Rok 1907: Zlomový okamžik, který změnil svět

Rok 1907 v historickém kontextu světa

Rok 1907 – svět stál na prahu změn, které nikdo nedokázal úplně předvídat. Evropa si užívala zdánlivě klidných časů Belle Époque, ale pod povrchem se cosi vařilo. Možná jste si všimli, jak někdy i v poklidných obdobích cítíme, že se něco blíží? Přesně tak to tehdy bylo.

Ten rok přinesl zásadní diplomatickou změnu – uzavření anglo-ruské dohody. Británie a Rusko, které k sobě neměly zrovna vřelý vztah, najednou seděly u jednoho stolu. Spolu s předchozími dohodami vznikla Triple Entente – aliance, která zásadně změnila mapování sil v Evropě. Na druhé straně stál Trojspolek: Německo, Rakousko-Uhersko a Itálie. Představte si to jako dva tábory na hřišti, kde napětí roste s každým dalším dnem.

Britské impérium bylo tehdy na vrcholu své moci – slunce nad ním skutečně nikdy nezapadalo. Kolonie na všech kontinentech, obrovský vliv, neomezená síla. Jenže i v této době se začínaly ozývat hlasy, které říkaly: „Chceme si vládnout sami. Tyto požadavky byly zatím jen šepot, ale brzy měly zesílit do mohutného volání.

Co se týče technologií, svět se doslova rozjížděl. Bezdrátová telegrafie začínala měnit způsob, jakým lidé komunikovali – zprávy přes oceány už netrvaly týdny, ale jen hodiny. Henry Ford v Americe chystal revoluci, která změnila nejen dopravu, ale celý způsob výroby. A letadla? Ta byla ještě spíš kuriozitou než skutečným dopravním prostředkem, ale nadšenci v ně věřili.

Zatímco bohatí plánovali budoucnost, obyčejní lidé bojovali za přítomnost. Dělníci požadovali lepší podmínky, vyšší mzdy, kratší pracovní dobu – věci, které nám dnes připadají samozřejmé, byly tehdy odvážnými požadavky. V Rusku, kde teprve před dvěma lety zažili revoluci, bylo napětí k prasknutí. Starý řád se držel zuby nehty, ale tlak zdola sílil.

A pak přišel podzim a s ním finanční krize ve Spojených státech. Banky padaly jako domino, lidé přicházeli o úspory, panika se šířila. Krize ukázala, jak křehký může být celý finanční systém – něco, co si dodnes připomínáme při každé ekonomické turbulenci. Právě tahle zkušenost nakonec vedla ke vzniku Federálního rezervního systému.

Uprostřed všech těchto bouří se rodilo něco krásného. Umění a věda prožívaly neuvěřitelný rozkvět. Picasso právě dokončil Avignonské slečny – obraz, který šokoval tehdejší svět stejně, jako kdybyste dnes viděli něco naprosto nepředstavitelného. Einstein mezitím přemýšlel o čase a prostoru způsobem, který měl změnit vše, co jsme si mysleli, že o vesmíru víme.

Rok 1907 byl jako tichý nádech před bouří. Technologie vzkvétaly, umění se bouřilo proti tradicím, dělníci bojovali za svá práva a mocnosti se seřadily do pozic před nadcházejícím konfliktem. Nikdo tehdy nevěděl, že do sedmi let začne válka, která změní svět navždy.

Významné politické události a mezinárodní vztahy

# Rok 1907: Když se svět připravoval na katastrofu

Rok 1907 byl pro Evropu dobou horečnatého vyjednávání. Velké mocnosti seděly u jednacích stolů, podepisovaly smlouvy, usmívaly se na sebe – a přitom všichni věděli, že se pod povrchem cosi vaří. Představte si to jako šachovou partii, kde každý tah může rozhodnout o osudu milionů lidí.

31. srpna 1907 se stalo něco, co navždy změnilo mapu světa. Británie a Rusko – dva odvěcí rivalové, kteří se po celé 19. století přetahovali o vliv v Asii – najednou sedí u stolu a podepisují dohodu. Anglo-ruská úmluva nebyla jen kusem papíru. Byla to pojistka, kterou si mocnosti vystavovaly proti rostoucí síle Německa. Persie? Rozdělená na sféry vlivu. Afghánistán? Britská zóna. Tibet? Taky vyřešený. A co na tom, že se nikdo neptal místních obyvatel.

