Meyer Lansky - finanční génius ve službách mafie

Ač byl Meyer Lansky (1902 – 1983) považován za jednoho z nejvlivnějších šéfů podsvětí, americkým úřadům se ho nikdy nepodařilo dopadnout. Blízcí kumpáni a ostatní členové konkurenčních mafiánských rodin mu říkali ministr financí. Bylo to díky tomu, že s financemi uměl nakládat opravdu bravurně a radili se s ním i nejpřednější bossové mafiánských rodin. Lansky měl skvělé analytické myšlení, ovládal burzovní spekulace a dokázal bez rizika vyprat peníze, aby mohl legalizovat zisky. Budoucí finanční génius se narodil jako Maier Suchowljansky v polském (dnes běloruském) Grodnu, v židovské rodině. V roce 1911 Lansky se svou matkou a sourozenci emigroval za otcem do New Yorku. Otec pracoval v továrně na textil jako žehlíř a příjmy sotva stačily na to, aby uživil rodinu. Mladý Meyer Lansky se tak dost často potloukal v ulicích New Yorku a pozoroval, jak se hrají kostky, a odkoukal triky, díky kterým se vyhrávalo. Tato hra se stala zdrojem jeho prvních příjmů. Postupem času začal vydělávat nejen na kostkách, ale také na různých zakázkách spojených s vydíráním obchodníků a jiných násilných akcích. Když se jeho příjmy neustále zvyšovaly, rozhodl se uložit část peněz do banky na East Side na Manhattanu. Poslal svého kumpána, aby v bance uložil společný lup za šest tisíc dolarů, jenže ten je tam nikdy nedal. Po chvilce totiž přiběhl a povídá Lanskymu: „Meyere, tam ty prachy nemůžeme dát. Tu banku hlídá poloslepej, hluchej dědek, kterej celou službu prochrápe.“ Lansky se jen usmál a pochválil ho. A druhý den večer společně banku vykradli…

Prohibice – podsvětí se raduje

[caption id="attachment_3850" align="alignright" width="250"] Lucky Luciano velmi ochotně spolupracoval s Lanskym…[/caption] V roce 1919, kdy vstoupil v platnost tzv. Volsteadův zákon o zákazu alkoholu v USA, začaly pro mafiánské »famiglie« zlaté časy. Věděl to i Arnold Rothstein (1882 – 1928), známý padouch a profesionální hráč. Ten si uvědomoval, že takový kšeft nemůže dělat sám a že se proto musí obklopit schopnými lidmi. Vybral si Lanskyho a neméně známého Luckyho Luciana (1896 – 1962), aby mu pomáhali v nelegálním obchodu s alkoholem. „Mladej, sám si uvědomuješ, že zákaz prodeje alkoholu je naprostá blbost, ale my na tom můžeme neskutečně zbohatnout,“ povídá Rothstein Lanskymu u kávy. „Jak, my?“ opáčí mladý Meyer. „Slyšel jsem o tobě, že jsi spolehlivej a umíš zacházet s penězi. Přesně takovýho potřebuju. Sakra, chlape, v Americe se vždycky chlastalo a chlastat vždycky bude. My nebudeme prodávat ty břečky, kterejm se říkalo Whiskey, ale jen perfektní zboží.“ Rothstein si Lanskyho získal, a tak měli společně s Luckym Lucianem práci na několik let dopředu.

Milión dolarů je v pr****! Copak jsem nějaký oslíček, co se otřese a padají dolary? Kdo zradil, Bugsy?

Ani ne za dva roky společně vybudovali obrovskou organizaci, jejíž zisky se daly počítat v miliónech dolarů. Zaměstnávali také načerno stovky lidí. O případné problémy se staral Lansky, který věděl, koho a kdy uplatit, případně ukládal peníze na anonymní účty ve švýcarských bankách.

»Ministr«, který nešel pro ránu daleko

Meyer Lansky nebyl jen finanční génius, který uměl skvěle naplánovat všechny obchody. Moc dobře se o něm vědělo, že nejde pro ránu daleko. Jedním z nejznámějších zrádců v Lanskyho gangu byl Sam Bloom. Nájemný rváč, který holdoval alkoholu a hazardním hrám. Díky jeho zradě přišel Lansky zhruba o jeden milión dolarů. Vzteky bouchal do stolu ve své pracovně a křičel na svého přítele Bugsy Siegela (1906 – 1947): „Milión dolarů je v pr****! Copak jsem nějaký oslíček, co se otřese a padají dolary? Kdo zradil, Bugsy?“ Jelikož Sam Bloom se spíše řídil pěstmi než rozumem, nebylo pro Lanskyho zvědy těžké ho vypátrat. Krátce na to Lansky pozval Blooma na „malý večírek“, kde se měly hrát karty o velké peníze. Na to gambler Bloom samozřejmě slyšel a pozvání přijal. Lansky ho vřele přivítal, objal kolem ramen a řekl mu: „Jsou v salonku, čekají jenom na tebe, tak si pospěš.“ A opravdu čekali, ale s baseballovými pálkami a kudlami v ruce. Bloom dostal pořádnou nakládačku, po chvilce se k němu naklonil Lansky se slovy: „Ty odporná kryso, máš poslední šanci mi říct, kdo ti zaplatil, jinak si dám záležet, abys chcípal co nejpomaleji.“ Zkrvácený Bloom se třásl a ubrečeným hlasem odpověděl: „Šéfe, to musí bejt fakt omyl, já bych nikdy nezradil.“ Lanskymu došla trpělivost a nařídil kumpánům, ať mu sundají kalhoty… „Proboha, prosím, nechte mě být, budu mluvit. Byl to Masseria, ten mi zaplatil.“ „To já už dávno vím, ty kryso,“ odsekne Lansky. Chytil Blooma v rozkroku a místností se rozezněl neskutečný řev. „Zbavte se ho,“ prohodil Lansky a hodil zkrvavené genitálie na stůl. Během pár minut ležel Bloom na dně řeky Hudson.

