Tragický konec zapomenuté velkomoravské krásky

Lidový obyčej zvaný Jízda králů se dostal až na seznam UNESCO, ale málo se ví, že je možná připomínkou jedné dramatické, přesto dávno zapomenuté události z dějin Velké Moravy. Psal se rok 880, když z Velkomoravské říše vyrážel velkolepý průvod. Doprovázel mladičkou a krásnou princeznu Dobroslavu, která se měla stát ženou španělského krále Fortunia Jiméneze. Tomu měl vybrat manželku samotný papež a ten požádal Metoděje, tehdejšího arcibiskupa moravského a panonského, aby vybral na Velké Moravě vhodnou krásku. Zřejmě už tehdy byly ženy z našich krajů proslulé nebývalým půvabem, takže Metodějovi nezbylo nic jiného než uspořádat obdobu naší volby Miss. Z tohoto soutěžního klání pak vzešla vítězně právě Dobroslava. Tak alespoň o události hovoří legendy. [pullquote_right]Ze svého řádění vynechal Dobroslavu, kterou nutil přijmout muslimskou víru a nabízel se jí jako manžel. Dívka tuto variantu odmítla a muslimové se jí krutě pomstili: pálili ji pochodněmi, polévali žhavým olovem, uťali ji ruce a nakonec popravili.[/pullquote_right] Pravda je nejspíš trochu jiná. Dobroslava byla nejspíš dcerou nebo blízkou příbuznou velkomoravského knížete Svatopluka. Metoděj, který na Svatoplukově dvoře často pobýval, ji znal a věděl o ní, že je nejen krásná, ale také věrná křesťanka. Proto ji papežovi doporučil a ten s volbou souhlasil.

Místo pod čepcem skončila na popravišti

Dobroslavě ale toto rozhodnutí štěstí nepřineslo. Princezna s doprovodem dojela po dlouhých měsících až do Španělska. Tam ale zrovna probíhaly boje mezi křesťany a pohanskými Maury. Jejich velitel Abun Lupo přepadl výpravu a všechny účastník pobil. Ze svého řádění vynechal Dobroslavu, kterou nutil přijmout muslimskou víru a nabízel se jí jako manžel. Dívka tuto variantu odmítla a muslimové se jí krutě pomstili: pálili ji pochodněmi, polévali žhavým olovem, uťali ji ruce a nakonec popravili. Fortunio se ale na svou nevěstu tak těšil, že se nikdy neoženil a celý život se muslimům usilovně mstil tak, že Španělsko i rodící se křesťanskou Evropu před řáděním a nájezdy pohanů ochránil. Dobroslava, kterou ve španělštině nazývali Eurosia (řecký překlad jejího slovanského jména), se stala světicí. Postupem času s ní byly spojovány pověsti, že ovládá hromy a blesky, a určitě i proto se stala patronkou blahodárného deště. Ostatky krásné Moravanky jsou dodnes uloženy ve španělském města Jaca. Paradoxně je tak místo jejího posledního odpočinku jediným doloženým hrobem některého z příslušníku vládnoucí velkomoravské dynastie.