Tunguzský meteorit - šlo o pozemský nebo kosmický jev?

Tato záhada je stará už víc než sto let: 30. června 1908 došlo v oblasti sibiřské Podkamenné Tunguzky k výbuchu mohutné intenzity. V souvislosti s ním byla zaregistrována série neobvyklých jevů. Lidé na nebi pozorovali ohnivé koule i letící válec, přístroje zaznamenaly mimořádně silnou tlakovou vlnu a velké otřesy půdy. Od počátku připadaly v úvahu tyto verze: 1) v Tunguzce dopadl meteorit, 2) šlo o kulový blesk (nebo o jejich sérii),  3) neobvyklý úkaz vyvolalo zemětřesení, 4) setkání Země s černou dírou, 5) exploze neznámého asteroidu. Jak známo, první vědecká expedice se na místo vypravila až v roce 1927. Vedl ji Leonid Kulik, který v oblasti nalezl rozsáhlý polom. Všechny padlé stromy byly kořeny natočeny ke středu, tedy k místu předpokládaného dopadu. V samotném epicentru přitom zuhelnatělé kmeny stály. Nicméně Kulik žádné úlomky meteoritu nenalezl. A přestože je nenašel, oficiální sovětská věda se přikláněla k verzi, že o meteorit šlo. V učebnicích, encyklopediích a dalších vědeckých publikacích byl pád meteoritu prezentován jako hotová věc. Teprve v 50. letech došlo k obratu a začalo se pracovat i s dalšími hypotézami. Současná věda se dnes kloní k názoru, že v zemské atmosféře došlo k výbuchu jádra komety nebo planetky, i když ani to se nepodařilo potvrdit na sto procent. Mnohé teorie původu katastrofy se snaží vypořádat jak s pozorovanými atmosférickými jevy, tak s faktem, že k události došlo v tektonicky velmi aktivní oblasti s atypickým geologickým složením s výskytem vzácných minerálů a metanu; svědectví o směru letu objektu se navíc shodují s tektonickými liniemi. Zejména mezi ruskými vědci a mezi účastníky expedic jsou proto i tací, kteří nevěří na kosmický původ jevu. Mluví raději o „tektonicko-atmosférickém fenoménu“, jehož mechanismus by mohl být podobný jako u záhadných světel, objevujících se při zemětřeseních a v místech zvýšené aktivity magmatu. Někteří badatelé se na tyto teorie nyní znovu zaměřili a jsou přesvědčeni, že jsou na správné stopě.

Apokalypsa nevídaných rozměrů

V době výbuchu se otřásla země v okruhu 600 km a seismické vlny byly zaznamenány po celé Evropě. Seismograf Irkutské meteorologické observatoře zachytil počátek zemětřesení v 7 h 17 minut a přiřadil mu číslo 1536. Hlavních podzemních otřesů bylo několik, přičemž  zvuk, který vyvolala tlaková vlna, bylo slyšet až ve 1200kilometrové vzdálenosti. Výbuch vyvrátil nebo přelámal kolem 60 miliónů stromů na rozloze větší než 2000 km² a rozbíjel okna domů ještě v městě Vanavara, vzdáleném od epicentra asi 65 km. Do atmosféry se dostalo nesmírné množství malých částic, především popela z lesních požárů a v oblasti poblíž výbuchu padal černý déšť. Lidé v blízkých oblastech utrpěli popáleniny pokožky, které se prý jen obtížně a velmi dlouho hojily. Energie, kterou exploze vyvolala, měla sílu 1000 hirošimských bomb.

Samotná tlaková vlna oběhla dvakrát zeměkouli. Během několika minut byla po dobu čtyř hodin zaznamenána také porucha magnetického pole Země. Několik následujících nocí byla noční obloha i v Evropě podivně světlá a jevy podobné polární záři byly pozorovatelné i ve střední Evropě.

K neobvyklým jevům v atmosféře docházelo přitom už před 30. červnem. V oblasti střední Volhy byla ve dnech 17. až 19. června k vidění polární záře. Od 21. června byla mezi Sibiří a západní Evropou mimořádně barevná svítání. A v noci z 30. června na 1. červenec nad Sibiří a západní Evropou téměř ani nenastala noc a všude byla pozorována tzv. svítící oblaka. Zvláštní úkazy se na nebi opakovaly až do 4. července.