Tahle dohoda dokončila skládačku Trojdohody – spojenectví, které za pár let stálo proti Německu a Rakousku-Uhersku v nejstrašnější válce, jakou kdy lidstvo zažilo.

Diplomaté té doby mluvili zvláštním jazykem. Používali formulace a fráze, kterým dnes už pořádně nerozumíme. Tajná diplomacie fungovala na kódech, намěcích, slovech mezi řádky. Když si dnes historik čte dokumenty z roku 1907, často si láme hlavu: „Co tím vlastně mysleli? Není to jako dešifrovat cizí jazyk?

## Haag: Když se celý svět sešel, aby zabránil válce

Od června do října 1907 probíhala v nizozemském Haagu mimořádná akce. Druhá haagská mírová konference svolala čtyřicet čtyři států – víc, než se kdy předtím sešlo na jednom místě. Všichni doufali, že se podaří domluvit pravidla, jak zabránit válce. Nebo aspoň jak ji vést „humánně, pokud už musí vypuknout.

Výsledek? Třináct úmluv o válečném právu. Jasná pravidla pro neutrální země. Základy toho, čemu dnes říkáme mezinárodní humanitární právo. Ale omezení zbrojení? To se nepovedlo. Každá země věděla, že ta druhá zbrojí, tak proč bychom měli být ti hloupí, co přestanou první?

## Doma v Rakousku-Uhersku: Češi chtějí víc

Zatímco diplomaté jednali o velkých věcech, tady doma v monarchii se vařilo z jiných důvodů. Rakousko-Uhersko bylo jako hrnec pod pokličkou – Češi, Slováci, Poláci, Ukrajinci, Chorvaté, všichni chtěli víc práv, víc samostatnosti.

České politické strany se snažily vyjednat větší autonomii. Vídeň to neslyšela ráda. A pak přišla změna, která všechno zkomplikovala: v roce 1907 dostali volební právo všichni muži. Najednou měli slovo i dělníci, chudí lidé, ti, kteří předtím politiku jen sledovali z povzdálí. Sociální demokraté získali sílu a celá hra se změnila.

## Německo si hraje na velmoc

Císař Vilém II. měl velké plány. Weltpolitik – světová politika. Německo se nechtělo spokojit s pozicí kontinentální mocnosti. Chtělo kolonie, chtělo námořnictvo, které by konkurovalo britskému. Stavělo křižníky, pancéřovky, torpédoborce.

Británie se na to dívala s rostoucím znepokojením. Po staletí byla vládkyní moří. A teď tuhle pozici někdo zpochybňuje? S Francií to nebylo o nic lepší – oba se tahali o Maroko. Kdo tam bude mít kolonii? Kdo vyhraje? Tahle hra o moc skončila za pár let katastrofou.

## A co zbytek světa?

Japonsko, čerstvý vítěz nad Ruskem, si v Asii dělalo, co chtělo. V roce 1907 se dokonce dohodlo s Ruskem na rozdělení Mandžuska a Mongolska. Představte si tu ironii – před dvěma lety proti sobě válčili, teď si dělí území.

Američané sledovali dění v Tichomoří a přemýšleli, co s tím. Svět se měnil rychleji, než kdokoliv čekal. A rok 1907? Ten byl jen další kapitolou příběhu, který skončil v zákopech první světové války.

Hospodářská krize a finanční paniky v USA

Hospodářská krize roku 1907 patří mezi nejdramatičtější momenty amerických financí v době, kdy ještě neexistoval Federální rezervní systém. Tahle krize, kterou znáte možná pod názvem Bankers' Panic, nemilosrdně odhalila, jak křehký byl tehdejší bankovní systém. A co víc – změnila navždy způsob, jakým přemýšlíme o měnové politice. V říjnu 1907 začali lidé masivně vybírat peníze z trustových společností a bank v New Yorku. Výsledek? Finanční chaos se rozšířil jako požár.

Co ale celé té krizi předcházelo? Americká ekonomika zažívala bouřlivý růst. Všude kolem se investovalo do spekulativních projektů – měď, nemovitosti, všechno možné. Trustové společnosti tehdy fungovaly mnohem volněji než klasické banky a ochotně půjčovaly na tyto riskantní podnikání. Pak přišli Augustus Heinze a Charles Morse s plánem ovládnout trh s mědí manipulací akcií United Copper Company. Jenže jejich plán selhal a stáhl sebou ke dnu několik finančních institucí.

