Konec světa v roce 2012?

Otázka, co jednou způsobí konec světa, zajímá lidstvo od pradávna. V dávnověku ho předpovídali šamani, ve středověku křesťanští duchovní a dnes s ním všelijak straší vůdcové náboženských sekt. Navzdory všem prognózám se ale lidstvu podařilo za poslední půlstoletí přežít už 60 "jistých konců světa"... Nyní čelíme další fatální prognóze, která souvisí s mayským kalendářem, a podle níž nás v příštím roce čeká apokalypsa. Však se na toto téma objevila už řada rádoby vědeckých článků a TV reportáží i katastrofických filmů. Novináři listu Segodnya se pokusili na jedné ze "seriózních" stránek věnované apokalypse r. 2012 zadat inzerci na rok 2013 - a byli úspěšní. Jak vidno, ani jejich autoři nevěří tomu, co oficiálně publikují a na čem vydělávají nemalé peníze. Pojďme si představit některé nejzajímavější verze našeho zániku v příštím roce:

1) Srážka s vesmírným tělesem

Protože riziko jaderné války je v současné době relativně nízké, přírodní zdroje nejspíš ještě nějakou tu dobu vydrží a smrtící viry se tak rychle nerozmnoží, musíme se kvůli apokalypse r. 2012 zaměřit na hrozby zvenčí. Vítanou hypotézou by se tak mohla stát srážka s obřím kosmickým tělesem, ideálně s mýtickou devátou planetou naší Sluneční soustavy. Ta se údajně každé 4000 až 5000 let přiblíží k Zemi a působí nám nejrůznější katastrofy. A teď by do nás mohla dokonce narazit... Původní devátá planeta naší Sluneční soustavy, Pluto, byla sice v r. 2006 ze seznamu planet vyřazena, ale její místo by měla zaujmout další, která létá až někde na hranici našeho systému. Její existenci předpokládá od r. 2005 americká NASA. Jenže tato planeta se pohybuje po své dráze a nic nenasvědčuje tomu, že by ji měla měnit. A pravděpodobnost srážky Země s nějakým obřím tělesem tu sice je, ale velmi malá: od 0,3 do 1 procenta.

2) Probudí se spící vulkán

Tento katastrofický scénář získává na oblibě od loňského jara, kdy se na Islandu probudila sopka Eyjafjallajökull a začala lidem v Evropě komplikovat život. Nakonec se nic strašného nestalo, a i když nás nejrůznější sopky zlobí i letos, není to nic proti případnému výbuchu vulkánu nebo supervulkánu, který spí desítky tisíc let. Teprve pak by nastalo peklo. Do ovzduší by se dostal gigantický oblak popela a prachu, skrz který by nepronikly sluneční paprsky a na Zemi by zavládla tzv. jaderná zima. Podle výpočtů Světové meteorologické organizace (WMO) by konec světa nastal v případě, že by se do atmosféry dostalo 30 tisíc tun popela a prachu. Pravděpodobnost tohoto scénáře je ovšem jen o něco vyšší než kolize Země s vesmírným tělesem, necelá 2 %.

3) Útok mimozemšťanů

Co by to bylo za katastrofický scénář kdyby v něm chyběli zlí "ufouni"? Co by se stalo v případě jejich vpádu na naši planetu, se můžete dočíst v mnoha knihách či zhlédnout v nejrůznějších sci-fi filmech. Od Války světů H. G. Wellse, kdy vesmírné vetřelce zlikvidují pozemské bakterie a viry, po americký seriál "V" z roku 2009, v němž se záměry naoko přátelských mimozemšťanů nakonec ukážou černější než noc - fantazii autorů se meze nekladou. V této souvislosti je třeba připomenout, že o existenci rozumného života ve vesmíru zatím nemáme důkazy. Z vědeckého hlediska je náš kontakt s vyspělou mimozemskou civilizací zatím ve stavu "kvantové neurčitosti", protože "zelené mužíčky" dosud nikdo neviděl. Možná existují, možná ne, možná přiletí, možná ne. Ale až do chvíle prokazatelného kontaktu si o nich můžeme myslet cokoli včetně toho, že už dávno žijí mezi námi. A že mohou mít jakoukoli podobu včetně té lidské.

4) Silná erupce na Slunci

Čistě teoreticky může na Slunci dojít znenadání k takové erupci, že Země "koupí" deseti- až stonásobně vyšší dávku slunečního záření. Kdyby k něčemu takovému došlo, konec světa nastane na sto procent. Obří protuberance by na Zemi dorazila už 11 minut poté, co by se zformovala na slunečním povrchu. Šlo by o krátkodobý proces, okamžitě by byla zničena i ozónová vrstva naší planety, takže na Zemi by proniklo škodlivé kosmické záření a veškerý život by byl vmžiku vymazán z povrchu světa. Naštěstí Slunce "hoří" stabilně už mnoho miliónů let, takže tato verze našeho zániku není moc pravděpodobná. Jistě, v budoucnu se naše Slunce změní na rudého obra a všechno na Zemi sežehne, ale k tomu nedojde v roce 2012 (pravděpodobnost 0,5 %), nýbrž asi až za pět miliard let.

