Neandrtálci se domlouvali na strategii lovu

Nizozemský výzkumník Gerrit Dusseldorp analyzoval ostatky neandrtálců na dvou archeologických nalezištích a dospěl k závěru, že tito naši příbuzní byli také velmi zkušenými lovci. Dusseldorp zároveň kategoricky popírá, že neandrtálci spoléhali pouze na sílu. Uměli se přizpůsobit prostředí a vyvíjeli různé metody lovu, které jim dovolily lovit jak v lesích, tak v otevřené stepi. V lesích v teplých oblastech lovili samostatně, v místech s drsnějším klimatem se sdružovali do větších skupin, aby mohli lépe koordinovat metody lovu. Uspět mohly pouze dobře organizované skupiny. Neandrtálci lovili nejen neškodné kopytníky a drobnou zvěř, ale i nebezpečná zvířata jako nosorožce, bizony a medvědy. Jejich lovecká strategie byla úspěšná zřejmě i proto, že se mezi sebou dokázali domluvit. [quote]Antropolog Robert McCarthy z univerzity na Floridě zkoumal řečový aparát neandrtálců a pokusil se počítačově zrekonstruovat zvuky, které vydávali. Přitom zjistil, že jejich výslovnost se lišila od výslovnosti moderních lidí. [/quote] Genetický rozbor prokázal, že neandrtálci měli více než 99,5 % genů shodných s geny moderního člověka. Disponovali také genomem FOXP2, který je odpovědný za rozvoj řeči. Antropolog Robert McCarthy z univerzity na Floridě zkoumal řečový aparát neandrtálců a pokusil se počítačově zrekonstruovat zvuky, které vydávali. Přitom zjistil, že jejich výslovnost se lišila od výslovnosti moderních lidí. Nevyslovovali například samohlásky stejným způsobem jako my. Neandrtálci žili přibližně před 200 tisíci až 35 tisíci lety v dobách konce raného a středního paleolitu. V západní Evropě dosahovala jejich průměrná výška 160 cm. Měli výrazné nadočnicové oblouky a chyběla jim brada. Ostatky pozdních neandrtálců, kteří obývali Asii před 50 tisíci až 35 tisíci lety, vykazují progresivní rysy. Měli kulatější lebku a objevila se u nich i brada, což je sbližuje s nálezy ostatků moderních lidí. Je zajímavé, že jejich západoevropští příbuzní podobnou progresí neprošli.