Vincent van Gogh nespáchal sebevraždu!

Všechny dosavadní životopisy slavného a tak trochu šíleného malíře popisovaly jeho tragickou smrt jako sebevraždu. Ale Vincent van Gogh (1853 - 1890) byl podle všeho obětí vraždy, třebaže neplánované. Co se vlastně onoho 27. července 1890 v polích poblíž městečka Auvers-sur-Oise u Paříže stalo? Oficiální zprávy hovořily o tom, že Vincent se sám smrtelně postřelil a následkům tohoto zranění o dva dny později podlehl. Důvodem byly údajně deprese i to, že malíř si byl vědom toho, jakým břemenem je pro svého milovaného bratra Thea, který se o něj staral a ekonomicky podporoval. Theo se s Vincentovou smrtí nikdy nesmířil a o půl roku později jej následoval na věčnost. Manželka ho na základě jeho přání nechala pohřbít vedle Vincenta. [quote]Čtěte dále na ProcProto.cz: Devět voltů do mozku a jste génius[/quote] Rodinná tragédie se stala předlohou řady uměleckých děl, včetně dnes už klasického románu Irvinga Stonea Žízeň po životě. Teď mohou spisovatelé a filmaři začít nanovo. Tým badatelů vedený Stevenem Naifehem and Gregorym White Smithem je přesvědčen, že Vincentova smrt vypadala úplně jinak.

Za všechno mohla špatná pistole

[pullquote_left]Za své zranění si ovšem nemohl sám, ale způsobili mu ho nejspíš oni mladíci, zvláště podezřelý je ten převlečený za kovboje. [/pullquote_left] Malíř odešel během letního odpoledne z hostince Ravoux, kde bydlel, do pšeničných polí obklopujících Auvers. Chtěl malovat, ale potkal se tu s dvěma místními mladíky, z nichž jeden si s oblibou hrál na kovboje, protože miloval šestákové westernové příběhy, které v té době byly hodně oblíbené. Vincent oba mladé muže znal, s „kovbojem“ dokonce o něco dříve tentýž den popíjel. Setkání skončilo tragicky: malíř se vrátil do domovského hostince smrtelně postřelený. Za své zranění si ovšem nemohl sám, ale způsobili mu ho nejspíš oni mladíci, zvláště podezřelý je ten převlečený za kovboje. Jejich úmyslem nebylo Vincenta zabít, spíš nebyli schopni zacházet s pistolí, kterou vlastnili. Ta byla nejspíš rozbitá a mohla vystřelit v neočekávané chvíli. Nechtěným terčem se stal nešťastný umělec. Místní lidé na van Gogha vždycky pohlíželi jako na příživníka a podivína, rozhodli se tedy zakrýt skutečný stav věcí a uchránit oba viníky soudu. Jenže Naifeh a White Smith prostudovali tisíce dokumentů a dopisů, a tvrdí, že v žádném případě nešlo o sebevraždu. Podle nich nebyl Vincent navzdory svým psychickým problémům sebevražedný typ a rozhodně nic nenasvědčovalo tomu, že by byl v inkriminovaný den deprimovaný a rozhodnutý skoncovat se vším. V prostudovaných materiálech objevili také stopy vedoucí ke skutečným viníkům. Některým historikům umění se sice nová teorie nelíbí, ale pro skutečné milovníky van Goghova díla je určitě přijatelnější představa, že Vincent se stal obětí nechtěné vraždy, než že si sám sáhl na život.