Pes – věrný společník člověka

Podle odhadů žije na světě asi půl miliardy psů, přičemž Mezinárodní kynologická federace (FCI) uznává v současnosti přes 400 plemen.

Každý pejskař vám potvrdí, že pes je nejvěrnějším přítelem člověka a zahrne vás zřejmě veselými historkami, co všechno už se svým čtyřnohým společníkem zažil. O tom, kdy se pes přidal k lidské smečce, nejsou přesné informace, obecně se uvádí, že to mohlo být zhruba před 15 000 lety. Každopádně šlo o první domestikované zvíře vůbec, až za ním pak následoval kur, ovce, koza, tur, prase atd.

Dlouhou dobu se také vedly spory, zda původ psa můžeme skutečně hledat pouze ve vlkovi, soudilo se také, že předkem psa domácího může být šakal. V současné době je však díky genetice mnohem jasněji. Analýzy mitochondriální DNA jasně prokázaly, že předkem psa domácího je skutečně vlk obecný.

O tom, že pes požíval v lidské společnosti velké vážnosti už od starověku, svědčí, že například řecký filozof, matematik a astronom Pythagoras (570 př. n. l. až 510 př. n. l.) doporučoval přikládat k ústům umírajících psa, aby se jejich duše dostaly na věčnost – tím, že se přemístí do jeho těla. Filozof Platón (427 př. n. l. až 347 př. n. l.) tvrdil, že pes je filozofický živočich. Toulaví psi byli podle dalšího slavného řeckého myslitele Diogena (5. stol. př. n. l.) zase symbolem svobody.

„Kdo nežije pro někoho, ani pro sebe nežije,“ napsal na téma lidského sobectví římský filozof a dramatik Seneca (4. př. n. l. až 65 n. l.). Z jeho srovnání s člověkem vyšel pak pes jako vítěz: „Po celý svůj dospělý život se chová jako služebník svého pána.“

Na přelomu 5. a 6. století uděloval francouzský šlechtic Lisoye de Montmorency svým věrným vazalům rytířský Řád psa. Němé tváře provázely také Napoleonovu armádu na jejích taženích. Nejproslulejší z nich byl francouzský vodní pes Moustache, který byl za svou statečnost v bitvě u Slavkova dokonce posmrtně vyznamenán. A ostatně i prvním živým tvorem vyslaným do vesmíru byla 3. 11. 1957 ruská fenka Lajka.

O tom, že život bez psa by byl smutný, svědčí i citát Bena Willamse: „Není na světě lepšího psychiatra, než je štěně olizující vám obličej.“