Proč Vikingové opustili Grónsko

Grónsko je největším ostrovem světa a zároveň světem, v němž vládne led. Jen asi 15 % jeho území není trvale zaledněno, takže se rozhodně nejedná o místo, kde by většina z nás chtěla žít. Přitom před 1000 let to byl zelený ostrov, který přilákal i Vikingy. Ti si zde založili několik obchodních osad a stovky zemědělských usedlostí, s úspěchem chovali dobytek a káceli dřevo. V 11. století se stali křesťany a dodnes jsou na ostrově zachovány pozůstatky jejich středověkých sakrálních staveb. O tom, že tu nebydlelo jen pár „nadšenců“, svědčí i fakt, že grónští Vikingové měli vlastního biskupa.

Ze zemědělců lovci tuleňů

V polovině 15. století ovšem stopy po vikinském osídlení z ostrova v podstatě mizí. Příčina je jasná: skončilo období teplejšího klimatu a celá planeta se začala ochlazovat. Donedávna tvrdili historikové, že Vikingové následkem výrazného ochlazení postupně vymřeli, nebo se v lepším případě asimilovali s domorodým inuitským obyvatelstvem. Ale všechno bylo nakonec trochu jinak a odehrávalo se to za méně dramatických okolností. [pullquote_right]V polovině 15. století ovšem stopy po vikinském osídlení z ostrova v podstatě mizí. Příčina je jasná: skončilo období teplejšího klimatu a celá planeta se začala ochlazovat.[/pullquote_right] Až do poloviny 13. století se Grónsko jevilo jako země zaslíbená. Jenže pak nastoupilo pozvolné ochlazování. Vikingové museli změnit své chování a zvyklosti. Zatímco dříve jedli to, co sami vypěstovali, a většina masa pocházela z jejich dobytka, později jim to už chlad neumožňoval. Ubývalo travnatých pastvin a nebylo čím živit hovězí dobytek. O něco déle zůstala zachována stáda vepřů, protože prase jako všežravec sežere leccos, včetně odpadků a rybího masa. A když už nebylo čím živit prasata, nezbylo než začít chovat ve větší míře ovce a kozy, které nejsou tak náročné. Ale ani to by Vikingy nezachránilo, kdyby neosvědčili i v Grónsku svou odolnost a vynalézavost. Ve 14. století už většinu masa získávali lovem tuleňů. V tom ostatně nebyli  nezkušenými začátečníky, protože tulení kožešiny a kly tvořily v období grónského rozkvětu hlavní obchodní artikl.

Skandinávie je přivítala s otevřenou náručí

Nejmodernější antropologické výzkumy navíc dokázaly, že obyvatelé Grónska netrpěli žádnými chorobami ani podvýživou a jejich kosterní pozůstatky nevykazují žádné odlišnosti od Vikingů žijících ve Skandinávii. Přesto Grónsko opustili. Zdá se však, že nikoliv proto, že by tu neměli co jíst a strádali nesnesitelnou zimou. Příčinou byla spíše naprostá izolace, v které se ocitli. Od 13. století sem postupně přestaly zajíždět lodě obchodníků, které dříve odvážely tulení kožešiny i další místní produkty. Vikingové od nich zase nakupovali stavební dřevo a železné nástroje. Bez těchto dvou komodit byli ve stále více nehostinné zemi v podstatě zoufalí. Mladí také velmi citelně prožívali izolaci od pevniny, kterou dříve zajišťovali nejen kněží, ale právě kupci i norští úředníci, kteří sem v období rozkvětu zajížděli. Norský král jim dokonce vzkázal, aby se vrátili do původní domoviny, protože už se nikomu nevyplácí se o vzdálenou a neprosperující kolonii starat. [caption id="attachment_13688" align="alignnone" width="620"] Dodnes jsou na ostrově zachovány pozůstatky jejich středověkých sakrálních staveb.[/caption] A tak se mladší lidé začali vracet do země svých předků, kde byli překvapivě vítaní. Klimatické změny zasáhly i pevninu a některé části Skandinávie se stávaly méně příznivé pro osídlení. Lidé se stahovali více na jih do větších aglomerací a na severu zůstávaly opuštěné usedlosti. Ty byly ovšem vhodným místem, kde se příchozí z Grónska rádi a ochotně usídlovali. I když zde nebyl zrovna ráj na zemi, pořád tu bylo mnohem příjemněji než v jejich původním ostrovním domově. A tak v Grónsku zůstali v polovině 15. století v podstatě jen staří. Jejich kosti dnes antropologové pečlivě zkoumají a potvrzují výše popsanou teorii. Bylo to prostě stejné, jako když se dnes z některých regionů stěhují mladí lidé do oblastí nabízejících příjemnější podmínky k životu a lepší ekonomické zázemí. Vikingové tak sice v Grónsku opravdu nakonec vymřeli, ale nikoliv na následek epidemií a násilných přepadení. A to mizivé procento mladých, kteří měli nejspíš strach z velké cesty a nových podmínek, nakonec v poklidu asimilovalo s Inuity. Zdroj: spiegel.de