Prokletí faraonova hrobu aneb Tutanchamonova pomsta

Byla to velká událost, když v únoru 1923 objevil britský archeolog Howard Carter se svými spolupracovníky hrob mladého faraona Tutanchamona. Nadšení ještě vzrostlo, když se zjistilo, že hrobka je netknutá, že právě jí se vyhnul osud mnoha podobných památek zničených při řádění vykradačů hrobů. Vzápětí se ale objevily také varovné hlasy: „Pozor na kletbu faraonů." O těchto kletbách se mluvilo už od starověku, mnozí z egyptských panovníků si dávali taková varování přímo do svých hrobek. Například faraon s podivným jménem Khentika Ikhekhi varoval nenechavce následujícími slovy: „Kdokoliv poruší klid mé hrobky, bude se mnou sdílet můj hrůzný osud." A podobné varování prý nalezl Carter přímo v Tutanchamonově hrobce. Tam údajně stálo: „Ať zhyne ruka vztažená proti mé podobě! Ať jsou zničeni ti, kteří napadnou mé jméno, můj základ, mé sochy a mé podobizny". Pravda je taková, že zanedlouho po senzačním objevu se daly věci do pohybu. Série tragických událostí začala smrtí oblíbeného Carterova kanárka, jehož sežrala kobra, která nepozorovaně vnikla do archeologova domu. První lidskou obětí byl Carterův hlavní účetní George Herbert. Ten si při holení strhl už zahojené komáří štípnutí. Na první pohled nevinná ranka se zanítila a Herbert během několika dní zemřel na sněť. Ve stejnou chvíli prý skonal žalem i jeho milovaný pes. [pullquote_right]Například faraon s podivným jménem Khentika Ikhekhi varoval nenechavce následujícími slovy: „Kdokoliv poruší klid mé hrobky, bude se mnou sdílet můj hrůzný osud.[/pullquote_right] A pak už se smrtící lavina skutečně rozjela. Herbertův bratr, který se na výzkumech hrobky mladého faraona rovněž podílel, zemřel na zánět, který u něj propukl po vcelku banálním zubařském zákroku. Dalšího člena výpravy sklátil zápal plic. Jiný archeolog, který se o hrobku zajímal, byl otráven arzenikem. Pak se začalo psát v souvislosti s Tutanchamonem i o dalších úmrtích a nešťastných událostech. Například o vážné nemoci železničního magnáta George Jay Goulda, který navštívil hrobku, ale onemocněl a musel z Egypta odjet, o smrti mimořádného kurátora Britského muzea (který označoval etiketami předměty z hrobky), o skonu francouzského egyptologa Georga Bénédita, který zemřel na následky pádu, když vyšel ven po návštěvě hrobky, a ve výčtu by bylo možné pokračovat dál. Neslavně dopadl i Carterův přítel Sir Bruce Ingham, který dostal od archeologa některé předměty z hrobky darem a záhy jeho dům do základů vyhořel. Nejpodivnější na celém příběhu je ale skutečnost, že ten, kdo se o objevení Tutanchamonova hrobu zasloužil nejvíc, Howard Carter zůstal kletbou nepoznamenán a zemřel o mnoho let později, až v roce 1939.