Na návštěvě starověkých ložnic…

Svět starého Egypta nás na jednu stranu přitahuje, ale na druhou stranu nám připadá vzdálený. Jeho obyvatele si představujeme jako statické postavy z nástěnných maleb v přepychových hrobkách faraonů a jejich velmožů a jen těžko připouštíme, že to byly nejspíš osoby jako my. Napadlo vás třeba někdy, jaký byl jejich skutečný sexuální život? Rozhodně ne nudný a velmi podobný tomu, jaký žijeme my, včetně toho, že někdy se pohyboval na pomezí úchylek a obscénností. Na první pohled to ve velké říši na Nilu vypadalo jako v úzkoprsých časech přelomu 19. a 20. století ve staré dobré Evropě. O sexu se nesmělo příliš hovořit, a když už na něj přišla řeč, mluvilo se o něm tak, že méně informovaný jedinec hned tak nepochopil, co je hlavním tématem. Díky tomu ale vznikla řada krásných milostných básní a dalších literárních děl, v kterých se spolu muž a žena „nemilovali“, ale například „on vcházel do jejího domu“ nebo si dva zamilovaní „poskytovali sladké potěšení“.

Pedofilie se tolerovala

Na druhou stranu stará egyptština měla hojnou slovní zásobu popisující mužské i ženské pohlavní ústrojí a tato škála se pohybovala od „spisovných“ výrazů až po výrazy, které se slušně vychovaný člověk zdráhá vyslovit na veřejnosti. Odvážnější literáti skrývali svou chuť napsat něco eroticky šťavnatějšího pod maskou eufemismů, které ale měly v konečném důsledku lehce obscénní nádech. Objevíme tak například verše, kdy si milenci navzájem „ukazují barvu svých pohlaví“ nebo vzpomínku úspěšného svůdníka, který nadšeně popisuje úspěšný „nájezd na jeskyni své vyvolené.“ A jak to tak bývá v časech, kdy se navenek lidé tváří, že sex nejspíš ani neexistuje, pod „bezpohlavním“ povrchem se o to víc dařilo rozličným úchylkám. V některých egyptských hrobkách se tak našly nástěnné malby zobrazující sex s dětmi i s popisem, že se jedná o děti sloužících, chudáků a otroků, čímž mělo být ukolébáno svědomí strážců morálky, že se jednalo o lidi „druhé až třetí kategorie“. Právo na vášnivé sexuální prožitky měli ale v podstatě jen muži: ženy sloužily jen uspokojení jejich potřeb. Tento postoj lze vysledovat i v lékařské literatuře, která se hemží radami určenými mužům, například jak si poradit s impotencí, která byla tehdy poměrně častým problémem. A protože každá doba má svou „viagru“, měli pro ně radu i tehdejší lékaři: Ti doporučovali třeba potřít nefunkční úd akáciovým medem, a když tenhle lék nepomůže, pak ho pomazat pěnou z huby hřebce, která měla spolehlivě zabrat.

Rozvedená třicátnice prostitutkou

Z našeho pohledu panovaly v Egyptě uvolněnější mravy při uzavírání manželství. Nekonaly se žádné obřady, jeden z partnerů, většinou to byla žena, se nastěhoval do domu svého nastávajícího. Taková snaha o „převzetí“ domácnosti ale nemusela vždycky vyjít, jak plyne z příběhu jednoho muže, který se několikrát snažil nastěhovat se ke své přítelkyni, ale ta ho nechala vždycky přede dveřmi, za nimiž si užívala s jiným milencem. Stejně neformální byl i rozchod dvou lidí. Často se tak dělo ve chvílích, kdy manželství zůstávalo bezdětné, nebo kvůli nevěře. Ta byla považována u žen za skutečný zločin, podle jednoho pramene za tak strašný, že ho „nelze ani ženě odpustit“. A stejně jako v naší společnosti na tom byla rozvedená žena hůř, zvláště když už překročila třicítku. U ní bylo jasné, že už se znovu neprovdá, takže musela spoléhat na to, že ji buď přijmou zpět v rodičovském domě (pokud takový ještě existoval), nebo že se bude moci přidat ke společenství podobně „postižených“ dam. Ty se věnovaly často službě bohům, ale nezřídka se jednalo v podstatě o společenství lepších prostitutek, jejichž existenci ale v konečném důsledku nikdo neodsuzoval, naopak byly jejich služby s nadšením vítány.