Představte si atmosféru té doby. Lidé přestali věřit, že jejich peníze jsou v bezpečí. Panika se šířila ulicemi jako epidemie. Knickerbocker Trust Company, třetí největší trustová společnost v New Yorku, musela 22. října 1907 zavřít kvůli masivnímu výběru vkladů. Tohle byl zlom. Strach se přelil na další instituce a situace se vymkla kontrole.

Tehdy vstoupil do hry J.P. Morgan, nejslavnější bankéř své éry. Svolal schůzky předních finančníků a začal koordinovat záchranu systému. Morgan se svými spojenci pumpovali peníze do ohrožených bank, přesvědčovali kolegy ke spolupráci, dokonce na chvíli zavřeli newyorskou burzu, aby zastavili další propad. Ministr financí George Cortélyou do toho poslal i státní peníze. Postupně se důvěra začala vracet.

Ale škody už byly napáchané. Průmyslová výroba klesla, nezaměstnanost vyrostla, podniky krachovaly jeden za druhým. Akcie ztratily skoro polovinu hodnoty. Recese trvala třináct měsíců a dotkla se všech. Zemědělci prodávali za hubičku, dělníci přicházeli o práci nebo museli přijmout nižší platy.

Co však tahle krize přinesla do budoucna? Konečně se všichni shodli, že Amerika potřebuje centrální banku – instituci, která v krizi poskytne peníze a stabilizuje systém. V roce 1908 vznikla Národní měnová komise, která studovala evropské bankovní modely a navrhla reformy. A výsledek? V roce 1913 byl založen Federální rezervní systém, který americké bankovnictví kompletně proměnil. Krize z roku 1907 jasně ukázala jednu věc: nelze spoléhat na to, že soukromí bankéři zachrání celý systém. Moderní ekonomika potřebuje něco víc.

Vědecké objevy a technologické inovace roku

Rok 1907 byl zlomový. Svět stál na prahu změn, které měly převrátit celé dvacáté století naruby. Představte si tu atmosféru – vědci, inženýři a vynálezci na všech kontinentech objevovali něco nového, přelomového. Jenže tady byl háček: spousta těch objevů byla tak revolučních, že jim vlastně nikdo pořádně nerozuměl. Ani ti nejchytřejší mozky své doby.

Albert Einstein byl tehdy už známý svou speciální teorií relativity, ale zkuste si představit reakce kolegů, když jim začal vykládat o zakřiveném časoprostoru. Většina z nich tehdy kroutila hlavou – co tím vlastně myslíte, pane Einsteinem? Newtonovská fyzika, na kterou všichni přísahali celá staletí, najednou přestávala stačit. To bylo jako kdyby vám někdo řekl, že všechno, čemu jste se naučili ve škole, je vlastně jen přibližná pravda.

A pak byla fotografie. Louis Lumière přišel s autochromem – technologií, která poprvé umožnila běžným lidem fotit barevně. Svět najednou nebyl jen černobílý. Jenže zkuste vysvětlit někomu na ulici, jak ta chemie vlastně funguje. Skleněné destičky pokryté bramborovým škrobem obarveným na červeno, zeleno a modro? To znělo spíš jako alchymie než věda.

V biologii to bylo podobné. Mendelovy zákony dědičnosti sice existovaly už desítky let, ale pořád se o nich vedla diskuze. Co vlastně je ten gen? Každý vědec měl trochu jiný názor. Představte si chaos, když se na téže věci neshodnou ti nejlepší odborníci. Chromozomy, dědičnost, geny – všechno to splývalo v jeden velký otazník.

Marconi mezitím zdokonaloval rádio. Bezdrátový telegraf! Zprávy letící vzduchem bez jediného drátu. Pro většinu lidí to byla čirá magie. Jak může něco takového vůbec fungovat? Elektromagnetické vlny nevidíte, nechytíte. Technické příručky z té doby vypadaly, jako by je psal každý výrobce v jiném jazyce – a vlastně ano, protože žádné standardy prostě neexistovaly.

Automobilky rostly jako houby po dešti. Každá měla své motory, své systémy, své označení. Zkuste si sehnat náhradní díl, když každá továrna používá jiné šrouby a jiné míry. Mechanici se museli učit skoro od začátku, když přešli od jedné značky ke druhé.

