Tajemné chrámy v turistickém ráji

Pokud jste už unaveni všemi teoriemi kolem anglického Stonehenge, nabízíme vám tajemnou megalitickou památku, která je neméně pozoruhodná, a přitom není tak zprofanovaná. Vydat se za ní je nutno na jeden z Baleárských ostrovů, na Menorku. Ta se vedle toho, že je turistickým rájem, může pyšnit pozůstatky tzv. talayotické kultury. Její původ sahá do doby bronzové a jejími nositeli byli nejspíš potomci mořeplavců, kteří sem připluli někdy kolem roku 2000 př. n. l. z Kréty. O této nesmírně zajímavé kultuře nemáme bohužel prakticky žádné písemné doklady. O tom, jak tito lidé žili a co si mysleli, se tedy můžeme jen dohadovat na základě archeologických nálezů. Talayoté po sobě zanechali četné památky, budovali rozsáhlá pohřebiště, umělé jeskyně a také typické navety, podlouhlé zastřešené stavby, které sloužily nejen jako obydlí, ale zároveň jako hrobky. Nejvíce otázek ale vyvolávají tzv. tauly, které se nápadně podobají již zmiňovanému Stonehenge, třebaže v menším měřítku. V menorské variantě se jedná o ploché, do kvádrů otesané kameny, nahoře „zastřešené“ vodorovným překladem. Právě kvůli jejich vzhledu se jim dostalo i jména. Slovo „taulus“ znamená v katalánštině, kterou se na ostrově mluví, stůl. [pullquote_right]Někdy kolem roku 1 000 př. n. l. přestává být z náboženského hlediska důležité souhvězdí z Menorky viditelné, takže zájem o tauly opadává a stávají se zbytečnými. [/pullquote_right] Na Menorce je několik velmi dobře zachovaných lokalit s tauly. Mimo jiné proto, že byly po staletí zasypány hlínou, a proto dobře „zakonzervovány“. Taulus byl náboženskou stavbou, v tom máme poměrně jasno. Stejně jako v tom, že vesměs všechny byly orientovány jižním směrem. Ale nevíme, jakému bohu se tu lidé klaněli a nosili obětiny. Tušíme aspoň tolik, že se v taulech konaly hojně navštěvované rituály podobné divadelním představením. V okolí některých z nich byla nalezena kamenná sedadla, která pravděpodobně sloužila místní nobilitě: obyčejný našinec pak musel sledovat „božské divadlo“ na stojáka. Podle jedné teorie patřily tyto svatyně tzv. Býčím bohům – v jednom z taulů byla nalezena soška bronzového býka. Ostatně krétský původ pravěkých Menorčanů by s touto myšlenkou korespondoval, protože mínojská kultura z Kréty považovala býka za posvátné zvíře. I tvar taulů prý souvisí s býkem: horní deska symbolizuje jeho hlavu a kamenná deska rohy. Jiná teorie se odvolává na jižní orientací Taulu. Ta směřuje mimo jiné k souhvězdí Kentaura, které najdeme na jižní obloze, a v němž se nachází Proxima Centauri, což je nejbližší hvězda sluneční soustavě. Dnes už není souhvězdí, které dostalo ve starověku jméno podle kentaura Cheiróna, z Menorky viditelné, ale před 3 000 lety tomu bylo jinak. K této teorii přivedl archeology nález egyptské sošky boha Imhotepa, který byl bohem lékařství. Byl tedy „kolegou“ řeckého Asklépia, kterého, jen tak mimochodem, podle mytologie vzdělával v lékařské vědě právě kentaur Cheirón. Někdy kolem roku 1 000 př. n. l. přestává být z náboženského hlediska důležité souhvězdí z Menorky viditelné, takže zájem o tauly opadává a stávají se zbytečnými. Nejspíš i to byl důvod, proč lidé svatyně pokáceli a zasypali. Menorca se postupně stala součástí nejdříve fénické a pak římské říše, a ke slovu se tak dostali úplně jiní bohové…