Vezměme neandrtálce na milost

Bývají považováni za naše lehce zaostalé příbuzné. Běžně se uvádí, že neandrtálci byli slepou vývojovou linií lidstva a že s Homo sapiens, tedy člověkem moudrým, nemají mnoho společného. Ale jako už tolikrát v dějinách lidstva je všechno trochu jinak. Neandrtálci se potulovali Evropou hlavně před nějakými 150 až 100 tisíci lety. Jejich pozůstatky nacházíme takřka po celém starém kontinentu a v Asii. Objevy posledních let udělaly hodně pro to, abychom přestali neandrtálce vnímat jako nějaké jen trochu civilizovanější lidoopy.

Zdobili se i pojídali navzájem

Nejmodernější výzkumné metody umožnily, abychom člověka neandrtálského vnímali více jako plnohodnotnou lidskou bytost. Žili sice v kruté době ledové, ale podle antropologických výzkumů byli zdraví jako řípa. A neuživili by se u nich ani zubaři: chrup neandrtálců byl prakticky bez kazů. Přesto se jen zřídkakdy dožívali více než 30 let. To bylo způsobeno jednak genetickými predispozicemi, jednak řadou těžkých zranění, která zvláště muži utrpěli při lovu. Máme rovněž důkazy o tom, že neandrtálci si vyráběli jednoduché nástroje, šili si oblečení z kůží ulovených zvířat, znali oheň a také se chtěli líbit. V jejich hrobech byly nalezeny korálky, které tvořily součást posmrtné výbavy nebožtíků. To svědčí mimo jiné o tom, že neandrtálci věřili v posmrtný život a vybavovali své zemřelé na cestu do záhrobí. Určitě měli také své vlastní jednoduché náboženství, doloženy jsou dokonce jejich kanibalské rituály. Nejnovějším důkazem této teorie jsou nově objevené hroby na jihovýchodě Španělska v lokalitě Sima de las Palomas.

Do hrobu s panteřími tlapkami

Tamější vědci doslova jásají nadšením, protože se jedná o první objevené neandrtálské pohřebiště ve středomořské oblasti. A zajímavý je z řady důvodů i samotný hrob. Ukrýval ostatky šesti osob, mezi nimi i dítěte a dospívajících jedinců. Bohužel se už nedá zjistit, zda byli všichni příbuzní, protože v kostech nezůstaly zachovány použitelné vzorky DNA. Alespoň u dítěte jsou ovšem odborníci přesvědčeni, že bylo potomkem některé z pohřbených žen. Všichni mrtví jsou pochováni v takové poloze, z níž je jasné, že nebyli do hrobu jen tak vhozeni. Spíše se lze dohadovat, že jejich poloha měla něco vyjadřovat, nejspíše nějakou náboženskou představu. Nad pohřbenými těly byla navršena jednoduchá kamenná mohyla. Jen díky ní zůstal hrob zachován a těla nepoškozena šelmami, jako jsou například hyeny, které se v okolí naleziště dodnes občas vyskytují. Spolu s mrtvými našli archeologové i posmrtnou výbavu, vedle primitivních ozdob také několik panteřích tlapek, které byly nejspíš nějakým talismanem, jehož význam už ale jen stěží zjistíme.

Neandrtálec byl nejspíš zrzek

Nepodceňujme už tedy víc neandrtálské předky. I oni podle všeho zasáhli nakonec do vývoje současného člověka. Třebaže postupně vymírali, nebo spíše byli vytlačeni příbuznými z rodu Homo sapiens, část neandrtálské populace splynula s našimi přímými předky. Co víme bezpečně, že před 40 tisíci lety žil na naší planetě už jen člověk moudrý. A některé teorie dokonce tvrdí, že k neandrtálcům by měli s úctou vzhlížet zvláště zrzaví Evropané, protože právě oni prý v sobě nějaký ten zapomenutý neandrtálský gen určitě mají.