A medicína? Paul Ehrlich snil o magické kulce – léku, který by zabil bakterie, ale neublížil člověku. Geniální myšlenka, jenže jak to udělat? Imunologie byla tehdy spíš umění než věda, každá výzkumná skupina měla vlastní teorie, vlastní pojmy, vlastní přesvědčení.

Tohle všechno dohromady vytvářelo fascinující, ale zároveň chaotickou dobu. Svět se měnil rychleji, než ho lidé dokázali pochopit. A víte co? Možná jsme na tom dnes podobně – jen místo relativity a autochromu řešíme umělou inteligenci a kvantové počítače.

Kulturní milníky a umělecké směry období

Rok 1907 – Evropa se tehdy doslova proměňovala před očima. Staré, osvědčené způsoby uměleckého vyjádření se začaly hroutit a na jejich místě vyrůstalo něco úplně nového, něco, co většina lidí zpočátku vůbec nechápala. Bylo to klíčové období, kdy se moderní umění skutečně rodilo, i když málokdo z tehdejších diváků tušil, že jsou svědky něčeho tak zásadního. V Paříži, která byla tehdy nepopiratelným středem všeho, co se v umění dělo, vznikala díla budoucnosti – jenže soudobé publikum je často odmítalo s nevolností.

Kategorie	Rok 1907	Rok 2024
Prezident USA	Theodore Roosevelt	Joe Biden
Populace světa	cca 1,6 miliardy	cca 8 miliard
Průměrná délka života	45-50 let	72-75 let
Technologie dopravy	Parní lokomotivy, první automobily	Elektrické vozy, vysokorychlostní vlaky, letadla
Komunikace	Telegraf, telefon (omezený)	Internet, mobilní telefony, sociální sítě
Významné události	Haagská mírová konference	Pokračující digitální revoluce
Cena chleba (přibližně)	0,05 USD	3-4 USD

Představte si šok, když Picasso dokončil svou slavnou malbu Slečny z Avignonu. Pět ženských postav, ale rozhodně ne takových, na jaké byli lidé zvyklí. Těla rozložená na geometrické tvary, perspektiva úplně rozbitá. Tohle byla rána všemu, na čem evropské malířství stálo celá staletí – těm krásným renesančním pravidlům, která říkala, jak má správný obraz vypadat. Zkuste si vžít do tehdejších návštěvníků galerií – jak asi zírali na tyhle fragmentované postavy, které popíraly všechno, co považovali za normální?

Mezitím v německy mluvících zemích nabíral na síle expresionismus. Malíři jako Kirchner nebo Nolde pracovali s barvami, že by z toho běžného člověka až bolely oči. Ale šlo jim přece o něco jiného – chtěli zachytit emoce, vnitřní stavy, to, co se děje v hlavě a v srdci. Ne prostě nakreslit, co vidí. Skupina Die Brücke hledala cestu, jak malovat lidskou duši. A tento přístup se šířil všude – do literatury, do divadla, dokonce i do teprve se rodícího filmu.

Ve Vídni zažívala secese svoje poslední velké chvíle. Klimt maloval ty své nádherné zlaté obrazy, kde se potkává krása s psychologickou hloubkou. Vídeňská moderna byla úžasným místem, kde se všechno propojovalo – architektura, malířství, užité umění, prostě všechno spolu mluvilo.

A hudba? Mahler komponoval své poslední symfonie, zatímco Schönberg začínal rozbíjet samotné základy harmonie. Atonalita – zkuste si to poslechnout, když jste zvyklí na klasickou harmonii. Konzervativní kritici z toho málem dostávali mrtvici, nazývali to chaosem, nesmyslem.

Spisovatelé jako Rilke zase experimentovali se samotným jazykem. Poezie se stávala osobnější, abstraktnější. Svět se měnil tak rychle, že staré způsoby vyjadřování prostě nestačily.

Dokonce i v divadle se všechno proměňovalo. Režiséři jako Craig už nechtěli naturalistické představení reality – šli po stylizaci, po symbolech. Tahle touha po abstrakci se táhla všemi druhy umění jako červená nit celé epochy.

Narození a úmrtí významných osobností roku

Rok 1907 byl skutečně výjimečný. Přišly na svět osobnosti, které později změnily svět způsobem, jaký si tehdy málokdo dokázal představit.

