Po stopách Kohna a Roubíčka

Původ českých příjmení je tématem, které vydá na několikadílné vědecké pojednání. Zcela samostatnou kapitolou jsou pak příjmení židovská, která se ve svém vývoji ubírala po trochu jiných stezkách, než tomu je u příjmení českých a německých. Do jisté míry se v tomto vývoji odráží i historie židovského národa v našich zemích, jistá historická uzavřenost židovské komunity stejně jako následující období, kdy se česká a německá kultura začaly s tou židovskou sbližovat a v některých bodech i splývat. Pak ovšem přišla 2. světová válka a prorůstání tří světů na našem území, které přinášelo pochopitelně jistá úskalí, ale také nesporná pozitiva, bylo velmi násilným způsobem prakticky navždy přerušeno.

Kdo chtěl být Chytrý, musel platit

Ve středověku a raném novověku byli Židé svým nežidovským okolím nazývání velmi popisným způsobem, který uváděl jejich křestní jméno a pak přídomek, jenž velmi často upozorňoval na místo, odkud pocházeli, například Abrahám Žid Vodňanský či Samuel ze Staré školy apod. V 17. století se na našem území navíc začali objevovat Židé z německých zemí a z Rakouska, kteří si přinášeli příjmení židovskoněmecká, třeba Popper nebo Spiro. [pullquote_right]Zásadní změna přišla v roce 1787, v období řady reforem, za nimiž stál rakouský císař Josef II. Ten vydal mimo jiné patent, kdy byla Židům zakázána příjmení hebrejská a naopak byli přinuceni přijmout příjmení německá.[/pullquote_right] Zásadní změna přišla v roce 1787, v období řady reforem, za nimiž stál rakouský císař Josef II. Ten vydal mimo jiné patent, kdy byla Židům zakázána příjmení hebrejská a naopak byli přinuceni přijmout příjmení německá. Císařští úředníci vypracovali seznam „přípustných“ jmen a hned vzápětí se rozjel poměrně výnosný obchod s těmito jmény. Pokud si totiž chtěl někdo zajistit příjmení hezké, musel zaplatit císařské pokladně (a pochopitelně také shánčlivým úředníkům) nemalý peníz. Velmi žádaná byla jména květin nebo drahokamů, takže bylo záhy jasné, že rodiny Goldů, Goldsteinů či Rosenblumů patřily v židovské komunitě k těm majetnějším. A možná trochu překvapivě byla velmi „drahá“ také příjmení Kluger a Fröhlich (Chytrý nebo Rozumný a Šťastný). Kšeftování s příjmeními bylo kuriózní zvláště v nejvýchodnější části rakouské monarchie, v Haliči (území, které se dnes nachází částečně v Polsku a částečně na Ukrajině). Tam měl smůlu ten, kdo neměl na zaplacení. Takový chudák obdržel od úředníků příjmení, která většinou označovala méně vznešené potřeby lidského těla.

Za co mohou císařští úředníci

Židé pocházejících z rodin kněžských nebo z rodin, z nichž se rekrutovali chrámoví služebníci, tedy lidé se jmény jako Kohn, Katz či Levi, si mohli příjmení ponechat, ale museli je důsledně poněmčit. Další početnou skupinu „povolených“ příjmení tvořila jména podle místa narození nebo pobytu (Epstein, Tausig nebo Horowitz). Častá byla také příjmení odvozená z rodných jmen nebo jiných příjmení, méně často příjmení inspirovaná povolením dotyčného „novokřtěnce“. [two_third] Častá jsou také příjmení vzniklá z označení barev. Vedle řady Schwarzů a Weissů (Černých a Bílých) se objevují i Rothové (Červení) a Blauové (Modří). Barvy mohly mít i symbolický význam, souvisely kupříkladu s barvami jednotlivých židovských kmenů. Jako příklad můžeme uvést kmen Rubenů, který měl červenou vlajku, proto Rothové. Důsledné plnění habsburského úředního rozhodnutí se zasloužilo o to, že prakticky po celém světě dodnes najdeme příjmení, za která může císařský patent. Na naší planetě je proto nejvíce Cohenů, Millerů, Schwarzů, Friedmanů, Levinů, Katzů, Goldbergů a Goldmanů. A například v Praze vypadala nejčastější desítka židovských příjmení z let 1900 – 1945 následovně: Kohn, Pick, Pollak, Kraus, Fischer, Taussig, Stein, Steiner, Neumann a Heller.

Jak to bylo v Čechách

V každé zemi rakouské monarchie byl pak ale vývoj lokálních židovských příjmení pochopitelně ovlivněn národními jazyky i místním společenským děním. V Čechách se během 19. století řada židovských rodin stěhovala z venkova do měst, která nabízela lepší pracovní a podnikatelské podmínky. Někteří Židé postupně opustili víru předků a mnozí splynuli s českým prostředím. Proto si také chtěli dát příjmení česká. Tak se mezi nimi začali objevovat četní Hájkové, Jelínkové, Soudkové, Veselí a výčet těchto jmen by byl hodně bohatý: z dalších můžeme uvést Straku, Noska, Marečka, Kohouta, Krásu, Kubíčka, Hlaváče, Hanáka, Dlouhého atd. Na druhou stranu je zavádějící odhadovat původ člověka podle jména. Jsou historicky doloženy lidé se jmény Rosenthal nebo Rosenfeld, kteří ale zcela prokazatelně nepocházeli ze židovského prostředí. Ovšem jejich příjmení vzniklo podobně, přišli k nám z některého z těchto německých měst, či z jejich okolí. A jejich noví sousedé je prostě pojmenovali podle obce, odkud pocházeli. [/two_third] [one_third_last] [divider]

Když Hlupoň Nasralvhrnec aneb Jak vznikla jména v Česku

[dropcap]T[/dropcap]aky si někdy říkáte, proč zrovna já se jmenuju Karel Novák, Helena Smetanová nebo třeba Hugo Nevímanijak? Anebo vám naopak přijde jako naprostá samozřejmost, že se narodíme a rodiče nás obšťastní (a často třeba i tak trochu potrestají) křestním jménem a po otci pak zdědíme příjmení? Kolem křestních jmen i příjmení se „motají“ různé vědecké obory, a tak je zcela jasné, že se tu oba druhy pojmenování neobjevily jen tak z čistého nebe. [/one_third_last] Vyznat se v židovských příjmeních není jednoduché ani pro zkušené jazykovědce. Je to i proto, že vznikala často v prostředí, kde se mluvilo jidiš, jazykem směšujícím hebrejštinu a němčinu a jidiš slova zavádějí při pátrání na falešné stopy. Jen skutečný znalec může bez váhání říct, že třeba příjmení Bunzl, Gröz nebo Leipen souvisejí s místními názvy Boleslav, Hradec nebo Česká Lípa.