5) Nový smrtící organismus

Autoři sci-fi milují zbrusu nové viry, které jsou schopny vyhladit celé lidstvo během pár týdnů. Pravděpodobnost tohoto konce světa nedosahuje podle odborníků ani 5 %. Úroveň informovanosti obyvatelstva je v případě epidemií vysoká a přijímají se taková opatření, aby se jejich šíření zabránilo. Samozřejmě dochází k úmrtím, ale ataka po nějakém čase vždy odezní - vzpomeňme na SARS, ptačí chřipku, prasečí chřipku... Nepříjemnou alternativou tohoto scénáře by bylo záměrné vypuštění geneticky modifikovaných organismů, které by se mohly rozmnožit tak, že by zahubily všechno živé - například nově vypěstovaného druhu mšic, který nekonzumují ani ptáci ani hmyz. Takovéhle potvory by mohly bez přirozených nepřátel nadělat pěknou paseku. V létě by zlikvidovaly veškeré rostlinstvo (stromy, keře) a v zimě by se dorazily zbytky trávy pod sněhem. Důsledkem by bylo postupně snižování množství kyslíku v atmosféře, což by vedlo k vymírání veškerých živých organismů včetně lidí. Pravděpodobnost tohoto scénáře je 10%, což je poměrně vysoké číslo. Proto musíme doufat, že žádný šílenec nebude pokusy tohoto druhu podnikat.

6) Posun kontinentů

Tektonický proces (formování zemského povrchu) začal před 3,8 mld let a bude pokračovat donekonečna. Kdysi existovala jediná pevnina - Pangea, která se po čase rozdělila na dva kontinenty. Severní kontinent Laurasie se později rozpadl na Eurasii a Severní Ameriku, a z jižního kontinentu Gondwany vznikla Afrika, Jižní Amerika, Indie, Austrálie a Antarktida. Hrozí rozpad současných pevnin v příštím roce? Naštěstí nikoli - pravděpodobnost této katastrofy je 0,5 %. Podle výpočtů se kontinenty každých 400 mil. až 600 miliónů let spojují do jedné obří pevniny - superkontinentu. Nynější kontinenty se zformovaly asi před 150 mil. až 200 mil. let, takže máme "k dobru" přibližně dalších 200 mil. až 400 mil. let. Tou dobou budou lidé jistě natolik vyspělí, že budou schopni žít i na jiných planetách, takže se včas přestěhují. Jinak by je čekala zemětřesení, vlny tsunami, povodně a v důsledku těchto katastrof i s hladové bouře a války.

Máme věřit Mayům?

Pomocí kalendáře Mayové předpovídali zatmění Slunce. Nejvýznamnější skutečností, která ho charakterizuje, je jeho cykličnost. Jednotlivé časové úseky měly periodický charakter. V pohledu Mayů na vnější svět bylo typické stálé opakování. Stále přicházely ty samé periody a s nimi stejné události, božstva a jejich rozhodnutí. Takové vnímání světa vlastně znamená dokonalou znalost budoucnosti. Z kalendáře údajně vyplývá, že dnes žijeme v době třináctého, posledního baktúnu, který završí jeden Světový věk, trvající celkem 5125 let, a zároveň na vrcholu Galaktického cyklu, trvajícího 25 627 let, přičemž oba tyto dlouhé významné cykly končí shodně právě 21. 12. 2012. Jenže toto datum je mylné. Ve skutečnosti cyklus končí až v roce 2116. Korelací mezi křesťanským a mayským kalendářem je hodně a některé se liší o řadu let. V 16. století pak byly některé události datovány souběžně podle křesťanského i podle mayského letopočtu. Jenže v kontinuitě mayského počítání došlo k mezeře. K výpadku došlo patrně v první čtvrtině 11. století. Kalendář používaný Mayi v 16. století měl tak díru, to znamená, že plynule nenavazoval na kalendář z klasického období mayských dějin. Jsou tu i potomci Mayů, kteří dobře vědí, že jde o nafouknutou bublinu, postavenou na špatné interpretaci kalendáře. „Žádný konec světa nebude!“ tvrdí sami Mayové. „Naši předci nikdy nic takového nepředpověděli, vymyslela si to západní civilizace.“ Pokud se tedy máme v roce 2012 něčeho bát, tak leda sami sebe... Zdroj: segodnya.ua