Sedmadvacátého května se v Pensylvánii narodila Rachel Carson, americká mořská bioložka a spisovatelka. Možná jste o ní neslyšeli, ale její kniha Tiché jaro doslova otřásla světem. Díky ní se lidé začali poprvé opravdově zamýšlet nad tím, co vlastně děláme s naší planetou. Téhož roku přišel na svět i Wystan Hugh Auden, britsko-americký básník, jehož verše dodnes rezonují v srdcích čtenářů po celém světě.

Pro milovníky filmu a divadla byl rok 1907 také štědrý. Dvacátého druhého května se v anglickém Dorkingu narodil Laurence Olivier, muž, který se stal živoucí legendou. Jeho Shakespeare? Prostě nedostižný. Ještě dnes, když si pustíte jeho filmové role, cítíte tu sílu a vášeň.

Ve vědě se třicátého ledna v Indii narodil Meghnad Saha, astrofyzik, jehož objevy v oblasti ionizace posunuly naše chápání vesmíru o míle vpřed. Jeho práce sice znějí složitě pro běžného člověka, ale položily základy toho, jak dnes rozumíme hvězdám.

Jenže rok 1907 nebyl jen o příchodech. Svět se musel rozloučit i s velkými osobnostmi. Sedmnáctého února v Paříži zemřel Henri Moissan, francouzský chemik a nositel Nobelovy ceny. Představte si – byl to právě on, kdo jako první izoloval fluor, ten neuvěřitelně reaktivní prvek. A elektrická pec, kterou vynalezl? Změnila průmysl navždy.

Čtvrtého září nás opustil Edvard Grieg, norský skladatel, kterému bylo pouhých čtyřiašedesát let. Jeho hudba byla něco úžasného – dokázal v ní zachytit duši norských hor a fjordů. Když si pustíte jeho Klavírní koncert a moll, pochopíte, proč je dodnes tak milovaný.

A pak přišel dvacátý sedmý říjen, kdy zemřel Dmitrij Ivanovič Mendělejev. Ten ruský génius, který vytvořil periodickou tabulku prvků. Víte, co je na tom nejúžasnější? Dokázal předpovědět existenci prvků, které ještě nikdo neobjevil. Jeho současníci tomu ani pořádně nerozuměli, ale on měl prostě pravdu. To je přeci neuvěřitelné!

V září, konkrétně sedmnáctého, odešel John Alexander Dowie, skotsko-americký kazatel, který založil celé město Zion v Illinois. Člověk kontroverzní, to ano, ale jeho vliv na americké náboženství byl obrovský.

A nesmíme zapomenout na Lorda Kelvina, vlastním jménem Williama Thomsona. Britský fyzik a inženýr, jehož jméno dnes používáme pokaždé, když mluvíme o absolutní teplotě. Kolik lidí si uvědomuje, že kelvin není jen jednotka, ale památka na skutečného vědce?

Rok 1907 je pro nás záhadou, jejíž význam se ztratil v mlze času, avšak právě tato nejasnost nám připomíná, že ne vše musí být okamžitě pochopeno, neboť některé věci získávají smysl teprve s odstupem let.

Vlastimil Sedláček

Přírodní katastrofy a mimořádné události světa

Rok 1907 přinesl světu sérii přírodních pohrom, které se nesmazatelně vryli do paměti tehdejších lidí. Silná zemětřesení otřásala různými kouty planety a někde měla opravdu ničivé následky. Problém je v tom, že záznamy z té doby jsou často neúplné – spousta dokumentů se buď vůbec nedochovala, nebo jsou tak kusé, že z nich těžko poskládáte ucelený obraz toho, co se vlastně stalo.

Představte si, že se snažíte pochopit staré zprávy a narážíte na výrazy, kterým dnes nikdo pořádně nerozumí. Není jasné, co tento výraz znamená – tahle věta by mohla stát u spousty dobových textů. Lidé tehdy popisovali přírodní katastrofy úplně jinak než my dnes. Používali slova a pojmy, které pro nás zní tajemně, protože se prostě ztratila v čase. Novinové články i úřední zprávy z roku 1907 jsou plné takových záhad.

Co se týče zemětřesení, záznamy jsou velmi nejednotné. Přesná data o síle otřesů často chybí, protože seismografy nebyly běžné a ty, které existovaly, neměly zdaleka takovou přesnost jako dnes. Většinou se lidé spoléhali na vyprávění přímých svědků – a co z toho vzešlo? Různé zdroje popisovaly stejnou událost naprosto odlišně. Jeden mluvil o katastrofě, druhý o menším otřesu.

