Radiace z Japonska zamoří celou planetu

Japonská komise pro jadernou bezpečnost zvýšila závažnost fukušimské havárie z pátého na sedmý stupeň, který dosud patřil jen Černobylu. Výron radioaktivních částic z poškozených reaktorů v japonské jaderné elektrárně Fukušima 1 je sice jen desetinou množství, které bylo v roce 1986 zaznamenáno po explozi jaderné elektrárny v Černobylu, ale odborníci se domnívají, že z dlouhodobého hlediska může fukušimská havárie černobylskou katastrofu překonat. Z Tichého oceánu se totiž stopy radiace rozšíří po celé planetě. "Situaci, ke které došlo ve Fukušimě, bych už nenazýval havárií, ale katastrofou," uvedl pro server tainy.net profesor Vysoké školy ekonomické Alexander Gusev. "Podle stupnice INES dosahoval objem radioaktivního jodu 131 unikajícího z fukušimských reaktorů hodnoty 10 tisíc terabecquerelů za hodinu, což představuje vážné následky pro zdraví obyvatelstva i životní prostředí." Z dlouhodobého hlediska budou následky Fukušimy daleko tragičtější, než znamenal Černobyl. "Černobylská elektrárna byla postavena v relativně uzavřeném ekosystému," dodal prof. Gusev. "Spad radionuklidů byl ohraničen diagramem větrů a korytem řeky Pripjať, ze kterého se brala voda na ochlazování hořícího reaktoru. Zatímco v případě Fukušimy vodu brali přímo z oceánu a pak do něj ještě vypouštěli radioaktivní vodu v množství, které bude nutno ještě vyhodnotit."

Voda obsahuje vysokou úroveň radiace

"Omlouváme se, že jsme toto rozhodnutí museli učinit," uvedl mluvčí japonské vlády Jukio Edano. Vypouštění radioaktivní vody do oceánu je bezprecedentním postupem, ale pracovníkům elektrárny jiná možnost momentálně nezbývá. Ze zahraničí se přitom okamžitě ozvaly hlasy, že vypouštění vody do oceánu může porušovat mezinárodní zákony. Radiace se v oceánu rychle rozředí, oponovala japonská strana. Podle profesora Guseva je to pravda jen do jisté míry. "Rozptýlení by fungovalo, pokud by radionuklidy z Fukušimy zůstávaly pouze ve vodě," řekl. "Bohužel se hodně rychle usazují v jílovitých naplaveninách a tam se stávají součástí oceánského potravního řetězce. Fytoplankton čerpá potravu z jílu a stává se potravou zooplanktonu, který  konzumují korýši. Korýši jsou potravou ryb, a ty se nakonec dostanou na vrcholek potravního řetězce - k člověku. Na rozdíl od oceánu se ale produkty jaderného rozpadu v živých organismech nerozkládají. A ještě je pak šíří migrující hejna ryb. Vylovené ryby se pak dostanou do obchodů po celém světě. Tichý oceán není velká nádrž s destilovanou vodou, je to jedinečný ekosystém, který je dnes v přímém ohrožení."

"Situaci, ke které došlo ve Fukušimě, bych už nenazýval havárií, ale katastrofou," uvedl pro server tainy.net profesor Vysoké školy ekonomické Alexander Gusev.

Jako jednodušší příklad zmínil Gusev naši potřebu jódu. "Jód také bereme převážně z oceánu, kde ho absorbují zelené řasy. Jenže po fukušimské katastrofě se v rostlinách nebude hromadit obyčejný jód, ale jeho radionuklid s číslem 131, který je mimořádně nebezpečný. Lidstvo se dokáže obejít bez mořských ryb a ústřic, v jejichž organismech se po Fukušimě namísto vápníku  hromadí stroncium. Ale jak se nahradí jód třeba v medicíně, to vážně netuším," dodává prof. Gusev.