Krycí jméno Shakespeare

Stal se nejslavnějším dramatikem všech dob, jeho příběhy k nám přes čtyři století promlouvají živým jazykem a vtáhnou do svého děje, jako kdyby byly psány o našich současnících. Kdo se ale doopravdy skrýval za jménem William Shakespeare? Jedno je naprosto jisté: v půvabném anglickém městečku Stratfordu nad Avonou se roku 1564 narodil muž jménem William Shakspere (to není chyba, dobové prameny uvádějí několik variant tohoto jména a tato je jednou z nejčastějších). Byl synem původně úspěšného, ale poměrně nevzdělaného obchodníka, který během chlapcova dětství stačil o majetek přijít. Přesto se malému Willovi dostalo aspoň základního vzdělání, dokonce navštěvoval stratfordské gymnázium. Nejednalo se ale o žádnou výběrovou školu, podobná „gymnázia“ byla v tehdejší Anglii skoro v každém větším městě a vyučovalo se na nich hlavně latině a základům klasické literatury.

Nakonec možná nezbývá než přijmout teorii, s kterou přišel před časem mimo jiné i Michael H. Hart, autor knihy o stovce nejvlivnějších osob v historii lidstva. Ten je přesvědčen o tom, že za jménem William Shakespeare se skrývá Edward de Vere, 17. hrabě z Oxfordu. A na své straně má řadu docela pádných důkazů.

Mladý William později opustil Stratford a vyrazil za štěstím do Londýna. Tam nadělal jmění a po dvaceti letech se vrátil do rodného hnízda, kde po celou dobu žila jeho manželka a tři děti. A v blahobytu a dalo by se říci zapomnění se tu dočkal své smrti v roce 1616. Podle oficiálních životopisů stihl v oněch dvou desetiletích svého londýnského pobytu napsat nejméně 36 divadelních her, 154 sonetů a také pár básní. To je, pochopitelně ve velmi stručné zkratce, oficiální životopis člověka, bez něhož by současná divadelní tvorba nebyla zdaleka tím, čím je. Jenže ten životopis je při podrobnějším studiu plný nesrovnalostí, které vyvolávají velké pochybnosti o tom, že zrovna tenhle „kupčík ze Stratfordu“ byl skutečným Williamem Shakespearem. O identitě slavného dramatika ostatně panovaly pochybnosti už před několika stoletími. Stejně jako se tvrdilo a dodnes občas tvrdí, že ne všechna díla podepsána Shakespearovým jménem jsou od jednoho autora.

Nejvzdělanější dramatik měl negramotnou rodinu

Podívejme se nejdříve na největší trhliny oficiálních Skakespearových životopisů. Právě v nich se důsledně uvádí, že malý Will navštěvoval stratfordské gymnázium. Neexistuje o tom ale žádný záznam a ani nikdo ze spolužáků a učitelů se později nezmínil o tom, s kým měli tu čest se potkat. Ale situace je ještě vážnější. I o dalších letech Williamova života máme minimum podrobnějších informací. Možná si řeknete, že se pohybujeme v 16. století a prameny obsahující potřebná svědectví se ztratily. Jenže právě druhá polovina zmiňovaného století byla v Anglii obdobím vlády Alžběty I. a z té doby existují miliony písemných dokladů a řada občanů království už uměla číst a psát a vedla si deníky, o tom co zažili. Paradoxní je, že za dlouhá léta shakespearovského bádání našli historici a literární vědci alespoň nějaké zásadní informace o všech významných anglických literátech té doby, dokonce i o těch dnes už dávno zapomenutých. Ale o Skakespearovi takřka nic. Dramatik žil v Londýně dvacet let. Jenže za tu dobu ho nejspíš nikdo nepotkal, neseznámil se s ním a nebavil se s ním. Nemáme o tom totiž jediné dobové svědectví. A přitom Shakespearovi vrstevníci byli přímo posedlí setkáními s tehdejšími VIP a hned si takové zážitky zaznamenali a povídali si o nich (v tom se od nás opravdu moc nelišili…). Zajímavý je i postoj obyvatel Williamova rodného Stratfordu. Když se Shakespeare vrátil obtěžkán bohatstvím, byl pro ně stále jen kupcem, kterému se prostě jen dobře vedlo v podnikání. Jen těžko si lze představit, že se ve vašem sousedství objeví jeden z nejslavnějších mužů tehdejší doby a nikdo si toho vlastně nevšimne. Zajímavé jsou i „protishakespearovské“ důkazy řekněme rodinného charakteru. Autor, jehož angličtina je považována za dokonalý klenot, a muž, který ve svých hrách dal prostor nespočtu chytrých ženských rolí, měl nejenže negramotnou ženu, ale negramotné byly i jeho děti. A rozpaky budí i jeho třístránková závěť. Tento dokument vyjmenovává veškerý majetek, ale nikde není zmínka o hrách a sonetech ani o autorských právech k nim. A samotná smrt Williama Shakespeara? Ta prošla u jeho současníků bez jakékoliv pozornosti. Kdo by se ostatně zajímal o kupce z venkovského města. Třebaže úspěšného…