Ale nebylo to jen o zemětřeseních. V roce 1907 zasáhly několik částí světa i ničivé povodně, které napáchaly obrovské škody. Domy, silnice, mosty – všechno šlo s vodou. A co víc, tyto povodně přišly s podivným počasím, které tehdejší meteorologové nedokázali rozklíčovat. Bez moderních předpovědí lidé vůbec netušili, co se na ně řítí. Představte si, že žijete v domě u řeky a najednou během pár hodin přijde voda, se kterou nikdo nepočítal.

Záznamy z té doby také hovoří o prudkých bouřích a dokonce tornádech v oblastech, kde se normálně nevyskytovaly. To samozřejmě vyvolávalo dohadování – mění se počasí? Děje se něco s klimatem? Tehdejší vědci na to ale neměli odpověď. Chyběly jim prostředky, chyběla technologie. A zase se tu objevují popisy jevů, u kterých si dnes můžeme jen lámat hlavu, co vlastně znamenaly.

Po přírodních katastrofách často přicházely další rány. Epidemie a zdravotní krize se šířily mezi lidmi oslabené živly. Špatná hygiena, nedostatek léků, žádná antibiotika – to všechno dělalo z už tak těžké situace noční můru. A dokumenty o těchto následných problémech? Útržkovité, nesouvislé, neúplné. Celkový obraz toho, jak přírodní pohromy ovlivnily společnost v roce 1907, se tak dá poskládat jen s velkými mezerami.

Změny v českých zemích za Rakouska-Uherska

# Změny v českých zemích za Rakouska-Uherska

České země prožívaly za Rakouska-Uherska bouřlivé období plné napětí. Na jedné straně tu byla snaha modernizovat společnost, na druhé straně tvrdá snaha udržet staré mocenské struktury. Rok 1907 přinesl zásadní zlom – tehdy dostali všichni muži v Předlitavsku volební právo, bez ohledu na to, kolik mají peněz nebo majetku. Představte si, co to znamenalo pro obyčejné lidi! Najednou mohli o věcech veřejných rozhodovat i dělníci, řemeslníci nebo chudí sedláci, kteří byli doteď od politiky odstaveni.

Tato reforma nepřišla sama od sebe. Sociální demokraté a další reformátoři tlačili na změnu celá léta. A víte co? České politické strany musely kompletně změnit přístup. Už nestačilo mluvit jen k hrstce vzdělanců a boháčů v pražských salonech. Teď bylo potřeba oslovit tovární dělníky, malé živnostníky, venkovské hospodáře. Politika se otevřela skutečnému životu – sociální otázky, životní podmínky, každodenní starosti obyčejných lidí se dostaly do popředí.

Zajímavé je, že v té době se objevovala spousta politických hesel a konceptů, u kterých dodnes nevíme přesně, co vlastně znamenaly. Možná to byla záměrná strategie – když zůstanete trochu mlhavý, můžete oslovit víc lidí s různými představami. Politici se tak vyhýbali konkrétním slibům, ale zároveň si kolem sebe budovali širokou základnu příznivců.

Mezitím procházely české země obrovskou ekonomickou proměnou. Severní Čechy a Morava se měnily v průmyslová centra – komíny továrních budov rostly jak houby po dešti. Lidé opouštěli vesnice a hrnuli se do měst za prací. Celý způsob života se měnil k nepoznání. Tradiční vesnické komunity se rozpadaly, vznikaly dělnické spolky, odbory, nové politické strany zaměřené na sociální problémy. Svět se prostě otáčel vzhůru nohama.

A pak tu byla ta bolestivá národnostní otázka. Napětí mezi Čechy a Němci rostlo rok od roku. Každá strana si budovala vlastní svět – vlastní školy, spolky, ekonomické organizace. Žili vedle sebe, ale stále víc odděleně. Volební reforma z roku 1907 to všechno ještě vystupňovala, protože obě strany se snažily získat co nejvíc hlasů a posílit svůj politický vliv.

Vídeňská vláda se pokoušela tyto konflikty uklidnit různými kompromisy, ale málokdy to dopadlo dobře. Spíš to lidi naštvalo ještě víc. České politické elity požadovaly větší samostatnost a uznání českého státního práva. Vídeň se ale bála, že když ustoupí Čechům, začnou požadovat totéž i další národy monarchie. Byla to bezvýchodná situace, která postupně podkopávala důvěru lidí v celou monarchii.