Kult koňské hlavy – drsnější derby "Sparty a Slavie"

Muselo to vypadat docela hrůzostrašně - na obětišti leží krvavá koňská hlava obložená sladkými koláčky. Opodál se chvěje napětím dav a čeká, až kněží vezmou hrůzný artefakt a vhodí jej mezi zástupy. Ty se pak o něj servou doslova »jako koně«. Jestli čekáte, že popisujeme scénu nějakého primitivního kultu, mýlíte se. Jsme v císařském Římě, řekněme na přelomu letopočtu... Jedním z největších omylů, v které nás uvedla školní výuka, je poznatek, že Římané přejali náboženství od Řeků, stejně jako mnoho jiných věcí. To je ale velmi zjednodušený výklad. Římský Jupiter je sice v podstatě řecký Zeus a Jupiterova žena Juno je zase dvojnicí řecké Hery (a v podobném výčtu bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Jenže tady podobnost obou náboženství víceméně končí. To římské do sebe vstřebalo řadu pohanských kultů nejen od Etrusků a původních obyvatel Apeninského poloostrova, ale také kultů, které Římané poznali při svých válečných taženích na Východ. O původu řady obřadů a rituálů už dnes nic nezjistíme a lépe na tom ostatně nebyli ani obyvatelé císařského Říma, tedy současníci Caesarovi či Augustovi. Rozhodně jim to ale nevadilo a na svých ceremoniálech velmi lpěli. A to až do chvíle, kdy definitivně zvítězilo křesťanství. Přesně tak to bylo i s tím, který popisuje úvodní odstavec našeho článku. Historie ho zná pod názvem »Říjnový kůň« a jako mnoho dalších se jeví našemu civilizovanému vnímání jako velmi složitý a nepochopitelný. Odehrával se vždy o říjnových idách, tedy 15. den měsíce října. To bylo tradičně období, kdy končila vojenská tažení, a Římané vybírali nejlepší vojenské koně za uplynulý rok. Ti se pak zapřáhli do dvojspřeží a uspořádaly se jejich dostihy.

Koňská hlava jako míč

Vítězný pár se dočkal velkých poct a jeden z dvojice také kruté smrti. Z nějakého neznámého rituálního důvodu to byl vždy kůň zapřažený na pravé straně, tzv. náruční. Nejdříve ho kněží probodli kopím a pak mu usekli hlavu, kterou obložili koláčky a posléze vhodili do davu jako míč, o který se dvě skupiny utkaly. A nebyli bychom v Římě, aby i tohle nebylo komplikované. Onen čekající dav byl v podstatě jen ze dvou římských čtvrtí, ze Subury a Via Sacry: hodně zjednodušeně bychom mohli považovat jejich utkání o koňskou hlavu za obdobu derby Slavie a Sparty. Nebohý kůň nedošel ale klidu ani potom. Od jeho bezhlavého těla byly odděleny genitálie a ocas, které byly obětovány na oltáři v Regii, kde sídlil pontifex maximus, římský nejvyšší kněz. Oltář byl zároveň pokropen krví z mrtvého zvířete. Říjnový kůň byl oblíbenou římskou atrakcí a konal se každoročně dlouhá staletí. Původně se tak snad dělo právě jako úlitba za úspěšnou vojenskou sezonu případně jako oběť, aby ta příští byla úspěšnější. Nevíme to však jistě, protože v dostupných pramenech se doposud nenašlo hodnověrné vysvětlení.