O jaké ohnivé koule šlo?

Lidé, kteří žili na střední Sibiři, shodně vypovídali, že 30. června ráno viděli na nebi ohnivé koule. Každý pozorovatel viděl jednu kouli, která z úhlu jeho pohledu letěla směrem k epicentru jevu. Někteří svědkové na nebi pozorovali různobarevné pohyblivé pásy či ohnivé sloupy a kruhy. Když zmizely, došlo k výbuchu. Jiní slyšeli šum a dunění. [caption id="attachment_3891" align="alignright" width="220" caption="Jak známo, první vědecká expedice se na místo vypravila až v roce 1927. Vedl ji Leonid Kulik, který v oblasti nalezl rozsáhlý polom. "][/caption] Co o neobvyklé události napsal dobový tisk? „Ráno 17. června  (podle juliánského kalendáře, který se v tehdejším Rusku používal) jsme zaznamenali jakýsi neobvyklý přírodní úkaz. Rolníci z Nižněkarelinské osady spatřili na severozápadě poměrně vysoko nad obzorem těleso, které vydávalo silnou bílomodrou záři. Snášelo se dolů, přičemž jeho let trval přibližně 10 minut. Těleso mělo válcovitý tvar. Nebe bylo bez mráčku, jen nad obzorem na straně, kde bylo pozorováno těleso, byl patrný malý temný mrak. Když se přiblížilo k lesu, jakoby se rozplynulo a na jeho místě se vytvořil obrovský chumáč černého dýmu a bylo slyšet mimořádně silnou ránu. Nezněla jako hrom, připomínala spíš pád kamenů či střelbu z pušky… Ve stejnou dobu pozorovali lidé v Kirensku na severozápadě ohnivě červenou kouli, která se podle některých pohybovala horizontálním směrem, podle některých plula diagonálně. Někteří soudí, že šlo o obří meteorit, podle jiných zde došlo k explozi kulových blesků," psaly irkutské noviny Sibiř 14 dnů po události. Noviny Golos Tomska vydaly 15. července 1908 tuto zprávu: „V Kanske-Jenisejské gubernii došlo 17. června ráno k zemětřesení. Dveře, okna, lampičky u ikon - vše se strašlivě otřásalo. Bylo slyšet hřmění jako od vzdálené střelby.  Po pěti až sedmi minutách došlo ke druhému otřesu, který byl silnější než ten první, ale už ho nedoprovázelo tak silné dunění. Za minutu byl pak zaznamenán ještě jeden otřes, který byl slabší než oba předchozí." Shrňme si tedy, co je pro tunguzskou událost charakteristické: 1) na obloze byly pozorovány svítící objekty, které se pohybovaly v různých směrech (koule, sloupy, válce) i různobarevné pásy a pruhy 2) zemětřesení vyvolalo mohutnou vzduchovou vlnu 3) byl zaznamenán extrémní žár, který popálil lidi a stromy 4) opakované exploze byly provázeny sérií bleskových výbojů 5) hlavní fáze události trvala zhruba 10 minut 6) předcházely jí neobvyklé jevy v atmosféře 7) i několik nocí po události byla noční obloha mimořádně světlá (údajně i ve střední Evropě bylo možné číst noviny bez umělého osvětlení)

Záření z nitra planety

Američtí vědci z Denveru zjistili v laboratorních podmínkách, že žula, která je vystavená velkému tlaku, začne vytvářet elektromagnetické záření. Záření proniká z hlubin na povrch a prostupuje atmosférou až do ionosféry. To potvrdila v roce 1979 sonda Interkosmos-19, jejíž přístroje zaznamenaly v ionosféře nad epicentrem budoucího zemětřesení silný elektromagnetický šum. K samotnému zemětřesní došlo až několik hodin poté.

Výbuch vyvrátil nebo přelámal kolem 60 miliónů stromů na rozloze větší než 2000 km² a rozbíjel okna domů ještě v městě Vanavara, vzdáleném od epicentra asi 65 km.

