Tajemný svět židovských hřbitovů

[dropcap]H[/dropcap]řbitovy… Pro někoho symbol zmaru, pro druhé ideální místo k rozjímání a čerpání energie. Vedle křesťanských míst posledního odpočinku zůstalo v Čechách i na Moravě zachováno poměrně velké množství židovských hřbitovů. Léta byly opomíjeny a zarůstaly travou a náletovými dřevinami. V posledních letech se ale probouzejí a nabízejí zajímavý pohled do světa, který byl vždycky tak trochu jiný, než ten náš ryze český… Židovské hřbitovy se obvykle nacházely na konci obce, což už dnes málokdy platí, protože za staletí dalšího vývoje se města a vesnice rozrostly i do míst, kde dříve bývala pole. Ale i dnes se řada z nich nachází uprostřed přírody a jejich tajemné zdi skrývají desítky kamenných náhrobků, které se na první pohled jako by bez ladu a skladu naklánějí k sobě a jsou povětšinu popsány hebrejským písmem, které našinec neovládá. Takový „lesní hřbitov“ najdete třeba kousek od Vodňan nebo u vesnice Postřižín ležící blízko Prahy.

Náhrobky, které „mluví“

Ale i bez znalosti hebrejštiny se lze mezi židovskými náhrobky docela dobře orientovat. Ty novější jsou často psány německy a na těch starších často nalezneme grafický symbol, který nám alespoň trochu přiblíží člověka, jenž pod takovým náhrobkem leží. Židé ctili starozákonní příkaz: „Neučiníš sobě obrazu“, takže na náhrobcích nezpodobňovali lidské tváře a už vůbec nepřicházelo v úvahu, že by se na hrobech objevovaly portréty zemřelých. Místo toho používali symboly, které zastupovaly jména, profese i vlastnosti. Například vinný hrozen nebo piniová šiška symbolizovaly píli a plodnost, žehnající ruce znamenaly, že v hrobě leží někdo, kdo pocházel z kmene Kohenů, který vzešel z kněžského rodu Aronů. Konvice zase říkala, že mrtvý byl z kmene Levi, z něhož pocházeli v biblických dobách chrámoví služebníci. A koruna na náhrobku náležela muži, který byl znalý písma, nejspíše tedy nějakému mudrci nebo rabínovi. [pullquote_right]Židé ctili starozákonní příkaz: „Neučiníš sobě obrazu“, takže na náhrobcích nezpodobňovali lidské tváře a už vůbec nepřicházelo v úvahu, že by se na hrobech objevovaly portréty zemřelých.[/pullquote_right] Narazíte-li na židovském hřbitově na obrázek lva, pak jste u hrobu nějakého Löwa, Leba nebo Jehudy. Jelen patřil člověku s příjmením Hirsch, vlk zase nějakému Wolfovi a liška Fuchsovi. A kapři či jiné ryby upomínají Karpa, Fischela nebo Fischmana. Na některých hrobech si zase lze všimnout scény z Ráje, která naznačovala, že pod náhrobkem leží žena jménem Eva. Nůžky vás upozorní, že tady sní svůj věčný sen nějaký krejčí, pinzeta připomíná lékaře, hmoždíř s paličkou lékárníka, housle hudebníka a kniha tiskaře nebo předčitatele modliteb.

Po stopách Golemova stvořitele

Mezi jeden z nejzajímavějších a rozhodně největších historických židovských patří Starý židovský hřbitov v Praze. Nejstarší náhrobek pochází z roku 1439 a poslední pak z roku 1787. Na poměrně malé ploše tu je 12 tisíc náhrobků a pod nimi v několika vrstvách 20 tisíc mrtvých. Pohřbeny tu byly i velmi významné osobnosti, na které se nezapomíná ani dnes. To platí třeba o slavném rabi Löwovi, který byl podle pověsti tvůrcem proslulého Golema a jinak to byl jeden z největších renesančních myslitelů, které nejen židovská obec měla. Pohřben je tu rovněž Mordechaj Maisel, velký dobrodinec židovské komunity. Svůj hojný majetek věnoval na výstavbu židovské radnice, chudobince, nemocnice či školy. Nechal rovněž vydláždit blátivé cesty pražského Židovského města a zakládal dobročinné fondy pro chudé.

Nezapomeňte na kamínek

Až budete opouštět jakýkoliv židovský hřbitov, můžete na některý z hrobů položit kamínek. Ten dávají Židé svým zemřelým místo květin. Snad je to připomínka dob, kdy osudem stíhaný národ prchal z Egypta pouští do země vyvolené a na své zemřelé musel vršit kamenné mohyly, aby si na jejich ostatcích nepochutnala divá zvěř. Kamínek bychom neměli sbírat přímo na hřbitově a už vůbec ne na nějakém jiném hrobě. Nejlépe je prý si takový kamínek přinést z místa, kde žijete. To vám pak může podle legend duch zemřelého dokonce splnit i nějaké tajné přání.

Publikováno: 05. 12. 2011

Kategorie: Historie

Autor: josefina.hahnova

Tagy: Mordechaj Maisel | rabi Löw | tajemství | židovský hřbitov