Homosexuál, který se bál?

Nakonec možná nezbývá než přijmout teorii, s kterou přišel před časem mimo jiné i Michael H. Hart, autor knihy o stovce nejvlivnějších osob v historii lidstva. Ten je přesvědčen o tom, že za jménem William Shakespeare se skrývá Edward de Vere, 17. hrabě z Oxfordu. A na své straně má řadu docela pádných důkazů. Tento bohatý a velmi vzdělaný aristokrat byl jedním z velkých oblíbenců královny Alžběty a jejího dvora. Díky této oblibě mu byl dokonce prominut trest za zabití. V mládí cestoval po Evropě, včetně Itálie, a jeho život byl plný dobrodružství. A to i takových, která se později objevují v Shakespearových hrách. Během svých cest byl přepaden piráty (jedna z epizod v Hamletovi), svou vlastní ženu obvinil neprávem z cizoložství (tento motiv se mimo Othella objevuje hned v několika hrách), s rodinou přítele své milenky se několik let on a jeho příbuzní přeli stejně jako hrdinové z Romea a Julie. A tak bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho. Je jisté, že de Vere se od mládí zajímal o literaturu a sám psal i básně. Což bylo mezi šlechtickou omladinou považováno za odpustitelný poklesek. Ale alžbětinská společnost by už jen těžko snesla představu, že jeden z nejvýše postavených občanů je nejen dramatikem, jehož hry se veřejně provozují, ale ještě v nich ten dotyčný hraje jako  nějaký komediant z předměstí. V Shakespearových hrách je nespočet vynikajících satirických scén z prostředí aristokracie a panovnických dvorů. Kdyby se veřejně vědělo, že de Vere je aktivním dramatikem, jistě by se mnozí z dvořanů poznali a pro de Vera by to znamenalo nemalý skandál. A on měl těch svých soukromých už tak dost. Dalším důvodem, proč mohl hrabě z Oxfordu tajit svou totožnost, jsou i slavné sonety, v nichž dostávají prostor nejen vyznání krásné ženě, ale také vyznání zjevně homosexuálního charakteru. A s tím by si asi anglikánská společnost neporadila už vůbec.

Případ čeká na objasnění

Takže vše mluví pro to, že de Verovi nezbylo nic jiného, než se ukrýt pod pseudonym. Nikdo nám už dnes nepoví, kde přišel k tomu kupeckému jménu, možná se ve své druhé identitě divadelního umělce s pravým Shaksperem potkal, kdo ví… A tak ani nevíme, kdo onoho stratfordského kupce „udělal“ slavným dramatikem. Možná to byli de Verovi příbuzní, kteří chtěli po Edwardově smrti vydat souborně geniální dílo. A stále se báli skandálu. První dramatikova biografie pochází až z roku 1709, tedy z doby skoro sto let po smrti kupce Shakspera a více než sto let po smrti de Verově (zemřel na mor roku 1604). A tehdy už byli ti, kteří by mohli vnést jasno do případu „krycí jméno Shakespeare“ jasno, dávno mrtví…