Při zemětřesení, ke kterému došlo v Číně v roce 1976, se pět hodin před prvním otřesem noční nebe rozzářilo asi na dvacet minut jako ve dne. Lidé pozorovali také silný záblesk, nejdříve rudé, později bílé barvy, který připomínal výbuch atomové bomby. Až ve stakilometrových vzdálenostech byly k vidění bílé a červené ohnivé koule. Po zemětřesení byly na řadě stromů zaznamenány ožehlé listy. Před zemětřesením v Turecku v roce 1999 se na nebi na dobu zhruba 5 až 20 minut objevila kulatá a trojúhelníkovitá světla bílé, žluté, červené a modré barvy. Bezprostředně před samotnými otřesy se zahřála mořská voda a šla z ní červená záře, ačkoli v místě nejsou žádné podvodní vulkány. Po zemětřesení na Sumatře v roce 2004 analyzovali američtí a indičtí vědci družicové snímky a zjistili, že nad epicentrem v Indickém oceánu se tvořily jasně zelené skvrny, které zmizely po rozlomení zemské kůry. Tady šlo ale nejspíš o plankton, který hodlal využít příležitosti a v zahřáté vodě urychlil své množení.

Zabiják kulový blesk

Je ale nepopiratelné, že v zemské atmosféře bývá při těchto událostech pozorován vznik a zánik zářících kulových těles. Může jít o plazmoidy vytvořené v součinnosti s elektromagnetickým zářením nebo o kulové blesky? Těžko říct, protože tyto jevy se vyskytují náhodně a neočekávaně, navíc trvají poměrně krátkou dobu. Každopádně vlastnosti „obyčejného“ kulového blesku jsou mimořádné. Jeden takový o velikosti pomeranče dokázal přivést k varu vodu v 16litrové nádobě. Energie tohoto objektu tak mohla dosahovat až 5 miliónů joulů na 1 litr jeho objemu. Je známo, že i malé kulové blesky dokážou rozmetat místnost a zabít lidi. Teď je třeba zjistit, jak velký mohl být objekt pozorovaný v Tunguzské oblasti. Osada Nižněkarelinskoje leží 460 km od epicentra. Aby ho místní mohli pozorovat „vysoko nad obzorem“ na takovou vzdálenost, musel být za normální viditelnosti ve výšce 15 km nad zemi. Jestli za „vysoko“ budeme považovat úhel 6 stupňů (12 viditelných průměrů Slunce), musela být původní poloha objektu ve výšce 60 km. Během 10 minut klesl k horizontu (tj, do výšky 15 km) a tehdy také došlo k výbuchům. A jak mohl být velký? Rolníci popisovali vertikálně orientovaný válec. Na takovou vzdálenost musel mít průměr minimálně 200 m a výšku 1000 m. Jeho objem by činil 300 milionů m3 a energie by dosahovala 20 megatun TNT – minimálně tolik jí totiž bylo třeba, aby způsobil tak rozsáhlý lesní polom.  Celková energie elektromagnetického záření při zemětřesení bývá shodná s energií seismických procesů, ke kterým během něj dochází. Odhadem tak mělo tunguzské zemětřesení magnitudo 8. V roce 1996 vyšla v USA publikace, ve které bylo uvedeno, že úkaz byl dílem člověka, za kterým stál Nikola Tesla (1856 – 1943). Ten pracoval na přenosu elektrické energie „bez drátů“ a jeden z jeho pokusů se měl vymknout kontrole, čímž se v oblasti Tunguzky vytvořil mohutný elektrický výboj.  To ale většina vědců odmítá. Hlavně ruští vědci jsou přesvědčeni o tom, že Tunguzský byl ryze pozemskou přírodní záležitostí. Argumentují tím, že každé zemětřesení je unikátní a projevuje se po svém. Zemětřesení č. 1536 s magnitudem 8 tak podle nich provázel obrovský elektromagnetický výboj ze zemských hlubin. V atmosféře se z něj vytvořily kulové blesky s celkovou energií 20 megatun, které ukončily svou existenci mohutným výbuchem. Světelné úkazy na obloze před samotným zemětřesením způsobilo zvýšené napětí v litosféře a elektromagnetické vlny v ionosféře, což jsou zcela běžné jevy doprovázející většinu velkých zemětřesení.