Nejznámější optické iluze z Marsu

Lidé pozorují na povrchu Marsu nejrůznější podivné objekty už od 18. století. Mnohé z toho, co jsme na rudé planetě zaznamenali, na první pohled skutečně vypadá jako dílo vyspělé civilizace, a tedy i důkaz existujícího či zaniklého života na Marsu. Jako poslední případ může posloužit nález „biostanice Alpha“ z letošního června (viz náš článek Záhadná stavba na Marsu z 5. 6.). O stavbě informoval astronom David Martines a okamžitě se objevily spekulace, že ji obývají buď pozemšťané, nebo Marťané. Jenže věda je neúprosná a dokazuje, že všechny tyto artefakty jsou ve skutečnosti optickou iluzí (a naší deziluzí). Pojďme se podívat na ty nejznámější.

Země a oceány

Slavný britský astronom William Herschel v roce 1784 napsal, že tmavé plochy na povrchu Marsu jsou oceány a světlejší plochy jsou země. Domníval se, že planetu obývají inteligentní bytosti, které zřejmě žijí způsobem života podobným tomu našemu. Herschelova teorie se ujala, a o sto let později se někteří astronomové snažili dokázat, že na světlejších plochách planety lze dokonce pozorovat vegetaci. Sám Herschel byl natolik vynikající vědec, že ve světle jeho mnoha dalších objevů není jeho bizarní teorie příliš často zmiňována.

Kanály

Když se Mars v roce 1877 maximálně přiblížil k Zemi, pozoroval italský astronom Giovanni Schiaparelli na jeho povrchu „kanály“. Částečně vlivem špatného překladu italského slova „canale“ znamenající vyjma umělého kanálu i přírodní „koryto“ došlo k mýlce, že dílo je umělého charakteru. Zpráva o pozorování se rychle roznesla a následně objev začala potvrzovat i další pozorovací místa a vytvářet nepřeberné množství podrobných map neexistujících kanálů. Spolu s nimi začaly vznikat teorie o jejich umělém vzniku a umírající civilizaci na vysychající planetě. Ve skutečnosti jsou kanály jen optický klam, který vzniká řetězcem tmavých skvrn.

Rozhlasové vysílání

Vynálezce bezdrátového telegrafu Guglielmo Marconi v roce 1921 oznámil, že slyší signály, které by mohly pocházet z Marsu. Příští rok a pak ještě v roce 1924, kdy se Mars vždy přiblížil k naší planetě, americká vláda žádala všechny rozhlasové stanice, aby stáhly zvuk. Doufala, že bychom si mohli poslechnout vysílání z rudé planety. Jenže „rádio ET“ mlčelo…

Tvář na Marsu

Velký poprask způsobil snímek, který NASA publikovala v roce 1976. Fotografii skalního útvaru s rysy lidské tváře (jsou na něm patrné mj. oči, chřípí i ústa) pořídila sonda Viking 1. Hra světel a stínů, která z ptačího pohledu vypadá tak přesvědčivě, dráždila představivost fanoušků kosmického výzkumu po třicet let. I dnes vzbuzuje „tvář na Marsu“ řadu spekulací a mnozí stále věří, že jde o stavbu, kterou vybudovala dávná marťanská civilizace. Důkladné zmapování oblasti se zdařilo až při průletu v červenci roku 2006. Nové snímky měly několikanásobně vyšší rozlišení než původní fotografie. Záběry potvrdily, že takzvaná tvář je ve skutečnosti obyčejná hora. Za její formování není zodpovědná mimozemská civilizace, ale posuvy půdy.

Sedící postava

Fotografie povrchu Marsu pořízená v listopadu 2007 marsovským vozítkem Spirit zachytila velmi zřetelně jakýsi objekt, který připomíná lidskou postavu s nataženou rukou. Stejně jako v případě „tváře“ jde ale o skalní útvar a optickou iluzi.

Biostanice Alpha

Minulý týden se objevil jasný důkaz existence života na rudé planetě. Astronom David Martines nalezl na snímcích lidskou či mimozemskou základnu, kterou pojmenoval „biostanice Alpha“. Záhadnou lineární stavbu nalezl při prohlížení Google Mars, což je nový kartografický program složený ze satelitních snímků Marsu. Další astronomové ale "stavbu" okamžitě identifikovali. Podle nic jde pouze o bílý rozpixelovaný pruh, který se do senzoru kamery dostal vlivem kosmického záření. „Na fotografiích z vesmíru pořizovaných mimo naši magnetosféru, například z orbitálních teleskopů, bývá vliv kosmického záření patrný poměrně často,“ řekl k nálezu planetární geolog z arizonské univerzity Alfred McEwen. Kosmické záření je proud energetických částic, které se pohybují vysokou rychlostí. Při pořizování snímků se jejich vlivem vytvoří v pixelech kamery elektrický náboj, jehož výsledkem je pak bílý pruh. Když byly družicové snímky převáděny pro potřeby Google Mars do formátu jpeg, byl kosmický paprsek zkomprimován tak, že na snímku vypadá jako obdélníkový objekt, takže cosi podobného biostanici na něm skutečně vidíme.