Rongorongo - písmo, které nikdo nerozluštil

Psal se rok 1770 a Španělé anektovali Velikonoční ostrovy, které objevili o necelých 50 let dříve Holanďané. Smlouvu o anexi podepsala i delegace domorodců, kteří dokumenty stvrdili velmi podivným obrázkovým písmem, jež okamžitě zaujalo španělské a po nich i další evropské učence. Brzy se tak dozvěděli, že v tomto písmu je zachycován domorodý jazyk rongorongo. Obrázkové písmo ale zdaleka nebyli schopni číst všichni z původních obyvatel tichomořského ostrova, bylo určeno pro vzdělanou vrstvu místních kněží, kteří fungovali mezi domorodci podobně jako v keltských oblastech druidové. Byli nositeli vzdělanosti a mystických tajemství, jejichž prostřednictvím si nad ostatními ostrovany udržovali velkou moc. Evropané pochopitelně toužili písmo rozluštit a rongorongu porozumět. Ale sami zavinili to, že se jim to nepodařilo. Svými častými cestami na Velikonoční ostrovy sem zavlekli různé nemoci, proti nimž domorodí lidé neměli protilátky a většina z nich jim ve velmi krátké době podlehla. Vymřeli tak i znalci rongoronga a tajemného obrázkového písma. „Bílí“ lidé tak měli sice k dispozici několik předmětů, kde bylo rongorongo použito, ale žádný klíč k jeho rozluštění. Neopakoval se tak zázrak, který se v roce 1799 povedl francouzskému badateli Jean-François Champollionovi, který s pomoci slavné Rosettské desky rozluštil egyptské hieroglyfy. [pullquote_right]V roce 1886 narazil jeden z evropských námořníků na velmi starého domorodého muže, který tvrdil, že rongorongo i písmo ovládá. Zpočátku ale odmítal přeložit předložený text a argumentoval tím, že katoličtí kněží zakazují ostrovanům jazyk používat.[/pullquote_right] Na konci 19. století přijel na Velikonoční ostrov katolický biskup z Tahiti, který objevil muže, jenž tvrdil, že umí písmo rozluštit a že rozumí řeči rongorongo. Biskup i katoličtí misionáři šíleli nadšením a „znalce“ písma všemožně podporovali v jeho „dešifrovacích“ snahách. Jenže po nějaké době začali mít podezření, že je vykutálený domorodec vodí za nos, což se velmi rychle ukázalo jako oprávněná obava. V roce 1886 narazil jeden z evropských námořníků na velmi starého domorodého muže, který tvrdil, že rongorongo i písmo ovládá. Zpočátku ale odmítal přeložit předložený text a argumentoval tím, že katoličtí kněží zakazují ostrovanům jazyk používat. Ostrovan se nakonec nechal obměkčit a tvrdil, že se jedná o lidovou píseň, kterou dokonce ochotně zazpíval. Námořník ale nenašel nikoho dalšího, kdo by potvrdil starcovo tvrzení, a tak tajemství odolávalo dál. A zůstalo tajemstvím dodnes. Neustále se sice na rozluštění rongoronga pracuje, ale už jen největší optimisté věří, že se to někdy podaří. Velikonoční ostrovy je zkrátka takovou „továrnou“ na záhady, vzpomeňme dobře známé tamější obří kamenné sochy.