Opice vraždí kvůli nedostatku sexu

Vraždy vlastních potomků jsou v říši zvířat poměrně běžné. Jsou to většinou samci, kdo likvidují vlastní potomky. Někdy ze strachu z nové konkurence, jindy proto, že nemají dostatek samic k páření a potřebují potenciální „nevěsty“ rychle zbavit mateřských povinností. Ale teď odhalili vědci i zvířecí matky vražedkyně. Objevili je mezi tamaríny bělovousými. Tyto opice vypadají na první pohled jako neškodní a roztomilí tvorečkové. Dorůstají velikosti naší veverky a obývají v poměrně hojném množství stromové porosty v Peru a Brazílii.

Mozeček jako zdravá svačinka

Jenže právě samice tohoto sympatického tvora se projevily jako matky vskutku krkavčí. Zoologové si všimli si, že maminky „tamarínky“ svoje malá, a na první pohled zdravá mláďata, někdy velmi nekompromisně zlikvidovaly. Některé z nich dokonce svoje potomky použily jako zdravou svačinku, přičemž velkou lahůdkou byly mozečky malých opičátek. Dlouhodobé pozorování tamarínů dalo odpověď na toto „nelidské“ chování opičích matek. Tamaríni bělovousí, stejně jako jejich další příbuzní z čeledi kosmanovitých, žijí v malých skupinkách, v nichž se o mláďata starají všechny samice. Pokud je v tlupě dostatek samic, přežije až 75 procent narozených mláďat. Existují ale skupiny, kde je jenom jedna nebo dvě samice a ty pak péči o potomky nestíhají. Zároveň je jich málo na to, aby uspokojily sexuální choutky svých partnerů. Nezbývá jim tedy nic jiného, než se nedorostlých mláďat zbavit. V takových případech pak přežije jenom 40 % malých opičátek.

Za všechno může stres?

Vědecké pozorování tamarínů bělovousých trvalo devět let a za tu dobu přírodovědci zjistili také to, že ne všechna mláďata jsou zabita, ale že mnohá z nich zemřou bez zjevné příčiny. Když pitvali jejich tělíčka, zjistili, že nebyla nemocná a že z klinického hlediska byla zcela zdravá. Vědci se tedy zaměřili na pozorování chování matek a došli k závěru, že jenom to, že přestanou o mláďata pečovat, způsobí uhynutí mláďat. Trvalé napětí ve skupině tamarínů, kde není dostatek samic, způsobí u nenarozených plodů prenatální stres zhoršující po narození jejich sací reflex. A vystresované samice mají zase sníženou produkci mléčných žláz. Oba tyto faktory pak vedou k „přirozeným“ úhynům jinak zdravých mláďat. Toto pro nás nepochopitelné chování je u tamarínů bělovousých naprosto běžné, protože jejich početní stavy jsou stále uspokojivé a nejedná se o nijak ohrožený druh. Je tedy zjevné, že vraždy, kanibalismus a nedostatek mateřské péče jsou přirozenými prostředky, jak udržovat populaci tamarínů na udržitelném stupni.