Tajemný Krudum - vrch se zelenou hlavou, stříbrným srdcem a zlatou patou

Kudy vedla solná stezka

V této souvislosti je nejčastěji skloňováno jméno vrchu Chrudim (838 m.n.m.). Najdete ho nedaleko Horního Slavkova a nenechte se zmást, s východočeskou Chrudimí nemá vůbec nic společného. Správně se jmenuje Krudum. Český název dostal v podstatě až po 2. světové válce, protože byl ten původní mylně považován za německý. Krudumem ho nazvali naši dávní keltští předkové, což v jejich řeči znamenalo „okrouhlou pevnost“. Ta tu nejspíš opravdu stávala a střežila solnou stezku, po které se vozila vzácná surovina z Norimberku přes Cheb až do Prahy. Celá oblast Slavkovského lesa navíc od mladší doby kamenné lákala dávné obyvatele naší země kvůli hojnosti nerostného bohatství. Již v době bronzové zde pravěký lid nacházel a těžil základní suroviny pro výrobu nástrojů a ozdob z bronzu. Postupem času byla objevena naleziště zlata, stříbra, různých polodrahokamů (například ametystů) a ve středověku také uranu, hnědého uhlí a pro zdejší sklárny velmi potřebného živce. Snad i proto se o Krudumu říká, že má zelenou hlavu, protože je pokrytý lesem, stříbrné srdce, protože se v jeho nitru nacházelo stříbro, a zlatou patu, protože v bažinách na úpatí kopce se kdysi rýžovalo zlato.

Kámen, který zmizel

[pullquote_right]Krudumem ho nazvali naši dávní keltští předkové, což v jejich řeči znamenalo „okrouhlou pevnost“. Ta tu nejspíš opravdu stávala a střežila solnou stezku, po které se vozila vzácná surovina z Norimberku přes Cheb až do Prahy.[/pullquote_right] To vše muselo pro obchodně i řemeslně zdatné Kelty znamenat pravé požehnání. V okolním kraji se po nich našla řada památek, včetně různých sídlišť a pevností. Jenže na samotném kopci zatím jasný důkaz jejich pobytu chybí. V rozsáhlejším archeologickém průzkumu navíc brání hustý porost lesa. Přesto je zřejmé, už podle názvu, který má jasný význam a zachoval se až do 21. století, že pro Kelty musel mít Krudum značný význam. Možná bychom byli moudřejší, kdyby se někam neztratil tzv. Keltský kámen, který tu byl před několika stoletími objeven. Byl podrobně popsán a zachyceny byly i nápisy, které se na něm nacházely. Ty prý nakonec nějaký obchodník rozluštil: údajně to měl být návod, jak nalézt poklad ukrytý v hoře. Historka o jeho úspěchu se roznesla krajem a chvíli to kolem Krudumu mohlo vypadat podobně jako na Klondiku během zlaté horečky. Pak humbuk utichl a kámen někam zmizel. Co ale zůstalo, je výrazný kruhový pahorek poblíž rozcestí pod kopcem. K němu se přimykal příkop o hloubce 4 metry. Nejspíš se jednalo o budovu dávné celnice, kde se kontrolovalo zboží, s nímž obchodníci kolem projížděli.

Po stopách pána hory

Na základech keltských staveb možná stojí kostel sv. Mikuláše, který se zatím jako jediný zatím dočkal archeologického bádání. Zříceniny svatostánku stojí za prohlédnutí, už jen pro svou mírně ponurou atmosféru, která člověku dovolí lépe pochopit zvláštní atmosféru, v které se rodily místní pověsti a příběhy. Se svatým Mikulášem lidová slovesnost ovlivněná křesťanskými propagandisty spojila i pána hory, který prý na Krudumu od pradávna sídlí. O jeho existenci jsou přesvědčeni i mnozí současníci. V řadě místních kronik jsou popsány příběhy o ztracených a znovu nalezených předmětech. Tyto potměšilosti má mít na svědomí právě zmiňovaný pán Krudumu. Podobné šílenství jako „Keltský kámen“ způsobil i tzv. Francouzův kámen, který si můžeme na Krudumu prohlédnout i my. Ještě nedávno byl mylně považován za boží muka, ale ukázalo se, že se jedná o trigonometrickou značku z počátku 19. století. I její název je zavádějící. S žádným Francouzem nemá nic společného, ale součástí nápisu je i zkratka Fr., kterou si lidé špatně vyložili jako zkratku pro označení příslušníka národa. Zkratka to sice je, ale vztahuje se k císaři Františku I., jehož zeměměřiči tu vyměřovali vojenské mapy českého pohraničí.