Kolem Země obíhaly dva Měsíce

Když se v noci za úplňku podíváte na oblohu, vidíte jeden Měsíc. Ale není to tak dlouho, co po noční obloze pluly údajně dva Měsíce - možná ještě před 6000 až 7000 lety. Jak uvádí server tainy.net, svědčí o tom nejen řada starodávných legend, ale i konkrétní geologické nálezy. Na severu Argentiny je oblast, kterou tamní indiáni pojmenovali Piguem Nonralta (dnes Campo del Cielo - v překladu Nebeské pole). Název dostala podle staré indiánské legendy, ve které se říká, že z nebe sem spadly obrovské železné kameny. Španělské kroniky z 16. století potvrdily, že konkvistadoři vyráběli z těchto železných úlomků meče a kopí. V roce 1803 byl pak v okolí Campo del Cielo nalezen meteorit, který vážil zhruba jednu tunu. Jeho největší fragment (635 kg) se dostal později do Britského muzea v Londýně a dodnes trůní na podstavci před vchodem do budovy. Část jeho povrchu je speciálně vyleptána, aby bylo vidět strukturu kovu, tzv. Windmästattenovy obrazce, které jednoznačně vypovídají o jeho mimozemském původu. V „Nebeském poli“ a jeho okolí lze ale železné úlomky nalézt i nyní. Největší z nich byl objeven v roce 1969 v hloubce 5 m a dostal jméno podle provincie El Chaco. Jeho hmotnost 37 t ho pasuje na druhý nejhmotnější známý meteorit. Prvenství drží meteorit Hoba s hmotností 60 t, nalezený v Namibii. Celková hmotnost všech meteoritů z Campo del Cielo ovšem hmotnost 60 t překračuje. Toto neobvyklé množství meteoritů nalezených na relativně malé ploše svědčí o tom, že právě sem kdysi dopadl „meteorický déšť“. Dokazuje to i velké množství kráterů v oblasti. Největšímu z nich se říká Laguna Negra – v průměru má 115 m a hluboký je 5 m.

Obří těleso explodovalo v atmosféře

V r. 1961 se do oblasti vypravil tým vedený odborníkem na meteority Billem Cassidym. Expedice tady nalezla množství kovových meteoritů – sideritů -, složených prakticky z čistého železa (96 %), zbytek tvořil nikl, kobalt a fosfor. Všechny nálezy byly totožné.

Cassidy zmínil v této souvislosti zajímavý fakt: při explozi meteoritů v zemské atmosféře je jejich obvyklá dopadová elipsa 1600 m, na Campo del Cielo je to ale 17 km!

Výsledky, které Cassidy publikoval, vyvolaly svého času velký zájem. K jeho týmu se připojily desítky dobrovolníků a nakonec bylo nalezeno množství úlomků stejného složení i ve vzdálenějších oblastech, dokonce až u pobřeží Tichého oceánu. Mimochodem, i podle astronomů se naše Země před 5 až 6 tisíci lety střetla s mimořádně velkým tělesem. Při průletu atmosférou se objekt rozpadl na několik menších fragmentů, které následně dopadly do oblasti Campo del Cielo.

Měsíc číslo dvě

Jenže to nebylo zdaleka vše…V  osmimetrové hloubce kráteru o průměru 175 m poblíž australského městečka Henbury byl už v roce 1937 nalezen železný meteorit o váze 82 kg, a spolu s ním i množství úlomků. V roce 1969 byl podroben analýze a zjistilo se, že svým složením odpovídá nálezům z argentinského Campo del Cielo. Krátery v oblasti Henbury jsou známé už od 20. let minulého století. Je jich několik desítek a ten největší měří 200 m, nicméně většina má v průměru od 9 do 18 m. Od 30. let, kdy se zde prováděl systematický výzkum, se tady našlo na 800 úlomků meteorického železa, přičemž některé z nich vážily okolo 200 kg! Závěr, k němuž došel Cassidy, který zkoumal nálezy z Campo del Cielo i z Henbury, byl následující: na Zemi kdysi dopadl obrovský meteorit, ale nikoli naráz. Jakési větší nebeské těleso kroužilo kolem naší planety a vždy se k ní po určité době vracelo po své eliptické dráze. Postupně k ní bylo přitahováno, až se s ní postupně sblížilo. Co dodat? Ještě, že nám zůstal starý dobrý Měsíc. Ten se ale od Země vzdaluje průměrnou rychlostí 38 mm za rok, takže jednou budeme stejně sami…