Capo di tutti capi

V roce 1931 kulminoval boj o to, kdo se stane tzv. Capo di tutti capi (boss všech bossů). O nadvládu bojovali dva hlavní rivalové Salvatore Maranzano (1886 - 1931) a již zmíněný Joe Masseria (1887 - 1931). Luciano s Meyerem připravili vraždu Masserii, tentýž rok byl nakonec zabit i Maranzano a Luciano se dostal do vedení New Yorské mafie. Zdá se, že Meyera Lanskyho a Luckyho Luciana nic nezastaví… Když roku 1933 skončila prohibice, měl už Meyer Lansky tolik majetku, že by jím zajistil několik generací dopředu. Jemu to ale nestačilo a rozhodl se dále investovat. Vrátil se k hazardním hrám, vlastnil kasina, podílel se na obchodu s narkotiky a kontroloval  pornografický průmysl. Vlastnil i několik hotelů po Spojených státech a jak sám říkal, vedl větší organizaci než General Motors. Své peníze ukládal na anonymní účty ve švýcarských bankách a oficiálně neměl prakticky žádný majetek.

Prokletá Kuba

V jednom případě ale narazila kosa na kámen. Sám Meyer Lansky později přiznal, že obchodování na Kubě byla jeho největší chyba. I když vše ze začátku vypadalo úplně jinak a bossové mafiánských rodin si ze začátku namastili ještě více kapsy. Lansky koncem čtyřicátých let řídil několik kasin a nevěstinců v Havaně. Kuba se začínala postupně modernizovat a tehdejší kubánský diktátor Fulgencio Batista (1901 – 1973) byl od mafiánů štědře vyplácen americkými dolary. Všechny strany byly nadmíru spokojeny, to vše ale pak změnila kubánská revoluce. Do čela se dostal Fidel Castro (1926) a všechna kasina na Kubě znárodnil.

Z Kuby se měl stát hráčský ráj. Vše utnula kubánská revoluce...

Sen všech mafiánů, udělat z Kuby hráčský ráj, se najednou rozplynul jak mávnutím proutku. Jen Lansky přišel díky obchodování na Kubě o několik miliónů dolarů. Následně investoval do hazardu na Bahamách a krátce nato se opět vrátil do Ameriky.

Není tu pro tebe místo

Po návratu do Ameriky ho čekalo nepříjemné překvapení. Pro daňové úniky, nelegální sázky a několik vražd ho začala vyšetřovat FBI, která na něj nasadila své nejlepší lidi. I když byl pravidelně odposloucháván, americké úřady stále neměly dost důkazů na to, aby ho mohly zatknout. Tehdejší ředitel FBI John Edgar Hoover (1895 – 1972) se údajně zařekl, že neopustí své místo, dokud nebude Lansky za katrem. Lansky si byl vědom, že Hoover by mohl dělat problémy, a tak podle některých spekulací uplácel vlivné lidi, aby na něho vyhrabali nějakou špínu. To se vše zlomilo ve chvíli, kdy Lanskyho bývalý komplic Daniel Francis Ahearn (1901 – 1974) porušil pravidlo omerty a vesele vykládal FBI, jak s Lanskym pašoval alkohol, zabíjel lidi a nelegálně provozoval hazard. Policejní zapisovatelka během jednoho týdne popsala stovky stránek kompromitujícího materiálu, který usvědčoval Lanskyho snad ze všech druhů zločinů. Meyer věděl, že nemá šanci a rozhodl se uniknout za svým přítelem Josephem Stacherem (1902 – 1977) do Tel Avivu. Po několika měsících chtěl využít imigračního zákona, který povoluje židům z celého světa, že se mohou stát občany Izraele. Zpočátku se zdálo, že mu bude občanství přiznáno, ale po intervenci premiérky Goldy Meierové byla Lanskyho žádost zamítnuta. Panovaly oprávněné obavy, že by se v Izraeli věnoval kriminální činnosti. Z Izraele se pak vypravil do Švýcarska, kde na něj na letišti čekala švýcarská policie. Tam mu bylo sděleno, že nedostane vstupní vízum. Poté se zkoušel ještě usadit v Jižní Americe, ale i odtud byl vyhoštěn. Lanskymu bylo jasné, že ať se hne kamkoliv, FBI ho bude mít pod kontrolou a dříve nebo později dosáhne toho, že se vrátí zpět do Ameriky, aby mohl být dále vyšetřován. Koupil si proto letenku do Miami, kde na něj čekali s úsměvem na tváři agenti FBI. „Zatýkám vás jménem zákona,“ pravil muž v uniformě. Lansky s ironickým úsměvem jen procedil: „A já myslel, že mě chcete pozvat na panáka.“ Nicméně Meyer si v Americe neodseděl ani měsíc. Pomohly mu k tomu dobré kontakty a kauce u soudu na 600 tisíc dolarů. Později vyšetřování zmařilo jeho vetché zdraví. Ve staří totiž onemocněl rakovinou a potřeboval neustálý lékařský dohled. Zbytek života trávil doma v Miami Beach. Zemřel 15. ledna 1983. Spekuluje se o tom, že v době smrti činil jeho majetek 300 miliónů dolarů. Finanční génius tak po celý život dokázal zdatně unikat finančním úřadům i policii…