Legenda - stal se z Ježíše japonský zemědělec?

Zemřel, nebo nezemřel Ježíš Kristus na kříži? Nebo se mu podařilo uniknout kruté smrti a mučení? A kam se pak uchýlil? Jedna z teorií mluví o tom, že se mu podařilo dostat se s Máří Magdalénou do západní Evropy, ale existuje i další místo, které je s ním spojováno. V divokých horách na severu Japonska se nedaleko vesnice Šingo nachází hrob prostého farmáře, který je ovšem dodnes japonskými křesťany nábožně uctíván. Těch je sice v zemi, která má v současnosti téměř 128 milionů obyvatel, jen jedno procento (největší procento věřících se hlásí k budhismu a šintoismu), ale přesto je zvláštní, že si jako místo svého uctívání zvolili hrob obyčejného člověka. Ale podle místních legend k tomu měli velmi dobrý důvod. Ty říkají, že právě tady se nachází místo posledního odpočinku Ježíše Krista. V Šingu najdete dokonce muzeum, které zachycuje další Kristovy osudy tak, jak je z Nového zákona neznáme.

Z mesiáše pěstitelem česneku?

Právě Bible má v Ježíšově životopise asi 12letou mezeru, která pochopitelně nabízí prostor ke spekulativním teoriím. Jedna z nich uvádí, že prorok se v tom čase vydal na „studijní“ cestu na východ asijského kontinentu. Někde poblíž hory Fudži žil nějakou dobu u jednoho ze zdejších svatých mužů, naučil se japonsky a poznal zdejší kulturu. Pak se vydal na cestu zpět do Judeji, tentokrát to prý vzal „zkratkou“ přes Maroko. [pullquote_right]Právě Bible má v Ježíšově životopise asi 12letou mezeru, která pochopitelně nabízí prostor ke spekulativním teoriím. Jedna z nich uvádí, že prorok se v tom čase vydal na „studijní“ cestu na východ asijského kontinentu.[/pullquote_right] Když se mu pak podařilo zachránit se před smrtí ukřižováním (jeho přátelé údajně podstrčili na kříž nějakého jiného chudáka), prchl do Japonska, kde se mu kdysi velmi líbilo. S sebou si vzal i pár trochu excentrických suvenýrů - například uši svého bratra a kadeř své matky Panny Marie. Do Japonska dorazil velkou oklikou, a to přes Sibiř a Aljašku: jeho pouť měřila více než 6 tisíc mil. Jako místo svého exilu si vybral právě oblast kolem Šinga a začal tu žít jako prostý muž. Oženil se s domorodou ženou a rozhodně se nevěnoval kariéře mesiáše. Nicméně nezapomněl na své nadání od Boha a alespoň pomáhal místním lidem jako léčitel a jakýsi duchovní guru. A věnoval se také farmaření: byl prý vyhlášeným pěstitelem česneku.

I v Japonsku se křižovalo

Tolik legenda... Existují však nějaké důkazy, které by hovořily ve prospěch teorie, že Kristus našel nový domov v dalekém Japonsku? Jedním z nich by mohl být fakt, že lidé v odlehlém horském kraji udržovali zvyky jinde v zemi neznámé. Po celý středověk tu například nosili oděvy připomínající římskou tógu i oblečení biblických Palestinců. Kojenci byli baleni do zavinovaček připomínajících ty, které používaly matky ve Svaté zemi, a po narození byly děti v rituálu podobném křtu žehnány křížem. Ve zdejším dialektu prý byla i řada slov, která mají svůj původ v hebrejštině. To vše nemusí ale zdaleka být důkazem Ježíšova pobytu. Podle Arimasy Kuba, tokijského pastora a religionisty to potvrzuje další alternativní teorii: v severních japonských horách našel útočiště jeden z deseti ztracených izraelských kmenů. [caption id="attachment_13668" align="alignnone" width="620"] V Šingu najdete dokonce muzeum, které zachycuje další Kristovy osudy tak, jak je z Nového zákona neznáme.[/caption] Řada historiků také upozorňuje na to, že „Ježíšův hrob“ patří nejspíš jednomu z křesťanských misionářů, kteří sem doputovali v polovině 16. století. Podařilo se jim přemluvit mnoho domorodých obyvatel, aby konvertovali ke křesťanství, což se nelíbilo šógunským úředníkům. To vedlo k nepokojům a krvavým represáliím. Křesťanství bylo dokonce roku 1614 zakázáno a ti, kteří odmítli se ho vzdát, byli mučeni a popraveni, někteří z nich dokonce ukřižováním. Přesto se podařilo skupince nejstatečnějších křesťanů přežít až do časů, kdy se Japonsko na konci 19. století otevřelo světu a začalo jejich víru bez problémů tolerovat.

Písemné důkazy údajně zmizely

Pozemky, na kterých se posvátný hrob nachází, patří od středověku rodině Savagučiových, vyhlášeným pěstitelům česneku. V této rodině se čas od času narodí dítě s modrýma očima, což je v Japonsku velká vzácnost. Ovšem ani v Palestině, odkud Ježíš pocházel, to není zrovna běžná barva očí. Přesto lidé věří, že Savagučiovi jsou potomky mesiáše a jeho japonské manželky. Jejich víru ostatně nelze nijak vyvrátit, stejně jako ji nejde potvrdit. Podle tradice sice existovaly staré svitky, které zaznamenávaly Ježíšovu poslední vůli a byla zde údajně popsána i celá jeho anabáze, jak se do Japonska dostal. Tyto svitky ale podle pracovníků muzea v Šingu zmizely za II. světové války a jiné písemné doklady k dispozici nejsou. Spasitel se totiž do země vycházejícího slunce dostal v době, kdy se později vyspělá a vyhlášená japonská kultura teprve začala formovat a neexistovalo písmo.