Mohla být ruská „opičí žena“ Zana poddruhem současného člověka?

Vědci se už dlouhou dobu pokoušejí objasnit původ „opičí ženy“ Zany, která žila v 19. století na Kavkaze. Britský genetik Bryan Sykes nyní vyslovil názor, že mohla být i poddruhem současného člověka. Dotyčnou objevili lovci v roce 1850 v Očamčyrské oblasti v Abcházii. Žila ve volné přírodě, chodila nahá a tělo měla pokryté rezavou srstí. Tehdy se předpokládalo se, že šlo o křížence člověka s nějakým vyšším primátem. Moderní věda zvažovala jiné hypotézy. Mohla to být i nešťastnice, která byla kvůli svému neobvyklému zdravotnímu postižení vystavována krutému týrání, nebo uprchlá africká otrokyně. Podle odvážnějších názorů mohla mít i neandrtálské geny. Objevily se také teorie o „sněžné ženě“. Zana totiž podle očitých svědků měřila téměř dva metry a byla velmi svalnatá. Bývalý profesor z katedry lidské genetiky na Oxfordské univerzitě Bryan Sykes loni analyzoval DNA Zaniných potomků a zjistil v ní západoafrické geny. Ty se ale překvapivě neshodovaly s žádnou známou africkou skupinou. Vyslovil proto názor, že Zanini předkové žili na Kavkaze mnoho generací poté, co více než před 100 tisíci lety opustili Afriku.  Podle něj mohlo jít buď o neandrtálce, nebo o nějaký poddruh Homo erectus. Genetický vzorek byl odebrán ze slin Zaniných žijících potomků a z dochovaného zubu jejího zesnulého syna Chvita. Po zveřejnění této hypotézy v britském tisku se na Sykesovu hlavu snesla bouře kritiky. Jeho závěry byly zpochybněny a označeny za nekompetentní a rasistické. „Copak Afričan znamená synonymum pro pračlověka?“ ptali se Sykesovi pobouření kolegové. Lovci Zanu drželi několik let v zajetí v kleci a nakonec ji prodali místnímu šlechtici, na jehož panství žila až do své smrti. Během té doby se ji snažili „zkrotit“ a nutili ji do vztahů s muži. Porodila několik dětí, z nichž čtyři přežily, a vypadaly jako současní lidé. Bez problémů splynuly s většinovou společností a založily vlastní rodiny. Jejich potomci žijí dodnes v horské vesnici Tchina. Zana se nikdy nenaučila mluvit a odmítala se oblékat. Naučila se ale vykonávat těžké práce a pracovala na poli. Byla také velmi rychlá, dokonce prý uměla předběhnout i koně. Zemřela v roce 1890, přičemž její exotický genetický původ zůstává stále záhadou. Místo jejího posledního odpočinku totiž není známo.