečného sporu. Ve 13. století se slavný mongolský vojevůdce Kublajchán chystal rozšířit svou říši o Japonsko. Jenže právě tou dobou udeřily dva nečekané monzuny. Šintoističtí kněží pak dlouho věřili, že zachránili zemi svými modlitbami, které prý nepřízeň počasí přivolaly. Když v srpnu roku 1776 bojovali Američané pod vedením George Washingtona za nezávislost proti anglické armádě, pomohla jim při jednom z rozhodujících střetů nečekaná hustá mlha. Ta jim umožnila se ukrýt před nepřáteli, znovu se sešikovat a další den na Angličany vítězně udeřit. Klimatické podmínky měly vliv i na vypuknutí Francouzské buržoazní revoluce. Společenské nepokoje a ekonomická krize, které v roce 1789 zachvátily Francii, zesílilo ještě katastrofální sucho, které panovalo celé jaro. V zemi byla taková bída, že se prostí Francouzi rozhodli řešit svou zoufalou situaci se zbraní v ruce a vyrazili 14. července k pařížské Bastile. [pullquote_right]Krutý mráz zdecimoval německé vojsko stejně, jako kdysi to francouzské a rok 1941 se stal v podstatě přelomovým ve vývoji 2. světové války.[/pullquote_right] V žádné učebnici dějepisu nechybí alespoň zmínka o neúspěšném ruském tažení, na které vyrazil v roce 1812 Napoleon. Svým vojákům nasliboval dobytí mocné východní říše a ti, stejně jako jejich důstojníci, se věnovali hlavně drancování a znásilňování. Jaké pak bylo jejich překvapení, když propukla typicky ruská zima, kdy teploty padaly až ke 40 stupňům pod nulou. Během 24 hodin přišla francouzská armáda o 50 tisíc koní a ze 600 000 vojáků se jich domů vrátilo jen 150 000. Od ukončení tohoto tragického vojenského tažení to už šlo s Napoleonem rychle z kopce. Prakticky totožně dopadl v Rusku o nějakých 130 let později také Hitler, který se ze zkušeností svého dějinného předchůdce rozhodně nepoučil. Němci si tak věřili, že část armády se vybavila hlavně parádními uniformami, které chtěla předvést během vojenské přehlídky na proslulém Rudém náměstí. Co si ale sebevědomí vojáci zapomněli vzít, byla zimní výbava. Krutý mráz zdecimoval německé vojsko stejně, jako kdysi to francouzské a rok 1941 se stal v podstatě přelomovým ve vývoji 2. světové války. Jména japonských měst Hirošima a Nagasaki zná celý svět. Američané na ně svrhli v srpnu roku 1945 atomové bomby. Když zahajovali útok na Hirošimu, panovala poměrně dobrá viditelnost, která dovolila pilotům shodit bombu na plánovaný cíl. O dva dny později se ale tak zatáhlo, že nebylo možné najít město Kokura, které se mělo stát druhou obětí. Místo něho si tedy americká armáda vybrala město Nagasaki, které bylo přes mraky dobře dohledatelné.