Úspěšní jsou čiperové i lenoši

Proč někdo prospí půl dne a někomu stačí čtyři pět hodin spánku? Například bývalá britská premiérka Margaret Thatcher proslula tím, že se v ložnici prakticky neohřála. Stačily ji čtyři hodinky spánku a po zbývajících dvacet hodin byla čilá jako rybička, zvládala dělat několik věcí najednou a svoje spolupracovníky ničila činorodostí, která jim nebyla dána. Naopak fyzik Albert Einstein v podstatě polovinu dne prospal: Když prý neměl svých obvyklých jedenáct hodin v peřinách, nebyl schopen pracovat. Přitom oba tito lidé byli v tom, co dělali, velmi úspěšní, takže se rozhodně nedá říct, že „nespavci“ jsou zdatnější než „spáči“. Na kvalitě a způsobu našeho spánku se pochopitelně podepisuje řada vnějších faktorů, jako jsou například zdravotní problémy, prostředí, v němž spíme, i to, jak jsme vystresovaní nebo naopak v pohodě. Psychologové ale tvrdí, že tím nejdůležitějším důvodem, který rozhoduje o tom, zda jsme „spáči“ nebo „čiperové“, může genetika. Zkrátka se narodíme s genovým „kódem“, který jednoznačně určí, jaká bude v našem životě potřeba spánku. Do jisté míry může mít u některých lidí také vliv další vrozená vlastnost, a tou je „požitkářství“. Vyznavači střídmosti berou spánek jen jako nutné zlo pro obnovu organismu, kdežto požitkáři doslova milují chvíle strávené pod peřinou v pohodlí vlastního domova. Neradi vstávají brzo a nedělní dopoledne prolenošené pěkně „vleže“ je pro ně tím nejlepším požitkem.