Pračlověk v roli manekýna

Možná si vzpomenete na úžasné ilustrace Zdeňka Buriana, na kterých naši kromaňonští předci měli bujnou hřívu tmavých vlasů, přes kterou jim nebylo vidět do jejich mužných tváří. Dnešní věda pokročila a vidí vzhled pravěkých lidí zcela jinak. Podle pánů antropologů si pralidé své kštice mazali hlinkou a česali z čela dozadu, dokonce je možná svazovali do jakýchsi uzlů. Nevedla je k tomu ani tak touha po „módních“ účesech, ale nutnost. Rozpuštěné dlouhé vlasy by zpomalovaly jejich rychlost a zmiňovaná úprava vlasového porostu jim tedy zajišťovala maximální rychlost při lovu zvířat. My bychom dnes řekli, že se jednalo o jakousi aerodynamickou úpravu. Zkrátka jim šlo o to, aby byli co nejrychlejší a potrava v podobě statného mamuta jim nezmizela někde v dálavách. Dalším důvodem, proč si tímto způsobem v pravěku lovci upravovali vlasy, byly ovšem i klimatické podmínky. Například v Africe již tehdy panovalo poměrně teplé počasí, a kdyby si lovci nechávali rozpuštěné vlasy, zbytečně by se potili. Antropologové jsou ale přesvědčeni, že i v pravěku už měli lidé jakési povědomí o módě a své praktické účesy přizpůsobovali „pramódním“ trendům. A není prý vyloučeno, že do mužského krášlení také zasahovaly ženy, které mohly fungovat v rolích jakýchsi módních poradkyň.