Hrozba z vesmíru je malá, ale reálná

Každou minutu atakují naši Zemi vesmírní "vetřelci" - zemskou atmosféru neustále bombardují desítky a stovky mikrometeoritů. Pouhým okem nejsou většinou viditelné a ve dne o nich ani nevíme. V noci je vídáme jako rychlý přelet svítícího objektu, který za sebou někdy zanechává světelnou stopu. Úkazu lidově říkáme "padající hvězdy", ale od těch žádné nebezpečí nehrozí. Hrozbu představují větší kompaktnější tělesa, například planetky, které brázdí hlubiny vesmíru, a pohybují po stálých oběžných drahách stejně jako planety. Od devadesátých let jsou všechna tato tělesa sledována, upřesňuje se jejich hmotnost, rychlost i pravděpodobná dráha. Výpočty se ale mohou měnit, například když na ně zafungují gravitační síly plynného obra Jupitera.

Nepřítel Apophis

V poslední době se objevuje čím dál tím víc blízkozemních planetek a hovoří se o možné srážce naší planety s nějakou z nich. V současné době sice není známá žádná planetka, která by do nás měla s jistotou narazit, nicméně existuje již seznam blížící se tisícovce objektů, u nichž to v dlouhodobé perspektivě nelze vyloučit. Nedávno objevená planetka Apophis  má malou, avšak nenulovou pravděpodobnost srážky se Zemí 13. dubna 2036 (viz náš článek "Apophis zahrozí Zemi v pátek třináctého"). Dalším kritickým rokem by mohl být rok 2880, kdy by do Země s malou pravděpodobností mohla narazit planetka 1950 DA.

V poslední době se objevuje čím dál tím víc blízkozemních planetek a hovoří se o možné srážce naší planety s nějakou z nich.

Velmi nedávno, v pátek 4. února 2011, nás těsně minula planetka 2011 CQ1. Podařilo se jí vytvořit rekord v blízkosti přiblížení. Její rozměry jsou ale pouze kolem jednoho metru, a tak Zemi nehrozilo žádné nebezpečí. Nicméně nejbližší průlet znamenal také nejvýraznější změnu dráhy, jakou astronomové ve Sluneční soustavě pozorovali. Planetka 2011 CQ1 změnila svou dráhu a celých 60° a ustálila se na úplně nové oběžné dráze.

Máme se bát Niburu?

Katastrofu mohou způsobit i tzv. bludné planety, které byly vyvrženy ze svého solárního systému po srážce s jiným velkým tělesem. Někteří autoři uvádějí, že Sluneční soustavou může proletět i neznámá planeta s pravidelnou dráhou. Říká se jí Niburu, její existence však ještě nebyla prokázána. Podle některých teorií protne každých 3600 let zemskou dráhu, způsobí globální katastrofy, tsunami, hromadné vymírání živočichů a vulkanické erupce. V nejbližších letech nás žádná srážka s kometou, planetkou nebo asteroidem nejspíš nečeká, ale v minulosti se  takové události vyskytly. Na Zemi bylo nalezeno několik impaktních kráterů, tedy stop po dávných dopadech velkých těles. Z blízkých kráterů to jsou Ries a Steinheim v Německu  (část přetavené hmoty byla vyvržena až do Čech, kde ji nalézáme ve formě vltavínů), či Morasko u polské Poznaně. Předpokládá se, že desetikilometrové těleso spadlo před 65 miliony let do oblasti dnešního poloostrova Yucatán a že jeho dopad měl na svědomí též vyhynutí dinosaurů.

Najde se včas Bruce Wilis?

K událostem, které dokážou způsobit lokální katastrofu při dopadu na pevninu (nebo tsunami při dopadu blízko pobřeží), dochází průměrně mezi 1x za 50 až za několik tisíc let. K takovým lze zřejmě počítat i dopad tzv. Tunguzského meteoritu (i když zde šlo spíš o výbuch kometárního jádra), či Sichote-Alinský impakt. Tělesa v obou případech dopadla naštěstí do neobydlených oblastí, ale tlaková vlna, kterou vyvolal jejich náraz, oběhla naši planetu několikrát. Jedinou naší výhodou je, že profesionální i amatérští astronomové neustále sledují oblohu a o případné srážce by nám daly moderní technologie vědět několik let dopředu. Pokud by taková zpráva přišla, můžeme doufat, že by jistě někdo přišel s plánem, jak nebezpečné blížící se těleso zničit…