Tajemné znaky boha Ódina

Nebýt nejvyššího boha severské mytologie, nevzniklo by ani slavné runové písmo. Odin se na devět dnů přibodl vlastním kopím ke stromu Yggdrasilu, jasanu, který tvoří základ světa a sám sebe tak obětoval. V tuto, pro nás trochu nevysvětlitelnou chvíli, měl vidění, díky němuž se seznámil s runami: písmem, které nebylo jenom prostou abecedou. Není zdaleka pravda, že runové nápisy nacházíme jen ve Skandinávii. Runy se používaly všude tam, kde žily germánské kmeny, což představuje rozlehlou část evropského kontinentu od Islandu až po Rumunsko. Dnes je známo kolem 5000 nápisů, které se najdeme nejen vytesané do kamene, ale také napsané na různých amuletech, vytepané do zbraní a šperků či vyražené do mincí. Nejstarší nálezy se datují od 1. století našeho letopočtu, ale je potvrzeno, že Germáni používali své písmo už někdy kolem roku 250 před změnou letopočtu.

Písmo původu nejasného

Teorií o původu run je několik. Když pomineme tu mýtickou, kterou jsme zmínili hned na začátku našeho článku, je zjevné, že runy byly inspirovány některou z abeced, kterou používaly starověké národy. Jedni badatelé tak tvrdí, že jsou odvozeny od řecké kurzívy, jiné sázejí na latinskou abecedu severoetruských národů. Existují ovšem také teorie, které zastávají názor, že runy vzešly ze starých germánských kultovních symbolů zvaných „hällristmingarem“. Pro tuto teorii hovoří i fakt, že runy nebyly jen obyčejnou abecedou, ale s jejich pomocí se i věštila budoucnost a do raného středověku si zachovaly mystický charakter. Málo je známo, že z run vzešel i architektonický prvek – hrázdění ve štítech domů, s nímž se setkáme po celém území, kde Germáni žili, včetně západních a jižních Čech. Až do vrcholného středověku se někde používalo hrázdění, které symbolizovalo některou z run a mělo tak stavení a jeho obyvatelům zajistit zdraví, štěstí, prosperitu a ochranu před zlými mocnostmi. Takové domy najdeme například ve Stolbergu, městečku ležícím na úpatí posvátného německého pohoří Harz.

Tajemství, které stále žije

Díky tomu, že Germáni se na přelomu starověku a středověku dostali do celé Evropy, slovo runa existuje téměř ve všech evropských jazycích. Slovo samo pochází ze starého indoevropského základu reu- (řvát, ale taky šeptat). Z toho vzešlo německé sloveso „raunen“ šeptat, ale také archaický anglický výraz pro šeptání „round“ nebo „rown“. V řadě jazyků se slovo „run“ nebo „runa“ přeneslo do významu magický, tajemství nebo záhada. To může souviset jednak s tím, že například keltské kmeny žijící na Britských ostrovech runám nerozuměli a považovali je tedy za něco tajemného, ale také s tím, že germán&scar on;tí kouzelníci a kněží používali run během svých náboženských obřadů. K tomuto účelu se ostatně používají dodnes, zvláště v posledních letech, která jsou ve znamení „znovuzrození“ germánského náboženství v jeho novogermánské podobě. A věštění z run nezaniklo prakticky nikdy.