Může Měsíc odletět od Země?

Už dávno nevnímáme Měsíc jako něco zvláštního a nedostupného. Zvykli jsme si, že náš přirozený souputník obíhá kolem Země po miliardy let. A nezabýváme se tím, jaké by to bylo, kdyby najednou z naší oblohy zmizel. Pokud ale někdy naši oběžnou dráhu opustí a bude pokračovat v existenci jako samostatná planeta, bude to mít pro nás fatální důsledky. Soudí tak například ředitel Ústředního výzkumného ústavu strojírenství Gennadij Rajkunov. Je přesvědčen, že Měsíc může kopírovat osud Merkuru, který podle něj byl kdysi měsícem planety Venuše. A protože se z její oběžné dráhy vzdálil, na Venuši nevznikl život. Jak známo, Měsíc se od Země pomalu vzdaluje rychlostí 38 mm za rok a jestli bude tento proces pokračovat i nadále, jednou naši oběžnou dráhu opustí. Podle Rajkunova pak Zemi čeká osud Venuše – naše planeta se změní v nehostinnou poušť, na které zanikne život. V současnosti probíhá několik výzkumů, jejichž cílem je získat co nejvíce informací o budoucnosti Země. Vytvářejí se také scénáře, jak čelit krizovým situacím spojeným se „ztrátou“ Měsíce. Podle některých odborníků by se na jeho povrchu měly začít urychleně budovat základny, aby bylo možné soustavně sledovat všechny procesy, které se v jeho nitru odehrávají. Průměrná rychlost oběhu Měsíce kolem Země činí 1,02 km/s. Protože je měsíční orbita nakloněna k zemskému rovníku, zdá se, že Měsíc osciluje nahoru a dolů. Podíváme-li se ze zemského severního pólu, Země a Měsíc rotují proti směru hodinových ručiček okolo jejich os. Ve skutečnosti je měsíční oběh poměrně složitý proces, na který má vliv celá řada dalších faktorů, mimo jiné i sluneční gravitace a také zploštělý tvar Země na jejích pólech.

Jaká je tedy věrohodnost Rajkunovovy předpovědi? Většina astronomů není tak pesimistická jako on. Podle Sergeje Popova ze Šternberkova astronomického ústavu nemá Měsíc kde vzít energii na to, aby se rychlost jeho vzdalování zvýšila. Jeho kolega Vladimir Surdin soudí, že za určitou dobu nastane opačný proces. Rychlost zemského oběhu se vlivem slapových jevů postupně sníží, a přílivové tření zpomalí i pohyb Měsíce. Náš souputník se začne postupně přibližovat, ale rychlost tohoto procesu nebude nijak významná.

Země není Venuše

Spíš bychom se do budoucna měli bát ztráty atmosféry. Teprve pak by se ze Země stala neobyvatelná planeta, soudí paleontologové, kteří vůbec nejsou přesvědčeni o důležitosti Měsíce pro pozemský život. Maximálně přijdeme o přílivy a odlivy, dodávají ironicky. Každopádně hypotéza, že Merkur mohl být kdysi souputníkem Venuše, vyvolává emoce. Podle mnoha astronomů jde jen o teorii, kterou sice podporují některé výpočty, nikde ale není stoprocentní důkaz. I kdyby to nakrásně byla pravda, Země by nemohla po ztrátě Měsíce kopírovat osud Venuše - už z toho důvodu, že složení atmosfér obou planet se liší. Atmosféra Venuše obsahuje vysoký podíl deuteria (těžkého izotopu s jádrem 2H). Venuše mohla mít původně stejné množství vody jako Země, ale v důsledku bombardování slunečními částicemi se voda rozložila na vodík a kyslík. Vodík díky své nízké hmotnosti snadno unikl do prostoru, kyslík se sloučil s atomy kůry a zmizel z atmosféry. Vůbec ale není jisté, zda na Venuši kdy byla voda v kapalném stavu, je také docela dobře možné, že teplota na této planetě byla vždycky stejně vysoká jako dnes. Každopádně můžeme být ještě dlouho klidní – Měsíc z naší oblohy jen tak nezmizí a na noční obloze se z jeho světla budou těšit i tisíce generací, které přijdou po nás. Zdroj: Tainy.net