Věděli jste, že i čeština obohatila němčinu?

Zvláště starší generace dnes často dští oheň a síru na přemíru používání cizích slov, která prý hyzdí češtinu. Neměli bychom ovšem zapomínat, že je to jev běžný, který zažívaly i generace před námi. Pravda, dříve k nám přicházela nová slova spíše z němčiny, kterou dnes vystřídala angličtina. Ale právě ona němčina si zažila i útoky z české strany. Už ze 13. století existují stížnosti pocházející z území dnešního Rakouska, kde si pisatel stěžuje, jak tamější rytíři používají přemíru českých slov. Čeština ovlivnila v průběhu našeho nedobrovolného pobytu v habsburské monarchii velkou měrou vídeňskou němčinu a některá česká slova zakotvila i ve slovníku spisovné němčiny: die Peitsche (bič), das Petschaft (pečeť), der Halunke (holomek) nebo die Haufbitze (houfnice). Označení pro tuto historickou zbraň se přes němčinu dostalo v podobě »l´obus« do francouzštiny a jako »hauwitzer« i za Lamanšský průliv do angličtiny. Českých slov jsou plná i německá nářečí, pochopitelně nejvíc v krajích, které s českým územím sousedí. Tak v nich najdeme výrazy jako die Plautze (plíce), die Kretscham (krčma), die Mauke (mouka), der Kasch (kaše), die Povidl (povidla) a také slovo Buchten, které snad ani nemusíme překládat. A slavný německý literát Gerhart Hauptmann, který pocházel z pruské části Slezska, rád ve svých dílech používal původem české slova: najdeme u něj třeba výrazy die Kaluppe (chalupa) nebo podivnou zpotvořeninu Kaschna zibulka, což je kaše na cibulce.